Igor Františák: Potřebuji dělat věci, které mi dávají smysl

V prosinci jste byl jmenován profesorem. Dovolte, abych vám zpětně poblahopřál k tomuto významnému mezníku. Čeho se vaše profesura týkala?

Byl jsem jmenován profesorem pro obor Hudební umění – klarinet. A jsem skutečně hrdý na to, že jsem tento titul získal. Je to ocenění a potvrzení mé celoživotní práce, a toho si moc vážím.

Vývoji klarinetu se věnujete jako erudovaný interpret na chalumeau, klasicistní klarinet a basetový roh. Přivedla vás tato zkušenost na nějaká zajímavá místa, kde jste hrál?

Pokud to vezmu retrospektivně, tak před pár týdny jsem hrál koncert s Lotz Triem ve slavném muzeu hudebních nástrojů v Bruselu, kde mají úžasnou kolekci nejrůznějších nástrojů. Dalším zážitkem bylo vystoupení na hradě Krásná Hôrka na východním Slovensku, kde mají unikátní sadu originálních tří basetových rohů Theodora Lotze, na jehož kopie nyní hrajeme. Vedle koncertů ve Wroclavi, Gdaňsku, Kodani, Stockholmu a synagoze v Györu, bylo pravděpodobně největším zážitkem vystoupení v Metropolitním muzeu v New Yorku, a to u příležitosti nově otevřené výstavy historických nástrojů.

Můžete popsat zkušenost s hrou na moderní a historický klarinet tak, aby čtenář pochopil, v čem spočívají klíčové rozdíly?

Hra na historické klarinety (chalumeau) je vždy velká výzva. Představte si „opracovanou větev“ s dírkami, na kterou máte hrát ušlechtile a kultivovaně krásnou hudbu. Moderní „dokonalé“ nástroje vám v podstatě umožňují se skrze tyto hudební nástroje vyjadřovat téměř bez omezení. U historických nástrojů je to zcela naopak – musíte se nejprve snažit vyloudit nějaký tón a následně zjišťovat akustické možnosti daného nástroje. K tomu jsou tyto „staré“ nástroje mimořádně náchylné na sebemenší změny teploty či vlhkosti. Nicméně je to obrovská radost a zároveň krása, když dokážete hrát na tyto nástroje ve stejné (nebo i lepší) kvalitě než moderní soubory. S Lotz Triem se nám to dlouhodobě daří, a to nejen na koncertech, ale také při natáčení, čehož dokladem může být komplet Mozartových tercet, které jsme před dvěma lety zaznamenali na CD.

V letošním roce proběhne 22. ročník mezinárodních interpretačních klarinetových a saxofonových kurzů v Ostravě. Poprvé se bude konat v nové budově Fakulty umění. Jaké je nové zázemí a co všechno se uskuteční?

Vzhledem k tomu, že jsem profesorem klarinetové hry na Fakultě umění Ostravské univerzity společně s mým kolegou Karlem Dohnalem, je zcela logické, abychom realizovali tradiční klarinetovo-saxofonové kurzy v nové budově. Budova poskytuje dobré zázemí a jednotlivé třídy jsou vybaveny klavíry, což vedle akusticky povedeného komorního sálu je pro mě dostatečným důvodem, proč zde kurzy realizovat. Na druhou stranu je to i pro Fakultu umění unikátní příležitost hostit nejvýznamnější pedagogy a hráče na klarinet a saxofon se světovým renomé. Jsem nesmírně rád, že nás navíc spojuje opravdové přátelství. Náš „dream team“, jak nás studenti nazývají, se mnoho let skládá ze sestavy Františák – Dohnal – Adamski – Varga – Portejoie – Gusnar. Řada českých i zahraničních studentů má možnost na vlastní kůži zažít, jakým způsobem jednotlivě vyučujeme, protože jednotlivé lekce si mohou zapsat napříč pedagogy. V posledních letech máme navíc s Karlem Dohnalem naši univerzitní klarinetovou třídu na vynikající úrovni a každoročně k nám přijíždí zahraniční studenti, a to jak na výměnný Erasmus projekt, tak i do řádného bakalářského, magisterského či doktorského studia.

