München Konflikt na novince rytmizují, ale méně tančí. Atmosféra nahrávky nese značné reminiscence

Ovšem je nutné v undergroundu zcela dospět? To si člověk může pokládat u podobně vizuálně a konceptuálně laděných Schwarzprior nebo někdejší tvorby výtvarníka Mariuse Konvoje, což obojí může München Konflikt vzdáleně připomínat. Avšak s jistou dávkou větší punkové drzosti a přístupem, kdy na formu, intonaci, progres nebo snad dokonce nějakou současnost kapela takzvaně… slušně řečeno zkrátka kašle.

Ale to vůbec nevadí. V době, kdy se vytratila rebelie, která již v okrajových žánrech jakoby téměř neměla smysl a je tady někdy pouze na ozdobu, je zapotřebí nalít si čistého vína a hudbu dělat tak, jak prostě leze z nitra daného umělce. Není na škodu připomenout, že to je stále jeden z nejsvobodnějších způsobů vyjádření… a také nejupřímnějších.

Atmosféra vs. repetitivnost

Ale abychom se dostali ke zmiňované nahrávce. Ta již od začátku staví na ne příliš neotřelé rytmice, rádoby špinavosti zvuku a repetitivním opakování motivů bicích a basy, které nejenže se v rámci jedné skladby vyhýbají jakýmkoli harmonickým a rytmickým změnám, ale také jsou velmi similární i v rámci více skladeb na desce. O to tady ale vůbec nejde. V pořadí třetí řadová nahrávka München Konflikt totiž mnohem více než na hudebním umu staví na údernosti textů a atmosféře, při které se dá stát se zavřenýma očima, stejně jako dobře zapařit.

Repetitivnost můžeme spatřovat i v motivech textů. Údernost je zde prvkem, který se však netýká pouze lingvistického pojetí, ale také dikce, se kterou jsou slova na nahrávce takřka vykřikována do celého světa. Až je škoda, že se kvůli zvuku na nahrávce spousta slov, a to i v rámci textů v češtině, ztrácí a slévá se zbytkem efektů.

Jak deska zní?

Dvě úvodní skladby Woke Up a Wrongdoer můžeme označit za zvukově velice podobné a také rytmus, s více méně stoupající či klesající tendencí, je v určitých partech totožný. U následujícího počinu s výmluvným názvem Fucking Brain je zajímavý nástup zcela monotónního vokálu, který graduje až v refrénu. Právě tato cesta je cestou München Konflikt – po zcela introvertní chvíli z ničeho nic vykřičet do světa, jak váš zasraný mozek funguje.

Následující poněkud divočejší Metchen je minutovou punkovou stížností, kterou střídá synthově začínající Ultimate Boy, která se vymyká strukturou skladby i poněkud méně oploštělou hudební produkcí. Dalším punkovým nářezem je skladba Zbytky noci, která trochu trpí ne moc originálním souzvukem kytary a elektroniky, zato má parádní gradaci a atmosféru.

Jako retro procházka do osmdesátkového goth-punk klubu začíná následující Itata, kterou se prolíná poněkud temný vokál v kombinaci s pitoreskní variací na harmoniku, která zlehčuje závažnost možná nejtemněji znělé skladby na desce. Dough zase staví na střídavě zběsilém a střídavě pochodovém tempu, což je ostatně pro München Konflikt poměrně typickou záležitostí – struktura A – B – A – B v rytmu však nemusí nutně působit jako nudná neschopnost umělce, ale jako vzdorovitý záměr.

Opět zajímavou synth-kytarovou kombinací začíná kousek Bad Trip, ve kterém jako jediném můžeme spatřovat náznak trochu ostřeji ohraničené melodie, ale aby to s ní zase München Konflikt příliš nepřehnali, přichází skladba VŠL se sice melodickou basou na počátku, ale s více než melodií můžeme počítat opět s rytmem, psychedelickou kytarovou plochou a party atmosférou. Vše v krátkosti zakončuje minutový epilog Mondo, stavící na disonanci a recitativu. A to je, prosím, dámy a pánové, vše.

Hudba pro (ne)náročné

Počin Muscle Pain, Panic Fever v člověku zanechá pocit, že se vrátil do svých sedmnácti let, možná do orlovského klubu Futra nebo velmi podobného podniku, a strávil tam noc, aniž by si všiml, že muzikanti ztrácejí rytmus a s přibývajícím večerem se ztrácejí i posluchači. Hudba je tedy ve velkém měřítku o atmosféře, nevázanosti a možnosti se projevit.

München Konflikt oproti předchozí nahrávce Sick Disco, jak už z názvů asi vyplývá, vsadili na o něco méně elektroniky a absenci tanečnějších „hitů“, avšak stále je přítomen punkový drive, nechybí skvěle minimalisticky provedené kytarové prvky a výsledkem je šílený mix, který dodává hudbě charakteristický punc. Rozhodně ale nelze říct, že se jedná o muziku pro nenáročného posluchače – jsem totiž přesvědčená, že když jde člověk na München Konflikt, musí už mít v uších nějakou praxi. A nemusí být nutně z klubu Futra.

München Konflikt: Muscle Pain, Panic Fever. 11. písní, celkový čas: 21:06. Vydáno u Korobushka Records, 2023.