Tvůrkyně katalogu k 70. sezoně Janáčkovy filharmonie: Teď chystáme knihu k narozeninám orchestru

Než začneme s rozhovorem, Petra Javůrková, vedoucí marketingu a obchodu JFO, nám ve své kanceláři v provizorních prostorách vzdálených od Domu kultury jen kousek přes park nabízí misku s čokoládami, zatímco na jejím pracovním stole neustále zvoní telefon. Fotografka Dita Pepe, která v těchto dnech chystá další z mnoha svých výstav, tentokrát v Lucembursku, přiběhne o pět minut později, vlaje za ní krásný modrý kabát a už ode dveří vypráví, jak pořizovala dárek k narozeninám pro mladší dceru Elu. Potom se nadechneme a já zapínám diktafon…

Ať už sedíme nad katalogem, nebo jdeme na Lysou horu a cestou probíráme život či další společnou práci, připadá mi, že to mezi námi – vámi – souzní i jiskří. Byla to pracovní láska na první pohled?

Petra: Dita je pro mě od prvního momentu umělkyně. Poznala jsem ji, když vystavovala své Autoportréty před téměř deseti lety. Zanechaly ve mně hluboký dojem. Když jsme pak v JFO přemýšleli, jak posunout naši vizuální identitu a pokusit se přiblížit lidem, byla mi doporučena právě Dita. Tak jsem jí zavolala.

Dito, pamatuješ si na ten telefonát?

Dita: Samozřejmě. Měla jsem radost, ale právě jsem začínala s doktorátem a nevěděla jsem, jak se mi podaří vše skloubit. Když jsem pochopila, že půjde o otevřenou spolupráci založenou na komunikaci, že bude prostor pro kreativitu a že můžu otevřít i téma Hranice lásky, což je téma mé disertace, přestala jsem váhat.

Jak souvisí Hranice lásky s hudbou?

Dita: Láska k hudbě je jedna z možností lásky. Při tvorbě katalogu, při focení, při rozhovorech se hudebníků ptáme, jak vzniká láska k hudbě a jak ji podporovat. Současně pracujeme s fotkami z dětství hudebníků, dirigentů a dalších lidí spojených s JFO, abychom odkryli pozadí jejich příběhů.

JFO v roce 2023 (snímek z katalogu). (Foto: Dita Pepe)

Když jsem poprvé vzala do ruky katalog, ještě před zahájením naší spolupráce na textech, řekla jsem si, že má přesah. Přesvědčilo mě to, že s vámi chci dělat. Jak vybíráte témata k jednotlivým sezonám?

Petra: Nejprve vykrystalizoval celkový koncept, kterého se držíme. Již na počátku spolupráce s Ditou před více než pěti lety jsme pracovaly s tím, že k sedmdesátiletému výročí JFO budeme chtít vydat knihu, ve které chceme JFO ukázat prostřednictvím lidí, kteří ji tvoří nebo tvořili, a v tomto duchu jsme nastavili i koncept našich katalogů. Témata pro jednotlivé sezóny pak vycházejí ze společných týmových diskusí. V minulých letech jsme se tak dotkli témat jako láska nebo třeba odolnost.

Jsem spíš stydlivá, ale s vámi mám od začátku pocit bezpečí a nebojím se vyslovit nahlas své nápady. Je tu hezká atmosféra.

Petra: Myslím, že důležitá je právě naše otevřenost, pak tolerance a přirozená tendence nenásilně rozmělňovat bariéry. Vždycky o nápadech diskutujeme, nikdy je automaticky nesmeteme ze stolu.

Dita: Na začátku mi hodně pomohlo, že Peťka za mnou stála. Když jsme představili první katalog, byl úplně jiný, jak vizuálně, tak obsahově. Vezmi si jen tu vazbu… Takže jsme museli ustát různé reakce, třeba že katalog není dokončený. Přitom když něco dělám, přeji si, aby byli spokojení všichni. Překračovali jsme hranici mezi vizuálním a hudebním světem. Pro mě osobně je to obohacující, mnohé se při práci učím a dozvídám. Když fotím hudebníky, uvědomuji si, že se hudbě naplno věnují od dětství, hodně umění obětovali. Do jisté míry v tom hledám klíč pro svůj život.

Petra: Už v prvním katalogu jsme zapojili členy orchestru a další spolupracovníky filharmonie a přestavili jsme jim celý záměr. Vytvořili jsme pak tradici, že než jde katalog „ven“, představujeme ho orchestru i dalším zájemcům, aby věděli, jak a proč jsme ho uchopili, jaké téma jsme vybrali…

Jen je škoda, že se na stránky nikdy nepodaří přenést všechny emoce, zážitky, smích i slzy, které vznik katalogu, potažmo knihy provázejí. I když se o to snažíme. Na co rády vzpomínáte? Ptám se teď na veselé historky z natáčení.

Dita: Na vtipnou historku si asi nevzpomenu, ale na mysli mi vytanul bod zlomu, kdy jsem si říkala, že to půjde, že můžeme spolupracovat a rozvíjet náš koncept. Fotili jsme Jiřího Dokoupila a jeli jsme za ním do bytu jeho rodičů, kde jako kluk cvičil. Vycházeli jsme z jeho dětské fotky – stojí na ní před sektorovou skříní a hraje, na tváři se mu zračí snaha… Focení se zúčastnil i tatínek, který snímek kdysi pořídil. Vše umocňoval malý prostor bytu, bylo to emocionální a krásné.

