Slezské divadlo si s novým muzikálem Za zvuků hudby dopřálo příliš velké sousto

The Sound of Music vstoupil na prkna, která znamenají svět, 16. listopadu 1959 v brodwayském Lunt-Fontanne Theatre. Libreto Howarda Lindsaye a Russela Crouseho vzniklo podle autobiografie Marie Augusty Trappové líčící příběh zpívající rodiny, která i díky svému pěveckému umění unikne ze spárů nacistického teroru. Hudbu napsal geniální skladatel Richard Rodgers a texty Oscar Hammerstein: tento skvělý tandem spolu zrealizoval devět muzikálů přestavujících pozoruhodný přínos hudebnímu divadlu. Připomeňme alespoň ty nejzásadnější: Oklahoma, vyznamenaná Pulitzerovou cenou za nejlepší hudební drama, South Pacific, Carousel, Allegro a zejména Za zvuků hudby (The Sound of Music), jehož obrovskou popularitu znásobila úspěšná filmová verze režiséra Roberta Wise z roku 1965.

Mimochodem, album s Rodgersovou hudbou z tohoto muzikálu bylo až do roku 1975 na třetím místě nejprodávanějších LP desek populární hudby vůbec. Řeč čísel je prostě impozantní: 1443 repríz z Brodway a 2385 repríz z Londýna. Přitom nejde pouze o dávnou minulost, nové zpracování muzikálu bylo uvedeno třeba před 10 lety pod názvem The Sound of Music Live! a vzbudilo opět slušný rozruch. Je s podivem, že se tento kultovní muzikál objevuje na českých jevištích poměrně zřídka, přičemž nyní už podruhé se tak stalo zásluhou režiséra Romana Štolpy. Rodák z Českého Těšína Štolpa jej dokonce uvedl v české premiéře: psal se rok 2002 a slavné Melodie strání či píseň Do-Re-Mi se u nás poprvé rozezněly v Hudebním divadle Karlín.

Četnost uvádění tohoto díla má své důvody, jež nesouvisí s kvalitou, jako spíš s obtížností a enormními požadavky na dětské i dospělé interprety, výpravu, režii a hudební nastudování. Proto je přinejmenším překvapením, že po přední české muzikálové scéně Hudebního divadla Karlín oprášilo kultovní titul právě Slezské divadlo Opava. To jak známo nepatří primárně mezi muzikálové scény, věnuje se tomuto divadelnímu žánru příležitostně a bez zřetelnější dramaturgické linky.

Z inscenace Za zvuků hudby. (Foto: Lukáš Wodecki)

Nové Štolpovo uvedení Za zvuků hudby v opavském divadle má tradiční rysy, které tomuto muzikálu vcelku sluší. Nechybí panorama rakouské přírody, kontext kláštera a panství kapitána von Trappa, kterému k přepychovému sídlu přece jen něco schází. Scéna a kostýmy Petra Kolínského jsou pro Slezské divadlo rovněž příznačné: funkční, srozumitelné, efektivní, ale také předem tušené a tudíž nepřekvapivé. Kdo si chce vychutnat exkluzivní podívanou a zná zmíněné Oscary ověnčené filmové zpracování, nebude zřejmě u vytržení. Choreografie Tomáše Kuťáka je čitelná decentními tanečními a pohybovými prvky. Nic nepokazí, ale také se nijak zvlášť neprosadí.

Je to zřejmé na postavě Zellera v podání herce Jakuba Stránského, který jej ztvárňuje spíše jako komickou karikaturu, než jako člověka, na jehož benevolenci a zlovůli závisí život a smrt celé Trappovy rodiny. Podobný nesoulad v narativu lze vysledovat také u dalších postav jako jsou baronka Schraederová Soni Jungové nebo mladičký listonoš Rolf Vojty Koubka, hybatelů děje, kteří mohli vyjádřit proměnu myšlení či destruktivní nástup zlovolné doktríny s mnohem větší turbulencí a dynamikou. Lze stěží odhadnout, proč Štolpa zahladil právě kýžené dramatické ostří a napětí, jež tyto výborně napsané role skýtají. Takto se příběh pozvolna rozmělňuje, rozplývá a v závěru působí s nechtěným teatrálním a patetickým gestem.

Z inscenace Za zvuků hudby. (Foto: Lukáš Wodecki)

Právě v době, kdy se opět množí obchodníci se strachem a falešnou nadějí, by bylo nanejvýš žádoucí, aby se děj tohoto muzikálu prezentoval bez „dárkového pouzdra“ a „sametového obalu“. Reakce Rolfa v závěru prostě neodpovídá realitě, je pouze prázdným gestem. Na Štolpově režii je příliš patrné, že ulpívá po povrchu, snad uchlácholena předpokladem, že dobré zboží se chválí samo a vše se nakonec zdárně vyřeší. Bohužel tomu tak není a inscenaci plytkost nijak nepomáhá.

Situaci naštěstí zachraňují výkony některých účinkujících, jimž tentokrát vévodí děti z Operního a muzikálového studia Slezského divadla Opava. Septet dětských hrdinů připravila Tereza Kavecká, která také ztvárnila hlavní roli Marie Rainerové. Děti kapitána von Trappa na premiéře sehrály Petra Němcová, Matyáš Benda, Aneta Chalupová, Ondřej Kavecký, Ema Lukášová, Mariana Krajíčková a Eva Lukášová. Tato „dětská smečka“ se svou „velitelkou“ na jevišti funguje znamenitě a zaslouží si ohromnou pochvalu. Chová se naprosto přirozeně, spontánně a instinktivně. Jedná a prožívá jednotlivé dějové peripetie tak bezelstně a upřímně, že jim lze věřit každé slovo, gesto a pohyb.

