V hudební pohádce O zajíčkovi Zapomníčkovi ožívají dávné a nové mýty i socha Věry Špinarové

Napsat pohádku může připadat někomu snadné, ve skutečnosti to ale vůbec jednoduché není. Cest vedoucích k cíli je pokaždé několik. Jedna může být známá a bezpečná, druhá nová neprozkoumaná, třetí vede do záhuby a další třeba k něčemu velmi nečekanému.

Režisér a autor pohádky Juraj Čiernik možnosti a meze vyprávění pečlivě prozkoumal a vydal se cestou zasazenou na známá místa Ostravy. Ve svém příběhu spojil úlomky historie a pověstí s vlastní fantazií a svým způsobem i snahou o novou mytologii. Prvním produktem této série, která dostala název Tajemství bludných balvanů, byla Pohádka o bídném havíři. Nové představení O zajíčkovi Zapomníčkovi využívá totožnou poetiku, která pomocí legrace a humoru diváka hravě a nenásilně vede k užitečné zkušenosti a příjemnému poznání.

V pohádce O zajíčkovi Zapomníčkovi se opět setkáváme s trojicí elegantních i potřeštěných čarodějek – Slečnou Vědoucí, Slečnou Čarokrásnou a Dadou. Novým hrdinou příběhu je poněkud sklerotický a roztržitý zajíček, který má podnikavého a chytrého brášku. Když se objeví nebezpečně vyhlížející dvojice s podivným pytlem na zádech, rozběhnou se události prudce kupředu. Zapomníček najde podivnou věc, kterou neměl nikdy dostat do rukou. Na své cestě za záchranou čarodějek potká oživlou sochu Špinarky a ve finále je to on, kdo vykoná skutek, který by od něj, zajíce poplety, co si stále nedovede zapamatovat, na jakou barvu se může vstoupit na přechod pro chodce, nečekal.

Z pohádky O zajíčkovi Zapomníčkovi. (Foto: Adam Živnůstka)

Režisér Juraj Čiernik vypráví příběh způsobem, který je dětskému divákovi srozumitelný. Dějové pásmo plyne souvisle v jedné časové ose, která střídavě líčí putování zajíčka a patálie čarodějek a jejich doprovodu. Zvolená taktika má slušné tempo a širokou dynamiku, kterou přejímají i charismatické písně. Těch není sice mnoho, ale hned napoprvé se zapíšou do paměti.

Čiernik ve své hudbě dokázal obratně skloubit populární prvky s aktuální praxí muzikálové písně. Přitom se inspiroval buď vlastní autorskou invencí, nebo parafrází a citací. Ve všech případech je jeho hudba výraznou a přívětivou linkou inscenace. Texty Brigity Cmuntové jsou milé a hravé. Padly na míru příběhu i potřebám interpretů, mají přirozený rytmus, který plynule přechází do hudebních frází. Evidentně se dobře zpívají i poslouchají. Rýmy nejsou jen do počtu, ale dávají záruku, že je dětský divák okamžitě pochopí a vezme za své: „Dvě malá stvoření velikosti hrášku. Zajíček přišel na svět a měl svého brášku. Vypadali jsme skoro jak dvojčata, dvě malá klubíčka, schoulená a chlupatá.“

Eva Zbrožková v roli jedné z čarodějek. (Foto: Adam Živnůstka)

Scéna Davida Janoška hned na počátku okouzlí malého diváka efektní podívanou, která je promítána na obrovský bludný balvan. Janošek připravil i půvabné a rozverné kostýmy, které hercům opravdu sluší a podporují odlišné charaktery jednotlivých postav. Nejvíc se vyřádil na postavách tří čarodějek, které poutají oko elegancí, svůdností i sršatostí tvarů a barev. Úbory zajíčků jsou opravdu roztomilé, povedly se také „mafiánské“ masky a dokonalá živá „replika“ Špinarky, která je naprosto úžasná.

Čarodějky ztvárnily opět svůdná Eva Zbrožková, elegantní Janka Hoštáková a neřízená střela Dagmar Mimrová. Přísnou kontrolorku sehrála nekompromisní Lenka Vaňkátová, jejího drsného bodyguarda ztělesnil Jan Drahovzal, který si proměnu v zamilovaného muže hezky vychutnal.

Z pohádky O zajíčkovi Zapomníčkovi. (Foto: Adam Živnůstka)

Zajíčka Zapomníčka sehrál Pavel Liška roztomilým způsobem. Jeho chytřejšího brášku podobně rozkošně ztvárnil Marcel Školout. Trefou do černého je Lenka Háčková v roli Špinarky, jejíž pohyby na točitém podstavci, osobnostní projev i zpěv jsou neodolatelné.

Hereckou sestavu doplňují také další bystře vypointovaná čísla v podání Evy Prnky Villámové, Ilony Piskořové a Romana Žišky. Klavírní part během premiéry obstaral zkušený a spolehlivý Vlastimil Ondruška. Jeho doprovod byl solidní oporou všem pěveckým číslům. Některým hercům napoprvé ještě místy chyběla intonační jistota, kterou bude na další přestavení dobré doladit. Sluší se dodat, že party to nejsou místy snadné, autor hudby do některých vícehlasů schoval rafinované potměšilosti.

Z pohádky O zajíčkovi Zapomníčkovi. (Foto: Adam Živnůstka)

Pohádka O zajíčkovi Zapomníčkovi má schopnost vtáhnout do svého světa tak, že člověk snadno a ochotně podlehne její magii. Je střídavě fascinován, rozveselen, okouzlen a bez patetických nánosů i dojat. Čiernikova inspirace vychází z reálného zážitku, krom toho je kořeněna jeho fantazií, v níž se neotřele doplňují mytologické, vztahové i edukační motivy. Způsob zpracování poukazuje na intelektuální zázemí, divadelní zkušenost a smysl pro humor.

Díky znamenité tvůrčí synergii celého realizačního týmu dokáže pohádka O zajíčkovi Zapomníčkovi dětského i dospělého diváka hezky pobavit a bez planého moralizování i poučit. Snad možná úvodní zasvěcení do příběhu je poněkud náročné. Filozofický prolog je výzvou pro dospělé, pro ty nejmenší však zůstane záhadou. Třeba je však i tohle záměr, aby měly děti nad čím přemýšlet.