Ředitel Janáčkovy filharmonie před odletem do Japonska: Těšíme se na tamní špičkové koncertní sály

Už za pár hodin odlétáte s Janáčkovou filharmonií do Japonska. S jakým očekáváním je spojeno turné v Zemi vycházejícího slunce a v čem je odlišné od jiných zahraničních turné, na kterých jste s Janáčkovou filharmonií byl za těch jedenáct let, co jste jejím ředitelem?

Janáčkova filharmonie Ostrava se vrací do Japonska po 15 letech. A to, myslím, hovoří za vše. Přestože do Asie vyjíždíme vlastně cca každé dva roky, Japonsko je pro nás úspěch, dosažená meta. Je to jedna ze zemí, kam jsem chtěl s ostravskou filharmonií pod mým vedením zavítat, a podařilo se. Na tomto výjimečném turné nás v průběhu dvou týdnů čeká celkem devět koncertů, šest z nich na prestižním Gargan Music Festivalu. Vystupovat budeme ale také v Musashinu, Fukui a Chigasaki. Očekáváme skvělé sály s dokonalou akustikou, dychtivé publikum, japonskou preciznost úplně ve všem. A samozřejmě vynikající výkon našeho orchestru, který bude právě těmito skoro ideálními podmínkami vygradován. Velkou radost mám také z toho, že mimo tradičních Dvořákových symfonií zazní i Janáčkova Sinfonietta. Díky netradičnímu obsazení se hraje na zájezdech zřídka, ale v Japonsku je velmi oblíbená, a to i díky několika zmínkám v románu 1Q84 japonského spisovatele Haruki Murakamiho.

Po nedávném koncertu v Katovicích Janáčkova filharmonie opět bude hrát v sálech se špičkovými akustickými parametry. Je všeobecně známo, že Japonci si na kvalitní zvuk potrpí. Můžete něco říct o sálech, kde budete hrát? Podílelo se na některých z nich i studio Nagata Acoustics, které připravilo návrh pro nový ostravský sál?

Japonské sály jsou proslulé svou dokonalou akustikou. To, co je v Japonsku standardem, objevujeme my ve střední Evropě až posledních deset až patnáct let. A mám pocit, že ne ve všem jsme se poučili. Ze sálů, ve kterých vystoupíme, bych zmínil zejména dva: Ishikawa Ongakudo v Kanazavě a Harmony Hall ve Fukui. Na obou se podílelo studio Nagata Acoustics, kapacitu mají přibližně 1500 míst. Reálně tedy zažijeme něco, co bude moci zažívat za pár let i Ostrava. Tuhle zkušenost běžný člověk, který nemá možnost či důvod takto cestovat, prostě v České republice nemůže zažít. Akustika těchto sálů je vybroušená k dokonalosti. Cílem je slyšet přirozený zvuk nástrojů v ideální intenzitě a celý orchestr vyváženě, tedy tak, že všechny zvukové frekvence jsou vzájemně vyladěny (tedy, že např. nepostrádáte basovou linku atd.) a zároveň transparentně. Zvuk se v těchto sálech, jak bych to řekl, „nestéká dohromady“. Můžete se zaměřit třeba na jednu nástrojovou linku či nástroj samotný, třeba fagot, a dokážete si ho bez problému z celého orchestru sluchově separovat. A tak to funguje se všemi nástrojovými skupinami. Vše samozřejmě bez jakékoli pomoci elektronického ozvučení. Nemůžeme se dočkat, až orchestr opět uslyšíme v prvotřídních akustických podmínkách. Těšíme se na to.

Je jasné, že všechny japonské sály mají podstatně lepší akustiku než Dům kultury města Ostravy a asi i lepší než většina sálů v České republice, je to tak? Anebo může japonským koncertním sálům konkurovat aspoň pražské Rudolfinum?

Řekl bych, že ani Rudolfinum se s nimi úplně srovnávat nemůže, byť tomu má asi nejblíž. Přestože se jedná o nejlepší sál u nás, není například dimenzován na největší symfonické skladby. Pokud v Rudolfinu slyšíte třeba Šostakoviče, máte pocit, že vám strop spadne na hlavu. Ale akustika v tomto sále samozřejmě špatná není. Dále má Rudolfinum nedostatečnou kapacitu. Jiné tuzemské sály zmínit nemohu, protože prostě nemají ani zdaleka srovnatelné parametry. Pořád si v zásadě kladu otázku, jak je možné, že v zemi, která má historicky tak silné hudební podhoubí, žádný koncertní sál není. Termín otevření toho ostravského je v roce 2027, s dostatečnou kapacitou i špičkovou akustikou.

Harmony Hall v japonské Fukui, kde bude filharmonie hrát. (Foto: archiv JFO)

Je pochopitelné, že při absenci kvalitního koncertního sálu je pro Janáčkovu filharmonii příležitost koncertovat v nejlepších sálech v Evropě i ve světě velmi žádoucí. Kvalitní podmínky mají přímý vliv na samotnou interpretaci skladeb a není sporu o tom, že můžou výkon orchestru výrazně posunout. Dá se s trochou nadsázky říct, že filharmonie po návratu do Ostravy bude v lepší kondici, než kdyby do Japonska necestovala?