Děti z Operního studia. (Foto: Lukáš Wodecki)

U pěveckého ztvárnění je třeba konstatovat, že by zasloužilo více času na nastudování. Nejde o to kritizovat děti, ale dát jim maximum zkušeností a kompetencí, aby se neztratily v souzvucích. Zde si mohla ohlídat své pouze nejstarší Petra Němcová, oslnivý talent, který při dobrém vedení možná čeká hvězdná kariéra. Nechybí jí uhrančivý vzhled, krásný hlas a dobré herecké nadání. Všechny předpoklady se jí podařilo naplno předvést v duetu Sixteen Going on Seventeen.

Je dojemné sledovat, že se dětské role daří zvládnout takovýmto způsobem. Obrovská zásluha a lví práce Kavecké tím ovšem zdaleka nekončí. Její vlastní nastudování Marie patří rovněž k nejsilnějším atributům opavské inscenace. Kavecká z role vytěžila skoro své maximum, bohužel však neměla zřejmě tolik času, aby propracovala některé detaily.

Ukázala Marii jako nervní uzlíček citů. Jako mladou a horkokrevnou dívku, která si se sebou neví rady a učí se metodou pokusů a omylů, vletů a pádů. Postupně se propracuje k ryzí a vyrovnané osobnosti, kterou není radno podceňovat. Kavecká tuto proměnu zachytila naprosto adekvátními hereckými a pohybovými prostředky. Po pěvecké stránce se mohla sopranistka opřít o svůj hodnotný hlasový fond. Zpívala čistě a zřetelně, rezervy bychom mohli najít jen v muzikálovém výrazu, který občas postrádal stylové provedení. Kavecká svá pěvecká čísla zpívala sice vroucně, ale žánrově nekonsekventně, bez typické Rodgersovy ohýbavé intonace, která pramení z jazzové a swingové hudby.

Tereza Kavecká a Roman Harok. (Foto: Lukáš Wodecki )

Její mužský protějšek kapitána Georga von Trappa ztvárnil Roman Harok. Stálice ostravského muzikálu v Opavě hostuje pravidelně, což je zdejší scéně jen k užitku. Tak všestranný herec se v souboru Slezského divadla na muzikálové produkce v současnosti nenachází, Harok je navíc s Kaveckou bezvadně sehrán z celé řady předešlých titulů. Jeho Trapp zaujal podle očekávání hlavně výtečným „partnerským“ projevem. Přesto se domnívám, že by Harok dokázal lépe prokreslit své charakterní herectví a v postavě citově rozkolísaného kapitána představit intenzivnější emoce. Kdyby to po něm ovšem někdo chtěl.

Solidní práci odvedla v tomto žánru stále víc spolehlivá Katarína Jorda, která ztělesnila abatyši, dobrý výkon se podařil i Soni Jungové, jejíž pěvecké provedení je naprosto exkluzivní, bohužel po herecké stránce se s postavou díky tápající režii hledá. To samé platí pro Zdeňka Kapla, kterému nechybí jeho obvyklá jevištní přirozenost, ale bohužel postrádá jakékoli vnitřní pnutí, které by vyjádřilo tragické pozadí jeho pozdějších statečných skutků. Z plytkého vypravěčského přediva se vymanil admirál Michala Stalmacha svou hereckou rolí, povedený je i komorník Petera Palečka a hospodyně Ivany Lebedové a některé další postavy.

M. Valouch, S. Jungová a R. Harok. (Foto: Lukáš Wodecki)

Sbor Slezského divadla připravený osvědčenou Kremenou Pešakovou odvedl dobrou práci. Je tradiční oporou inscenace, která téměř nikdy nezklame. Bohužel totéž nelze uvést o hudebním provedení, které jindy dokázalo překvapit velmi svěžím pojetím. Orchestru se tentokrát nedostávalo času, motivace nebo zkrátka obojího a na emočně bezkrevné a stylově bezvýrazné hře to bylo během premiéry slyšet. Možná pan dirigent Štěrbák nemá s tímto muzikálem zkušenosti, jisté je, že s orchestrem nenašel spřízněnou řeč. S barevně hýřivou, zurčivou Rodgersovou partiturou plnou úsměvů, romantiky, agility, vtípků a parádiček neměl výsledek zatím mnoho společného.

Mám pocit, že realizační tým neodhadl dostatečně své možnosti a nedal nastudování patřičný čas, který by tak náročný titul zasloužil a potřeboval. Je to škoda. Za zvuků hudby je geniální dílo, už silou námětu a kvalitou všech muzikálových složek setře a zamlží nejeden starší zrak a vetchý sluch silou své primární výpovědi. Ten, kdo ovšem má snahu a vyhledá si další produkce, celkem snadno zjistí, že se ve Slezském divadle žádný zázrak nekoná. A nemohou za to samotní aktéři, jako spíše nedostatečná příprava, interakce a kvalifikace vedení. Chybělo přitom celkem málo a mohlo jít o jednu z muzikálových senzací sezóny: zajistit dostatečné časové zázemí na přípravu, promyšlené vedení herců a vycizelované, elegantní a kulantní hudební provedení.

Opavská inscenace stojí za zhlédnutí zejména díky dojemnému nasazení dětských hrdinů a strhujícímu výkonu Terezy Kavecké. Lze jen povzdechnout nad krásnou hudbou a nesmrtelnými písněmi Rodgerse a Hammersteina. Žel, rukavice tentokrát letěla příliš rychle a téměř nikdo ji nestačil ze země zvednout bez problémů.