Ředitel Janáčkova festivalu Jaromír Javůrek: Symfonické koncerty přestěhujeme do Domu kultury Poklad

Sotva jste přestali čelit omezením kvůli covidu, musíte se vypořádat tím, že jste na několik let přišli o Dům kultury města Ostravy, kde se vždy odehrávaly ty největší a stěžejní festivalové koncerty. Není těch nástrah, kterým v poslední době čelíte, už trochu moc?

Máte pravdu, nejprve jsme museli přečkat dva roky pandemie covidu, potom přišla nervozita spojená se začátkem války na Ukrajině, do toho vysoká inflace a všudypřítomné zdražování, no a poslední ránou je to, že jsme přišli o koncertní sál s kapacitou 850 míst, takže musíme symfonické koncerty uspořádat v sálech pro pouhých 400 posluchačů. Sice to má výhodu intimnějšího prostoru, na druhé straně, když přivážíte skvělá zahraniční tělesa, je škoda, že je má možnost slyšet jen omezený počet posluchačů. Ale s tím už nic neuděláme.

I letos platí, že festival zahájíte v Ostravě a ukončíte na Hukvaldech?

Ano. A myslím že tento dramaturgický oblouk se velmi osvědčil. Začínáme v Ostravě, kde Leoš Janáček zemřel, a končíme na Hukvaldech, kde se narodil. Festival letos odstartuje Janáčkova filharmonie v Divadle Antonína Dvořáka, kde jsme vlastně už jednou v minulosti festival zahajovali, a to to v době poslední rekonstrukce Domu kultury města Ostravy. Začínáme tradičně Janáčkovou Sinfoniettou a končíme na Hukvaldech festivalovým epilogem, kde mimo jiné zazní jeho dechový sextet Mládí.

Kde všude se budou festivalové koncerty nově konat?

Zásadní novinkou je, že větší symfonické koncerty budeme hrát v nádherně zrekonstruovaném Domě kultury Poklad, ale samozřejmě těch míst je více. Vrátíme se do vítkovického Brickhousu, který se nám v minulosti osvědčil, a úplně poprvé zavítáme do Národního zemědělského muzea, kde se odehraje hudebně-taneční performance Vrány v podání divadelního uskupení Holektiv s hudbou Terezie Kovalové. Vracíme se také do Gongu, kde se uskuteční koncert k 70. výročí založení Janáčkovy konzervatoře. Dějištěm festivalu se také stane ostravská katedrála Božského Spasitele, kde v podání České filharmonie, Pražského filharmonického sboru a sólistů zazní pod taktovkou prezidenta festivalu Tomáše Netopila Dvořákova Stabat mater, což bude určitě jeden z festivalových highlightů. Věrní zůstáváme opavskému kostelu sv. Václava, kam lidé chodí rádi, protože je to akusticky nádherný prostor, zazní tam krásná barokní hudba v podání Wroclavského barokního orchestru. Další koncerty se uskuteční v Příboře a pochopitelně i na Hukvaldech… V každém případě tento ročník bude jakýmsi prubířským kamenem a rozhodně budeme zvědaví na zpětnou vazbu našeho publika. Věřím, že se s absencí velkých koncertních prostor důstojně vypořádáme, i když to nebude jednoduché.

Ve vašem výčtu festivalových lokací postrádám nový komorní koncertní sál v kampusu Ostravské univerzity. Jde o akusticky velmi kvalitní prostor. Proč se některý z komorních  koncertů nekoná tam? Nestihlo by se to logisticky připravit?

Ano, odpověděl jste si sám. My jsme program festivalu zveřejnili v lednu a vstupenky jsme začali prodávat 3. února, když byl kampus ještě ve výstavbě. Moje zkušenosti mě varovaly, že v České republice se téměř nikdy nic nepostaví včas. Takže jsem upřímně řečeno moc nevěřil, že se kampus do května otevře, a nechtěl jsem jít do rizika, že bychom museli koncert přesouvat. Ale nakonec jsem příjemně překvapený a myslím, že je to rozhodně jeden z nejlepších komorních sálů, jaké jsem měl možnost navštívit. Určitě s ním počítáme pro koncerty v roce 2024. Jediné, co mě mrzí, je jeho malá kapacita, myslím že mohl mít aspoň o stovku míst více.

Jak to vypadá s předprodejem vstupenek?

Má odpověď na tuto otázku je radostná. Ještě v minulém roce se na návštěvnosti projevila obava z doznívajícího covidu, hlavně ze strany starší generace, a navíc přišla nejistota spojená se situací na Ukrajině. Takže loni jsme měli ve srovnání s posledními ročníky před covidem poloviční návštěvnost. Letos je naopak předprodej vstupenek velmi dobrý. Neříkám, že všechno bude vyprodané, ale značná část koncertů bude velmi dobře navštívená a řada z nich vyprodaná určitě bude.

Nemá asi smysl v rozhovoru rozebírat koncert po koncertu, ale na co se vy těšíte nejvíc? Co rozhodne nesmí nikdo minout?

