Zahajovací koncert MHFLJ: Příjemné zázemí v divadle a křest ohněm pro houslistu Daniela Matejču

Není tajemstvím, že v současné době je v Ostravě s dobrým koncertním prostorem pro velký symfonický orchestr docela problém. Čekání na novou reprezentativní halu bude tvrdé období pro umělecké soubory, festivaly i pro posluchače. Přepychové zázemí Divadla Antonína Dvořáka naštěstí jakýkoliv diskomfort vylučuje. Umístit zahajovací koncert MHF Leoše Janáčka do jeho zázemí bylo správné řešení. Ono se vlastně žádné důstojnější ani nenabízelo. Pro diváka, který je zvyklý na operní produkce a orchestr hrající v orchestřišti pod pódiem, to byla bezesporu zajímavá zkušenost. Bohužel adjektivum „zajímavá“ nelze doprovodit bezvýhradně příznivými přívlastky.

Projevilo se to ihned během první skladby, jíž byla tradiční Janáčkova Sinfonietta. Janáčkova filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta hrála velmi dobře. První větu provázelo svižné tempo, orchestr má specifické zákonitosti Janáčkova osobitého stylu pod kontrolou, což se ukázalo v individuálních sólových výkonech, členité agogice a perfektně zvládnuté rytmice. Sporným faktorem byla akustika. Zvuk orchestru působil alespoň v nejvyšším patře divadla na galerii, kde seděl autor tohoto textu, nesourodě a nekompaktně. Jakoby byl roztříštěný, suchý a bez dynamické tenze. Izolovaný do jednotlivých skupin, nedokázal se spojit do homogenní plochy, která je v širokých orchestrálních pasážích zapotřebí.

Ze zahajovacího koncertu MHFLJ. (Foto: Dalibor Válek)

Sinajský se potkal s Janáčkovou mistrovskou partiturou na jevišti poprvé v životě. Nebyl to vůbec špatný výsledek, ale kdo si pamatuje provedení Sinfonietty z let minulých, nemohl být nějak zvlášť okouzlen a zaskočen. První větu zahájil Sinajský v docela svižném tempu, v podobném kurzu pokračoval i nadále, ale stále ve shodě s obvyklým standardem. Nebyl to Janáček překvapivý a sršatý jako spíše spolehlivý, srozumitelný a přehledný. Solidní výkony žesťových nástrojů a dřev vyvážily janáčkovsky sršaté smyčce, respekt si zaslouží také pozorný a muzikální tympanista.

Po přestávce se objevil na pódiu Daniel Matejča, aby ve své kariéře vůbec poprvé provedl Dvořákův Houslový koncert a moll, op. 53.  Talentovaný osmnáctiletý houslista je vycházející hvězdou klasické hudby. Má za sebou vítězství v řadě soutěží a aktuálně i své debutové album se sonátami belgického skladatele Eugèna Ysaÿea. Ošemetný koncert Antonína Dvořáka prověřil jeho talent bezezbytku.

Houslista Daniel Matejča. (Foto: Dalibor Válek)

V první větě interpretaci mladého fenoménu provázel rytmický nesoulad s orchestrem a intonační nepřesnosti. Ve druhé větě už z něj naštěstí spadlo břemeno okamžiku a houslista dokázal své housle rozezpívat do květnatější kantilény. Finální část zastihla Matejču v pohodovém rozpoložení. Hrál s rytmickým nadhledem a brilancí. Náruživě a vášnivě. Dvořákův koncert je nesmírně náročné dílo. Není založeno ani tak na technické exkluzivitě (jakkoli je obtížné) jako spíš na primárním požadavku muzikální výstavby a dokonalé rozezpívanosti všech frází.

Matejča koncertem prosvištěl jako uragán, postrádal vnitřní klid, přesnější sehranost a hlubší proniknutí do myšlenkové textury díla. Také s orchestrem se občas temperamentní houslista hledal. Pro mladý talent to byl křest ohněm, jenž ho občas popálil, nicméně to zvládnul a teď už bude hledat k Dvořákovi cestu nikoli jako houslový virtuos, ale jako muzikant, který si najde vlastní a osobitý interpretační pohled.

Ze zahajovacího koncertu MHFLJ. (Foto: Dalibor Válek)

Janáčkova filharmonie s šéfdirigentem Sinajským zahrála znamenitě. Ačkoli akustické podmínky nejsou v divadle pro takto rozměrný orchestr hrající na jevišti optimální, poradili si filharmonici s tímto úskalím zkušeně a s bezpečnou erudicí. V jednotlivých větách zazněly bravurní sólové pasáže žesťových i dřevěných dechových nástrojů. Milovaného Dvořáka Janáčkovci hrají vždy s osobním potěšením a interpretační jiskrou a tak tomu bylo i během včerejšího večera.

Matejča svým výrazným charismatem okouzlil publikum také v přídavku, kterým bylo Scherzo op. 6 rakousko-amerického houslového virtuóze Fritze Kreislera. Zde už z něj spadla tíha premiéry a předvedl s nadhledem a uvolněnou nonšalancí své obdivuhodné interpretační umění.

Zahajovacím koncertem Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka provázel moderátor Jiří Vejvoda, který svižně a vtipně uvedl publikum do kontextu. Promluvil také nový ostravský primátor. I on vyjádřil přesvědčení, že tento tradiční festival je jedním ze zásadních hudebních pilířů kulturního kalendáře. Vyprodané hlediště Divadla Antonína Dvořáka dalo jeho slovům plně zapravdu.