Klarinetista a pedagog Igor Františák. (Foto: archiv)

O vznik nového komorního sálu se špičkovou akustikou jste se sám velmi zasloužil. Jak je to ale se sadou starých klarinetů, které byly vyrobeny speciálně pro koncertní potřeby Fakulty umění?

Je sice pravda, že jsem se na začátku tohoto projektu jako tehdejší proděkan Fakulty umění účastnil řady schůzek, ale hlavními „tahouny“ a dříči byli jiní mí kolegové. Jsem nesmírně rád za získání špičkových nástrojů a technologií pro Fakultu umění, kterou jsme mohli pořídit díky velmi významnému grantu (přes 90 milionů), o který se zasloužil můj tehdejší kolega Martin Celhoffer, kterého si osobně upřímně vážím. My jsme pořídili celou řadu starých nástrojů – kopií historických chalumeau, barokních a klasicistních klarinetů a basetového rohu od jednoho z nejvýznamnějších nástrojářů současnosti Rudolfa Tutze z Innsbrucku, který všechny tyto nástroje postavil. Můžeme být pyšní na to, že v rámci Evropy máme vedle moderních klarinetů rovněž nejlepší nástrojové vybavení, což nám závidí naši kolegové i na takových prestižních školách, jako jsou Paříž, Brusel, Porto, Udine, Katovice či Budapešť.

Ještě ke kurzům. Jejich exkluzivním hostem je letos Andrew Marriner, špičkový britský klarinetista, syn jednoho z nejslavnějších dirigentů 20. století a dlouholetý první klarinetista Londýnské filharmonie. Jak se jej podařilo získat a v čem bude spočívat jeho role?

Už jako student konzervatoře jsem s úžasem vzhlížel k tomuto „klarinetovému idolu“. Je až neuvěřitelné, že byl 41 let členem jednoho z nejlepších orchestrů světa London Symphony Orchestra a z toho celých 34 let jeho sólo klarinetistou. Andrew je rovněž vyhledávaným pedagogem, je profesorem Guildhall School of Music and Drama a Royal Academy of Music v Londýně a vede mistrovské kurzy po celém světě. Poprvé jsme se spolu setkali asi před šesti lety v Budapešti a o rok později jsme hráli na společném koncertu se smyčcovým kvartetem na Evropském klarinetovém kongresu v Györu. Zde jsme měli poměrně dost času se vzájemně poznat a troufám si říci, že i spřátelit. Od té doby hledáme příležitost, aby k nám do Ostravy přijel a letos se to konečně podaří! Nicméně naše „ostravské kurzy“ každoročně hostí absolutní světové špičky v obou oborech: saxofonisté Philippe Portejoie z Paříže, jehož zásluhou dnes máme v ČR akreditovaný obor hra na saxofon na konzervatořích a vysokých uměleckých školách, a Pawel Gusnar z Varšavy nebo klarinetisté Arkadiusz Adamski z Katovic, což je nejvyhledávanější polský pedagog a dlouholetý sólo klarinetista Národního orchestru polského rozhlasu, a Gabor Varga, který je označován za jednoho z nejlepších klarinetistů současnosti. Jsem si jist, že veřejné koncerty, které v průběhu kurzů zazní, budou skvělé a srdečně na ně zvu!

Poutač klarinetových kurzů.

Andrew Marriner se představí také na koncertě v rámci dramaturgické řady Hudební výlety. V jakém programu se objeví?

Tento koncert bude zároveň oficiálním zahájením našich ostravských kurzů a zazní v novém komorním sále Fakulty umění Ostravské univerzity v sobotu 1. června. Představí se skvělé Zemlinského kvarteto, které tentokrát bude v průběhu celého večera komorním partnerem vybraným lektorům. Zazní například Romance beze slov Gabriela Faurého, dvě krásná díla Wolfganga Amadea Mozarta (Klarinetový kvintet A dur a Kvintetní věta pro klarinet, basetový roh a smyčcové trio) a vrcholem bude Kvintet h moll Johannese Brahmse. Jde o poklad klarinetového komorního repertoáru, který Brahms zkomponoval na sklonku svého života a představí jej právě anglický klarinetista Andrew Marriner. Jsem si jist, že se bude jednat o skutečně nevšední zážitek.