Nebudu samozřejmě jmenovat všechno, ale jsem rád že se k nám po delší době vrátí již zmíněný Wroclavský barokní orchestr, jehož opavský koncert bude určitě silným zážitkem. Těším se, že přijede violoncellista Daniel Müller-Schott, který už měl na festivalu vystoupit, ale nestalo se tak kvůli covidu. Tento ambasador moderního violoncella odehraje hned dva koncerty, jeden v Ostravě a druhý v Příboře. Zajímavostí je, že na festival letos přijedou hned dva rozhlasové orchestry – jednak náš rezidenční Symfonický orchestr Českého rozhlasu a jednak Norský rozhlasový orchestr. Oba tyto koncerty bude dirigovat Petr Popelka, který je prudce stoupající dirigentskou hvězdou. Bude skutečně nesmírně zajímavé srovnání zmíněných dvou rozhlasových orchestrů právě  pod jeho vedením. Připomenu, že po letech zazní v Ostravě velmi populární Griegův Klavírní koncert a moll, sólového partu se zhostí Christian Idle Hadland, který patří ke špičce norských pianistů.

Kromě koncertů vážné hudby nabízíte každoročně i jazzové, folklorní nebo crossoverové projekty. Letos na festivalu vystoupí například klavíristka a skladatelka Nikol Bóková, která se v posledních letech od klasické hudby více přiklání k vlastní jazzové tvorbě. Sledujete její poslední jazzová alba?

Ano, a musím vám prozradit, že cestu Nikol Bókové sleduji už od jejich dětských krůčků, protože shodou okolností chodila s mou dcerou ke stejné učitelce klavíru. Zatímco moje dcera se nakonec rozhodla pro jinou životní dráhu a dnes působí jako lékařka, Nikol u hudby zůstala a já mám z jejích úspěchů obrovskou a upřímnou radost. Její poslední alba jsou nesmírně zajímavá a kvalitní, je tam cítit poctivá muzikantská duše, není to vůbec jen „nějaká prázdná hra“. Na její jazzový večer v kompresorovně na Landeku se skutečně moc těším.

Taneční představení Vrány už jsme zmínili, co další crossoverové projekty?

Rád bych upozornil zejména na projekt Harafica Symphonic, který nabídne naprosto jedinečné propojení cimbálové muziky Harafica s Moravskou filharmonií Olomouc, a do jisté míry bude crossover představovat komorní koncert Karla Dohnala v Brickhousu. Tento kouzelník klarinetu si přizval ke spolupráci vynikající zpěvačku Pavlu Vykopalovou a my jsme oslovili Sylvu Stejskalovou, aby pro ně napsala novou skladbu, která teď zazní ve světové premiéře. Celý koncert jsme nazvali jako Večer nesouvislých souvislostí.

Atraktivní bude také večer k 70. výročí založení Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, na co se můžou diváci těšit?

Janáčkova konzervatoř  by si v Gongu ráda zopakovala velkolepý koncert k 60. výročí, který se zde konal před deseti lety. Během večera se představí všechny obory této umělecké školy. První část bude pojata jako klasický koncert, kde se představí zpěváci v populárních i méně známých áriích světového repertoáru, druhá část bude koncipována jako velké gala tanečního oddělení. A vybrali si opravdu těžké sousto, balet Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie. Součástí večera bude i vystoupení posluchačů oboru herectví, a to na prostranství před Gongem a v jeho prostorách, takže se máte na co těšit.

Tak snad se studentům podaří Gong z velké části zaplnit publikem. Všiml jsem si, že vstupenky jsou v prodeji za velmi příznivou cenu, a to i na další festivalové koncerty…

Je to tak, když se podíváme na ceny vstupenek, tak je vidět, že pořád držíme a hlídáme dostupné ceny, protože jsme si vědomi možností obyvatel tohoto regionu. Náš festival rozhodně neděláme pro zahraniční turisty nebo jen pro ty pro nejbohatší vrstvy. V porovnání s cenami vstupenek na Pražské jaro nebo Dvořákovu Prahu vycházíme jednoznačně vstříc milovníkům klasické hudby všech věkových kategorií a sociálních vrstev.

Možná se mýlím, ale asi jste aktuálně nejdéle sloužícím ředitelem hudebního festivalu v Česku, je to tak?

Opravdu jsem o tom nikdy takto neuvažoval, ale když se nad tím teď zamýšlím, tak máte pravdu, že minimálně v rámci festivalů klasické hudby jsem opravdu nejdéle sloužící.

Jak dlouho vlastně pro festival pracujete?  

V roce 1984 jsem se stal členem programové rady festivalu a od roku 1992 jsem ředitelem tohoto festivalu, byť ještě patřil pod Janáčkovu filharmonii a jmenoval se jinak.

Snad ode mě nebude moc netaktní, když se vás zeptám, jak dlouho ještě festival chcete vést? Máte na to odpověď?

(smích) Byl bych špatný manažer, kdybych se řídil starým a falešným rčením „Po nás ať přijde potopa“. Takže vám můžu potvrdit, že už hledám své možné nástupce a pokračovatele. Myslím, že je třeba odejít se ctí a že odhadnu čas, kdy budu chtít a kdy budu moci takto odejít. Možná by se to mohlo stát v roce 2025, kdy tento festival za sebou bude mít pětasedmdesátiletou historii. V současnosti mám skvělý tým, se kterým se mi výborně spolupracuje a na který se mohu zcela spolehnout. Věřím, že i s mým nástupcem, který se určitě najde, bude tento tým přinášet Ostravanům skvělé umělecké zážitky. Ale to v tuto chvíli ještě předbíháme…