V ostravské Výstavní síni Sokolská 26 vystavuje malířka něžných odchylek Ira Svobodová
9.5.2023 05:04 Jaroslav Michna Obraz & Slovo Recenze
Kurátor Jan Kudrna zasadil do Ostravy šperk. Ve výstavní síni Sokolská 26 se můžete až do konce června potkat s pracemi uznávané české umělkyně Iry Svobodové (*1986), která v Ostravě vystavuje poprvé. Umělkyně žijící a tvořící v Praze uspěla i v zámoří a v minulosti vystavovala v galeriích v Los Angeles a na uměleckých přehlídkách v Miami či New Yorku.
Z výstavy Iry Svobodové.
Foto: BoysPlayNice
Existuje vášeň pro elementární geometrické tvary, která je přítomná v celých dějinách lidstva. Je to zdrojový estetický kód, kterým komunikují historické vrstvy napříč dějinami. Jednoduchá geometrie byla a vždy i bude nadčasová, respektive mimočasová. Nezestárne, je vždy elegantní, vlídná, nekonfliktní. Architekti na počátku dvacátého století pochopili její opojný účinek.
Pražská malířka Ira Svobodová na tuto tradici navazuje. Kromě jednoduché tvarové základny obsahují její vizuální práce i další vrstvy jako je iluzivní transkripce papírového materiálu a analýza jeho pohybu. V minulosti jsme se u malířky setkali se zachycováním (p)ohybů listů papíru, s vystřihovanými tvary, vrstvícími se na sebe, nebo třeba se skládanými paravány. Zároveň autorka pracovala s bohatším barevným obsazením.
Současná malířčina poloha je více úsporná, minimálně co se týká barevnosti. Byť se na první pohled může zdát, že je její projev repetitivní a monotematický, při rozvinutějším vnímání zjistíme, že tomu tak není. Ira Svobodová je malířkou křehkých odchylek a jemných konstitutivních posunů. Status quo geometrického tvaru, nejčastěji kruhu, je její licencí subtilně deformován. Celistvý tvar se rozestupuje a tím uvolňuje sevřenou energii.
Působí to až trochu kacířsky, řízeně narušovat integritu posvátného tvaru-symbolu nekonečna, řádu, dokonalosti. Rozpojování je ovšem prováděno natolik sofistikovaně a něžně, že desintegrační manipulace nepůsobí násilně. Především se jedná o autorčinu bravurní práci se světlem a stínem, která ji dopomáhá konstruovat něžnou přechodovou fázi tvarů a fiktivních hmot. Přítomný pohled člověka je pak napínán evokací latentně přítomného pohybu. Motiv dezintegrace tvaru kruhu naráží na korektivní centra vnímání.
V malbách a kresbách Iry Svobodové jsou přítomny jak princip vizuální úspornosti, tak napětí vyplývající z destabilizace tvarů. Kromě rozpojování kruhů zde nalezneme i jiné manipulativní strategie rozkolu formy. Jsou to zlomy a přenosy celých fragmentů na hypotetickém obvodu původního celistvého kruhu, přičemž kruh je nastavován iluzivním prostorovým lemem. Přichází tak další magický vizuální konstrukt malířky, tím je simulace trojrozměrnosti. Kruh se přitom zákonitě nemusí stávat koulí, vytaženy jsou pouze kontury do jakýchsi prostorových lemů.
Iluze trojrozměrnosti je ve vztahu k již zmíněné bravurní práci se světlem a stínem dechberoucí a je to další z psychoaktivních složek malířčina rukopisu. Aby toho nebylo málo, ve zdánlivém pohybu je i strukturální pozadí složené povětšinou z několika vrstev iluzivních listů papírů, vzájemně od sebe odchýlených. Tím je podpořena nejen dynamika obrazové struktury, ale i její prostorovost.
Slovní analýza působí trochu, jako kdybychom měli co do činění s vizuálně přebujelou koncepcí. Ve skutečnosti vás obrazy Iry Svobodové budou napínat na pozadí zcela konejšivé a smířlivé energie, za níž se skrývá tichá, zádumčivá osobnost malířky. Něžná vychýlení, přechody světla a stínu a úsporná škála barev konstituují až spirituální kontemplaci.
Ta energie je všudypřítomná a není až tak podstatné zkoumat jednotlivé obrazy. Síla tkví v celku výstavy, v níž nalezneme kromě závěsných obrazů i tři tvarově čisté kulovité objekty na soklech, jenž kompozicím a průhledům dodávají eleganci a sílu.
Divák, který do výstavního sálu vkročí, by mohl zprvu podlehnout dojmu, že scéna je monotematická a že dalším a dalším kontaktem bude ztrácet pozornost determinován stále se opakujícími variacemi téhož. Ani na chvíli jsem tento pocit neměl… Naopak, variace vrstvící se při každém dalším vizuálním kontaktu umocňovaly pocity kreativity mladé umělkyně. Za nimi probleskuje přesvědčivá tvůrčí topografie, v níž nalezneme smysl pro nadčasový design, eleganci, vyváženost, něhu a také spiritualitu.
Před obrazy Iry Svobodové můžete zažít tichý úžas.
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.