Každý skutečný umělec musí zůstat skromný, říká Seun Kuti před vystoupením na Colours of Ostrava
23.5.2023 08:43 Petr Bidzinski Hudba Rozhovor
Smršť africké hudební nespoutanosti, zahrnující divoké souhry dechů a bubnů, energický vokál a také kytarovou šťavnatost, přiveze zpěvák a saxofonista Seun Kuti s kapelou Egypt 80 na festival Colours of Ostrava. Ještě před samotným vystoupením se rodák z Nigérie v exkluzivním rozhovoru pro Ostravan rozpovídal o různých tématech. Hovořili jsme například o tom, které události formovaly jeho osobnost, i o tom, co se naučil od kytarového virtuosa Carlose Santany, A jak už to u Seun Kutiho bývá, došlo i na politiku. Festival Colours of Ostrava se uskuteční od 19. do 22. července.
Seun Kuti vystoupí na Colours of Ostrava 2023.
Foto: Alexis Mayron
Co vám jako první přijde na mysl, když se řekne Ostrava? Tedy město, kde budete v červenci vystupovat na festivalu Colours of Ostrava…
Popravdě řečeno toho o Ostravě moc nevím. Mám však povědomí o politickém dění v České republice. Vyrůstal jsem v devadesátých letech minulého století a všechno, co se tehdy dělo, jsem sledoval. Veškeré strádání a těžkosti té doby měly na mě velký vliv. V tom smyslu, abych se stal takovým člověkem, kterým jsem dnes. Těším se, že Ostravu uvidím. Bude to má první zkušenost s tímto městem.
Mimochodem jakožto fanouška fotbalu by vás mohlo zajímat i to, že bývalí čeští reprezentanti Milan Baroš a Marek Jankulovski hrávali fotbal za Baník Ostrava…
Opravdu? Věděl jsem, že tito hráči jsou z České republiky, ale netušil, že mají spojitost s Ostravou.
Slyšel jste o místě, kde budete vystupovat? Jde o bývalé industriální prostředí, kde se těžilo uhlí. Teď je to kulturní a společenský areál, kde se mimo jiné konají multižánrové koncerty…
Ne, o místě jsem neslyšel. Jsem zvědav, jak areál vypadá. Kulturní dědictví vypovídající o místních těžkostech mě vždy zasáhne. A může to být právě třeba lokalita, kde se dříve těžilo uhlí. Uvidíme, jak to na mě zapůsobí v Ostravě. Určitě bude dobré vidět, jak to vystihuje kulturní interpretaci tohoto místa. Tohle mě fakt zajímá.
Vaše album Black Times bylo nominováno na cenu Grammy. Považujete samotnou nominaci za důležitý krok ve vaší hudební kariéře, ačkoliv jste cenu nezískal, nebo pro vás ceny nejsou podstatné, protože to nejdůležitější je samotná hudba?
Neřekl bych, že o ceny nejevím zájem, i když jsem obdržel pouze nominaci na Grammy. Ceny však nehodnotí, kdo jsem a co umím. Máme muzikanty, kteří nebyli nominováni mezi nejlepší na světě. Přesto to neznamená, abych si myslel, že jsem dobrý umělec a lepší než kdokoliv jiný na hudební scéně, kdo toto uznání nedostal. Umění nelze spojovat s uznáním. Umění dává smysluplnost samo sobě.
V rámci skladby Black Times jste spolupracoval s Carlosem Santanou. Co jste se od toho kytarového mága naučil?
S Carlosem Santanou jsme dlouhodobě dobří kamarádi. V Las Vegas jsme prožili skvělé chvíle. Vzal mě na projížďku autem i do jeho domu, hráli jsme basketbal, tvořili hudbu. Pokud jsem se od něj něco naučil, tak určitě skromnost, pokoru. Každý skutečný umělec musí zůstat skromný a reprezentovat přítomnost dobra. Tohle jsem díky němu pochopil. Carlos Santana je příkladem skutečnosti, že opravdoví umělci zůstávají skromní, i když na svém kontě mají řadu úspěchů.
Hudba, slova i zvuk nás mohou jednak léčit, ale na druhou stranu i zraňovat. Kde vidíte největší potřebu, respektive potenciál pro hudbu jako nástroj, který dokáže léčit?
Všechno lze považovat za nástroj, který dokáže uzdravovat. Každá zkušenost má léčivou charakteristiku, respektive má v sobě léčivý potenciál, ačkoliv se může jednat o negativní zkušenost. I ta nám však může pomoci, abychom se stali lepšími lidmi, protože v budoucnu dokážeme eliminovat stejnou traumatickou zkušenost. Myslím si, že jednou z mnoha nádherných věcí, které nám život přináší, je, že díky zkušenostem máme schopnost růst. Všechno vychází z uzdravování. Dokonce hudba. Všechno nás může léčit, všechno nás může zranit. To je dualita existence člověka. Všechno v člověku zahrnuje člověka. Všechno může být dobré a špatné ve stejném momentě.
Někdy je těžké si to přiznat, ale je to tak…
Je to i důvod, proč nejsem zastáncem hodnocení lidí na základě evropského konceptu, že je někdo buď dobrý, nebo špatný. Já hodnotím lidi na základě činů a principů. Všichni jsme někde mezi. Nejsme jen dobří, nebo jen špatní lidé.
Jste aktivní také na politickém poli. Mimo jiné jste předsedou hnutí Movement of the People. Kde vidíte hranice mezi hudbou a politikou? Do jaké míry by se měli hudebníci angažovat v politice?
Podle mě nejsou mezi hudbou a politikou žádné hranice. Myslím si, že všechno je nějakým způsobem spojeno s politikou. Dokonce řízení auta je politický čin. Potřebujete řidičský průkaz a ti, kdo mají vliv na to, kdo tento řidičský průkaz dostane a na základě jakých pravidel, jsou politici. To stejné se týká škol i jídla, které jíme. Politika je ve všem. Politici dokonce určují, s kým se můžete oženit, s kým můžete mít sex. Podívejte se například na Saudskou Arábii. Hudba a politika jdou ruku v ruce. I když někteří muzikanti říkají, že nejsou v politice nijak angažováni, tak už to je politické prohlášení.
Co by se Evropané mohli učit od Afričanů a co naopak Afričané by se měli učit od Evropanů?
Nejsem si jistý, že by se Evropané byli ochotni něco od někoho učit. Politické síly, které řídí Evropu a které Evropě vládnou, podle mě nejsou ochotné se učit. Každopádně lidé by se měli učit od sebe navzájem. Nejlépe prostřednictvím kulturních myšlenek a hodnot. Tohle by měly být priority, které by nám měly umožnit v tomto světě svobodně žít.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.