Petra: Emočně nejsilnější moment jsem prožila při rozhovoru s Vláďou Klímou, dlouholetým hráčem na bicí nástroje a dnes archivářem a pro mě také duší JFO, který k nám nastoupil v roce 1959. Vyprávěl v něm, jak si tajně chodí fotit bagry, které provádějí průzkumné vrty pro stavbu koncertního sálu, a že jeho největším snem je dožít se zahajovacího koncertu v novém koncertním sále se světovou akustikou.

Na začátku jste byly vy dvě a vaše myšlenka. Teď existuje celý tým, který katalog, respektive knihu tvoří. Třeba Štěpán Malovec dělá grafiku, Ondra Peterka zase zajišťuje produkci, má všechno pod kontrolou a tvoří přehledné excelové tabulky, abychom se z toho nezbláznili.

Dita: To je obrovská pomoc!

Petra: Máš pravdu, tým se vyvíjel. První katalog vznikal trochu na koleně, za asistence Ditina manžela Petra Hrubeše, jenž s námi spolupracuje dosud.

Dita: A nesmíme zapomenout ani na Tiskárnu Helbich, která je zárukou, že katalog i kniha budou dobře vytištěny, a která nám vychází vstříc, když přijdeme s jakýmkoli nápadem, třeba aby kniha k narozeninám JFO hrála. Skvěle se spolupracuje také s muzikologem Jiřím Zahrádkou, který nám přináší plno inspirace spojené s Leošem Janáčkem.

Je to krásná práce. A víte, že tento rozhovor bude už v pátém katalogu?

Dita: Strašně to letí.

Ukázka vizuálního zpracování katalogu (dirigentka Alena Hron).

Letošní téma je hezké, milé, rodinné. Představte ho.

Dita: Letos oslavujeme sedmdesát let existence Janáčkovy filharmonie. Oslavit můžeme životní jubileum, ale i naše silné stránky. Hned jsem si vzpomněla na rozhovor s Terezou Nagy Štolbovou, který jsme pro katalog přichystali a který ji ukazuje jako matku, která pro své dítě dokázala mnohé.

Petra: Rozhovor s Terezou je silný. Skvělé věci říká i Markéta Matulová, která miluje rodinné oslavy, protože je vnímá hlavně jako příležitost potkat se s blízkými lidmi. Dost mě zasáhl i rozhovor s maminkou Lukáše Vondráčka, již jsme fotili v zimě při otužování v ledové vodě, a ona nám pak vyprávěla o euforii, kterou zažívá.

Oslava bude i leitmotivem zmiňované knihy, kterou už v podstatě pět let chystáte k sedmdesátinám JFO.

Dita: Knihu připravujeme jako dárek pro všechny, kdo mají filharmonii rádi. Bude poskládána jako dárkový koš, plná příběhů a fotografií.

Petra: Kniha by měla čtenářům ukázat lidi okolo JFO v osobnější rovině. Bude plná rozhovorů s našimi stávajícími hráči, posluchači a řadou osobností, které jsou s námi spjaty. Během příprav jsme měli možnost nahlédnout do desítek fotografických alb i archivu Leoše Janáčka v Brně. Díky těmto materiálům se třeba společně podíváme na rodinné oslavy.

Holky, co vy a rodinné oslavy?

Dita: Vždycky jsem trochu nervózní, hlavně když oslavu organizuji, mám starost o to, aby všichni měli co jíst a pít, měli kde sedět… Čím déle oslava trvá, tím víc se zklidňuji a uvolňuji.

Ačkoli nikdy nepiješ alkohol… A ty, Peťko?

Petra: Pokud jsem hostitelka, oslavu si moc neužiji. Navíc mám trošku blok způsobený rodinnými sešlostmi v dětství, nikdy mi nepřipadaly spontánní, spíš takové strojené. Takže vidět, že oslavy mohou být krásné, je pro mě svým způsobem terapie.

Ohledně rodinných oslav mám podobnou zkušenost. Snad všichni si vždycky přáli, aby už bylo po všem, snědl se dort a šlo se domů. Tak si je teď, když chystáme knihu plnou radosti, tak trochu léčím. Co přejete JFO k sedmdesátinám?

Dita: Hlavně tu novou halu.

Petra: Řekni sál… (smích)

Dita: Tak hlavně ten sál. Já si na to dávám pozor, a stejně se spletu. Ano, není to sportovní hala, je to hudební sál.

Až sál bude hotový, jaký první koncert by se v něm měl hrát?

Petra: Program by měl být složený z více částí a rozhodně by měl zaznít Janáček jako odkaz na naši tradici a minulost – osobně mám moc ráda Sinfoniettu. Z rozhovoru se Stevenem Hollem pak vím, že se osobně zná se slavným soudobým skladatelem Arvo Pärtem. Bylo by skvělé, kdyby právě on nám složil skladbu přímo pro tuto příležitost. A jako speciální host by mohl přijet Yo-Yo Ma, americký violoncellista, virtuos a orchestrální hudební skladatel, držitel téměř dvou desítek cen Grammy, kterého si kdysi pozval na svatbu Steve Jobs. V den svatby byl na turné, zastavil se u něj pár let poté. Sedl si do obýváku a zahrál mu Bacha.

Dita: To by bylo hezké. Otevírají se nám úplně nové možnosti.

Petra: Dovedu si představit, že bychom to celé pojali jako oslavu ostravské kultury v kontextu minimálně evropských rozměrů.

Povídání s Ditou a Petrou vedla spisovatelka a novinářka Jana Poncarová, která se ve své tvorbě inspiruje skutečnými událostmi a opírá se o rešerše a rozhovory s pamětníky. Jana vedla také ostatní rozhovory pro aktuální katalog Janáčkovy filharmonie.