Opavský tenor Juraj Nociar o premiéře ostravského Tannhäusera: Uslyšíte pěvecké výkony mezinárodního formátu!

Opera Richarda Wagnera se v NDM rozezní po neuvěřitelných deseti letech od nastudování Lohengrina. Co vás napadá v souvislosti s tímto operním vizionářem?

Richard Wagner… Jsem rád, že jsem součástí obsazení v jeho opeře Tannhäuser a můžu tak blíž poznat jeho hudební odkaz. V našich končinách se Wagnerovy opery moc nehrají, i když paradoxně jako zdroj inspirace pro vznik Tannhäusera byla jeho návštěva českého hradu Střekov…

Jaké jsou vaše zkušenosti s interpretací Wagnera?

Doposud jsem neměl to štěstí zpívat Wagnera. Proto mám velkou radost, že přišla nabídka z nedaleké Ostravy a můžu se toho účastnit.

Co je pro Wagnera typické, kromě toho, že jde většinou o časově rozsáhlá díla?

Wagnerovy opery jsou charakteristické tím, že každá hlavní role má svůj vlastní „leitmotiv“, který ji provází celým dílem. Pro hlavní postavy jsou to velice náročné rozsáhlé party, které může interpretovat fakt zkušený zpěvák. Duety a sólové výstupy trvají přes dvacet minut, což v jiných operách není úplně běžné. Divák si po chvíli pamatuje ústřední motiv interpretů, někdy až natolik, že si ho prozpěvuje cestou domů z představení.

V jeho Tannhäuserovi ztělesníte Waltera von der Vogelweide. Jaká to je postava?

Walther je jeden z šestice zpěváků, kteří se účastní pěvecké soutěže o ruku Elizabeth. V konkurenci nemá štěstí, protože je nespravedlivě vytlačován jinými pěvci. Takže dalo by se říct v nadsázce, že je to chlap, který si neumí pořádně dupnout.

Něco jako neúspěšný nápadník v souboji o srdce vysněné ženy?

V podstatě ano. Jen jeho charakter není v opeře příliš nastíněn.

Ze zkoušky Tannhäusera, Juraj Nociar vpravo. (Foto: M. Popelář)

Skladatele zřejmě zajímaly víc charaktery těch, kteří u žen sklízeli úspěch. Vy si jako chlap umíte někdy dupnout?

Jak se to vezme, vždy je třeba to zvážit. Osobně si myslím, že spíš hledám cestu kompromisu. A když to jinak nejde, tak si umím i dupnout. Jsou i momenty, kdy to rozumné není.

Opera existuje ve dvou verzích, jaké výhody či nevýhody má pro vás varianta, která zazní?

V NDM v Ostravě děláme pařížskou neboli vídeňskou verzi, která je malinko odlišná od drážďanské. Typická je mimo jiné tím, že jsou škrtnuty některé sólové výstupy postav. V případě Walthera nezazní jeho „arioso“ v soutěžním klání na Wartburgu, což mne trochu mrzí.

Naznačil jste, že vaše role je náročná zejména pěvecky. Jaká úskalí Wagner pro váš part připravil?

Každá role je svým způsobem náročná. Samozřejmě nejtěžší a nejnáročnější party mají samozřejmě hlavní představitelé. Můj part je napsaný jako nejvyšší hlas v ansámblu, když nepočítám part Tannhäusera. Proto je hodně exponovaný, náročný na dech a v neposlední řadě i na artikulaci. Navíc, zpívat v německém jazyce je pro mne osobně náročnější než dejme tomu v italštině.

Je Tannhäuser srozumitelný dnešním mladým generacím? Přece jen se jeho děj odehrává v hlubokém středověku.

I když to je středověký příběh, myslím si, že každý z nás si ho může přetavit do současné doby. Vždyť vykoupení, odpuštění a oběť nás provází napříč generacemi. Jsem přesvědčen, že i dnešní mladý či starší divák si odnese z představení potřebný odkaz.

V jakém duchu probíhá nastudování?

Jsme výborná parta kolegů! Moc nás to bavilo. Poslouchat hlavní představitele během zkoušek pro mne bylo velkým zážitkem. Je to nepochybně přínos a velká motivace do další krásné práce v této umělecké branži. Je velmi motivující stát vedle pěvců, kteří jsou angažování v téhle inscenaci.

Na jaké režisérské a scénografické pojetí se můžeme těšit? Konzervativní přístup, moderní pojetí, nebo něco mezi tím?

Já bych to vnímal jako klasické pojetí s moderními prvky. Ale spíš klasika. Kostýmy vytvořila známá ostravská výtvarnice Marta Roszkopfová a nádhernou scénu Daniel Dvořák. Co mi přijde hodně zajímavé, je zapojení snad celého prostoru divadla do děje inscenace, počínaje zadním jevištěm přes celé hlediště až po prostory foyer. Horní galerie taky nezůstane inscenačně nedotčena… prostě hrajeme komplet v celém divadle… (smích)

Ze zkoušky Tannhäusera, Juraj Nociar třetí zleva. (Foto: M. Popelář)

Říkáte, že jste dosud Wagnera neměl příležitost zpívat. Našel jste si k němu snadnou cestu? Jsou lidé, kteří Wagnera moc nemusí a nesouvisí to ani s geniální hudbou jako s lidskými kvalitami…

Jak jsem už řekl na začátku, jsem rád, že jsem součástí obsazení v jeho opeře Tannhäuser. Je to pro mě první zkušenost s Wagnerem a můžu konstatovat, že jeho hudba je okouzlující. A jestli jsem si našel k němu snadnou cestu?  Někdy je dobré o osobních věcech skladatele raději nevědět nebo je alespoň vytěsnit, aby si člověk nedělal předsudky a nechal se vést nádhernou hudbou.

Proč by lidé měli vidět nového ostravského Tannhäusera?

Jednak proto, že se u nás moc nehraje, a asi ani tak brzy nebude. Navíc uslyšíte pěvecké výkony mezinárodního formátu! Zazní snad nejznámější barytonová árie Wolframa. Role Tannhäusera je považována za jednu z nejnáročnějších tenorových rolí v operní literatuře. Široké pasáže jsou psané v přechodné, pro tenor ne vždy příjemné oblasti. Zároveň po celou dobu hraje exponovaný orchestr a navíc musí vyniknout emocionalita postav… Plnost hlasových a hudebních partů znázorňuje to typické pro Wagnera – plnost citů.

Wagner se snažil v podstatě o to, o co každý z nás. Ve světě plném rozporů, konfliktů, starostí a shonu se pozastavit a zamyslet. Někdy vzbudit soucit, skutečný zájem, abychom v sobě znovu objevili to podstatné: srdce. Snad se nám to podaří!

Děkuji za rozhovor a přeji vydařenou a úspěšnou premiéru!