Inscenace Divadla loutek Kdo neskáče, není holub! se dotýká témat šikany, nadřazenosti i velkého přátelství

Divadelní bajka z prostředí sídliště, které ovládá banda holubů, poukazuje na elitářské poměry ve společnosti. To, že jsou si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější, je neutuchajícím literárním tématem, avšak autorka se zde dotýká především šikany a předsudků. Divadelní hra však není prvoplánová a poukazuje i na hrdost, přátelství a odvahu. Kombinace všech faktorů dělá z této inscenace hlubokou myšlenkovou mapu.

Ústředním hrdinou je vrabčák Zdenek (Jakub Georgiev), který se ve své samotě odhodlá spřátelit s bandou holubů, kteří mají vlastní pokřik, píseň a vládne mezi nimi pevná hierarchie. Holubi ho ve své povýšenosti odmítají, protože je malý, je to vrabec a zkrátka nepatří mezi ně. Navíc právě řeší, jak pomstít svého kamaráda Bohouše (Richard Liberda), jehož údajně snědla místní kočka Dolores (Jana Zajacová). Malý Zdenek nepropadá davovému šílenství, jehož následky by mohly být pro všechny tragické, a na situaci s Bohoušem se dívá racionálně a logicky.

Z inscenace Kdo neskáče, není holub! (Foto: Roman Polášek)

Doslova naruší mocenskou sílu hlavního kápa Jarka (Martin Legerski) a strhne na svou stranu Marušku (Karolína Hýsková), která se na něj přestane dívat jako na vrabce a začne ho vnímat jako ptáčka. Zdenek s vidinou, že by konečně mohl do nějaké party patřit, se chystá na nebezpečnou misi, která má odhalit pravdu. Celý děj inscenace se odehrává na pozadí sídliště, všechna okna paneláků jsou jakýmsi hledištěm sledujícím nekonečný boj mezi holuby a kočkou.

Inscenace je určena dětem starším sedmi let. Herci jsou oblečení v otrhaném oblečení, které odpovídá jejich životnímu postoji, hrají ve vlastní kapele, která jim dodává na výjimečnosti, a mluví slangovou ostravštinou. Té jsem měla mnohdy problém rozumět i já, avšak kvality loutkoherců přebíjí i tento malý nedostatek. Holubí loutky jsou kulaté, skákavé a opeřené, důmyslně propojené se svými loutkoherci, kteří jim dodávají nohy s pařáty a především charakter. I v holubí bandě jsou velké rozdíly v inteligenci, sociálním cítění, touze vládnout nebo v apetitu, a to vše dodává celému seskupení na uvěřitelnosti.

Z inscenace Kdo neskáče, není holub! (Foto: Roman Polášek)

Oproti opeřeným nadutcům stojí malý hnědý v rámci životní situace upravený a především slušný vrabec Zdenek, jenž svým galantním a přívětivým chováním okouzlí i namyšlenou kočičí mafiánku Dolores, která se promenáduje v moderním džínovém outfitu s černou tylovou sukýnkou. Její nadřazenost podporuje vždy přítomný bodyguard (Richard Liberda).

Herecký soubor Divadla loutek Ostrava je vždy radost vidět v akci. Společný entusiasmus, který je citelný a viditelný, dodává každému představení upřímnou opravdovost. Jakub Georgiev je jakýmsi chameleonem ostravské divadelní scény, je radost ho vidět v každé roli, protože je autentický, přítomný a ze své role nevystupuje. Vrabce Zdenka hraje procítěně, avšak hrdě a čistě. U Karolíny Hýskové je problém, že nevím, zda dřív sledovat loutku, nebo jí samotnou. Pro mě naprostý klenot loutkového divadla, která hraje každým mimickým svalem a skoro u ní neplatí, že malé je někdy více.

Z inscenace Kdo neskáče, není holub! (Foto: Roman Polášek)

Pánská část holubího gangu se skládá z bosse Jarka, jejž Martin Legerski nešetří a činí z něj klasického macha, kterému je bližší hrdost než do očí bijící pravda. Ačkoli je jeho role víceméně nejméně sympatická, je vidět, jak nemá jinou možnost, než být zrovna takový. Marian Mazur hraje holuba Frantu. Je činorodý, nechybí mu snaha, má plno nápadů, jen všechny končí v zapomnění kvůli nedomyšlenosti. Marian dokáže zahrát mnohé, a tak není překvapení, že v jeho rukách je i cílevědomý prosťáček výraznou postavou.

Posledním holubem je Ladin, jehož si s klidem zahrál Ondřej Vyhlídal. Do své role posledního v hierarchii, toužícího se hlavně dobře najíst, se Ondřej položil s klidným a pohodovým stylem.  Ačkoli je role Bohouše svěřena vynikajícímu Richardu Liberdovi a jeho přítomnost mi přišla přirozená v rámci kontextu hry, příchod této postavy citelně narušil celou dosavadní atmosféru hry.

Z inscenace Kdo neskáče, není holub! (Foto: Roman Polášek)

Kočičí famme fatale hraje Jana Zajacová. Nejen, že válí na bicí a pronikavě mňouká, ale hezky si pohrává s kočičí povahou a příjemně ji, byť v menší roli, prožívá.

K polské verzi představení vznikla kniha, která mapuje vznik divadelní inscenace. Text je zde graficky zaznamenám jako divadelní scénář, jsou zde zápisky režiséra, scénografické postupy i skicář jednotlivých loutek s popisem. Podobná „učebnice“ popisující divadelní zákulisí by slušela zrovna i tomuto představení. V tuto chvíli si děti mohou domů odnést program, který jim zhlédnuté představení bude ještě hodnou chvíli připomínat.

Inscenace plná humorných gest, vtipných dialogů i smutných faktů kombinuje úrovně, ze kterých si každé dítě i dospělý vezme to, co je pro něj aktuální. Navíc je to přesně ten kus, který udrží v bdělosti i rodiče.