To zní výborně. Hudební výlety celoročně doprovází Svatováclavský hudební festival. Jaké koncerty chystáte na letní měsíce? Můžeme se těšit opět na klasické i jazzové osobnosti?

Celoroční cyklus koncertů Hudební výlety se snaží představit to nejlepší z komorní muziky, ale rovněž jazz či folklor. Nejbližší koncert nás čeká již v sobotu 3. června, kdy ve svém recitálu vystoupí skvělý polský varhaník Andrzej Bialko na krásných varhanách v kostele sv. Václava v centru Ostravy. Následovat budou komorní koncerty špičkových smyčcových kvartet Bennewitzova a Zemlinského, ale rovněž projekt skvělého jazzového pianisty Pavla Wlosoka, který je od roku 2002 členem profesorského sboru na Western Carolina University v Cullowhee v USA, a to společně s triem mého kolegy a blízkého kamaráda Zbigniewa Kalety. Jejich koncert zazní v unikátním prostoru Muzea nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici, které mě překvapilo svou skvělou akustikou už minulý rok, kdy jsme zde realizovali projekt francouzského baroka s Chantal Santon Jeffery. V srpnu to bude vystoupení barokního souboru Concerto Aventino s uměleckým vedoucím a skvělým hráčem na zobcové flétny Jakubem Kydlíčkem, kteří představí především hudbu italských barokních skladatelů.

Dlouhodobě jste členem Stadlerova klarinetového kvarteta, které aktuálně hraje v novém obsazení a připravuje nový program. Co na posluchače čeká?

Ano, po více jak 25 letech došlo k proměně v obsazení, ale i v minulosti jsme příležitostně takto společně hráli – Zbigniew Kaleta, Svetoslav Točev, já a Jiří Porubiak. Máme za sebou několik koncertů a troufnu si říci, že nám to hraje moc dobře. Nyní připravujeme nové programy, a to převážně pro sólové projekty, ve kterých chceme kombinovat transkripce skladeb starých mistrů jako jsou Mozart, Bach a Händel s autorskými skladbami doplněnými jazzem či tangem ovlivněných kompozic (Gershwin, Piazzolla, Iturralde, Madsen, Harvay, Pavlorek aj.). Postupně na tomto programu pracujeme a minulý víkend nás čekalo první nahrávání. Snad budeme moci brzy naše snažení veřejně prezentovat.

Eva a Igor Františákovi. (Foto: archiv Igora Františáka)

Otázka pod čarou: jak stíháte se svým extrémním pracovním nasazením roli manžela a táty dvou malých dětí?

Tuto otázku je asi lepší adresovat mé ženě… (úsměv)

Vaší paní se rádi zeptáme, až ji poprosíme o rozhovor k Svatováclavskému festivalu, neboť se na festivalu také významně podílí…

Přestěhovali jsme se do „divočiny“, na původní německý statek, kde nás navštěvují muzikanti i přátelé a je nám zde moc hezky. Má na tom velkou zásluhu samozřejmě moje skvělá manželka Eva, která se o dům i děti stará a nemá to jednoduché, protože do toho se snaží zvládat jak festival, tak univerzitu… Osobně jsem opravdu moc rád, že moje starší děti přijaly ty naše „malošky“. Ale vážně, jsem ve věku, kdy potřebuji dělat věci, které mi dávají smysl. Festival, univerzitu, koncerty a natáčení.

Šla ruku v ruce s touto osobní změnou i změna priorit co se týče práce? Užíváte si víc toho, co děláte teď a tady?

Již dlouho nemusím hrát každý koncert, který mi někdo nabídne. Pravidelně dostávám krásné nabídky na projekty, o kterých se mi před lety mohlo jen nechat zdát. Tím mám rovněž prostor se na tyto koncerty adekvátně připravit a podávat kvalitní výkony, které i mě osobně těší. Snad se mi to daří a vytvářím tímto rozhodnutím i chvíle pro opékání špekáčků, mimořádný film Babylon nebo návštěvy koncertů jako byly závěrečný koncert Janáčkovy filharmonie či Diana Krall na brněnském JazzFestu.

Děkuji za rozhovor a přeji vše dobré!