Jsem přesvědčen, že ano. I bez nadsázky. V zásadě jde o to, že když neustále hovořím o dokonalé akustice v souvislosti s uměleckým rozvojem našeho orchestru, zde se to stává skutečností. Ona dokonalá akustika totiž slouží i hudebníkům samotným. Pokud sám sebe slyšíte, slyšíte své kolegy ve vaší skupině či ve skupinách jiných nástrojů, jste schopen svou hru přizpůsobit dokonalému kolektivnímu výkonu. A o ten jde v orchestrální hře především. Pokud sedíte na pódiu a pouze sledujete dirigenta a při tom nemáte možnost reálné akustické odezvy, logicky to k žádnému uměleckému posunu a zlepšení nepovede. Tato možnost reflektovat vlastní hru je jedním ze zásadních přínosů akusticky skvělých sálů pro samotné hudebníky. A pokud v takovém prostředí pracujete dlouhodobě, efekt se prostě dostaví.

Už jsme zmínili, že nejdůležitější zastávkou turné bude prestižní Gargan Music Festival v Kanazavě, kde budete jako jediné české hudební těleso reprezentovat evropskou hudbu, pak navštívíte ještě několik japonských měst. Jak vlastně došlo k tomu, že budete hrát v Japonsku? Vybrali si vás na základě vašich nahrávek, anebo prostě na Ostravu přišla po těch letech řada? A podle jakých kritérií byla zvolena místa, kde budete hrát?

Ano, byli jsme osloveni organizátory festivalu jako jediný český orchestr, a to na základě osobních zkušeností lidí, kteří tento festival vedou. Setkali jsme se na našem posledním turné v Koreji, kde náš orchestr osobně slyšeli. Tuto živou a osobní zkušenost, která je nepřenositelná, považuji ostatně i při mé práci při tvoření sezony zde v Ostravě za tu nejlepší možnost. Nekupujete pak zajíce v pytli. Místa pak vybrala pořádající agentura dle data, repertoáru a lokality tak, aby turné bylo efektivní a uskutečnitelné. Samozřejmě určujícím byl právě Gargan Music Festival, kde strávíme nejvíce času. Vystupovat tam budeme s českými i místními sólisty, spojíme se například s vítězkou prestižní dirigentské soutěže Besançon z roku 2019 Nodokou Okisawou. Spolu s osmdesáti hudebníky našeho orchestru se představí sopranistka Tereza Mátlová, tenorista Tomáš Černý nebo dirigent Leoš Svárovský.

S jakým repertoárem se japonskému publiku představíte?

Japonsko logicky vyžaduje od českých orchestrů repertoár český. Mám pocit, že část publika má k české hudbě až fanatický vztah. Zazní tedy dvě Dvořákovy symfonie, jeho violoncellový koncert a také průřez Prodanou nevěstou Bedřicha Smetany. Z čeho mám ovšem osobně největší radost, je provedení Janáčkovy Sinfonietty ve spojení s místními hráči na dechové nástroje. To je poměrně unikátní. A pak zazní Lisztův a Schumannův klavírní koncert či suita z opery Háry János Zoltána Kodályho. Je to krásný repertoár.

V Japonsku je evropská hudba velmi oblíbená, českou hudbu nevyjímaje. Naopak to ale moc nefunguje. Dokázal byste odpovědět na otázku, proč nám, Čechům zní japonská hudba tak exoticky, že ani nemáme zájem ji poslouchat a na repertoáru českých orchestrů je jen sporadicky? Je japonské publikum otevřenější?

Japonská tradiční hudba je založena na jiném tonálním systému než ten, na který jsme my po staletí zvyklí. To je asi ta správná odpověď. Pokud slyšíme japonskou hudbu, může nám být z tohoto důvodu jaksi cizí. Dále – Japonsko nemá svou vlastní tradici klasické hudby v takové podobě, jak ji máme nebo známe my. Dá se říct, že Evropa je po staletí celosvětově centrem tohoto typu kultury a z Evropy se pak hudba, myslím takto „organizovaná“ hudba s patřičnou strukturou a formou, šířila dále do světa. Hovoříme-li o japonské hudbě, co vlastně máme na mysli? Buď tradiční lidovou hudbu, nebo až pak hudbu populární a klasickou hudbu moderní ve 20. a 21. století. Ta je samozřejmě vynikající. Opět ovšem stojí na evropských kořenech, samozřejmě už s výraznou dávkou osobitosti. Ale není mi znám např. japonský hudební romantismus. To vše také může být důvodem k tomu, proč mají Japonci tak silný vztah k evropské klasické hudbě a především skladbám českých autorů. Bedřich Smetana a Antonín Dvořák patří do stálého repertoáru mnoha japonských hudebních těles. Také to může být ale tím, že Japonci obecně jsou velmi disciplinovaní, organizovaní. A taková je i klasická hudba, narozdíl od folkloru. Těžko říct. Ale ano, Japonci jsou pravděpodobně otevřenější k vnímání jiných kultur.

Po návratu z Japonska vás bude čekat ještě závěrečný koncert sezony. Možná bychom se mohli na závěr rozhovoru ohlédnout za stávající sezonou, která byla ve znamení provizoria. Jaká byla? Byla z hlediska posluchačského komfortu horší, nebo lepší, než jste čekali? Jak se osvědčily náhradní prostory kina Vesmír?

Naše provizorium v kině Vesmír nás v zásadě mile překvapilo. Podařilo se velmi solidně upravit sál tak, aby v něm orchestr přijatelně zněl, podařilo se tuto změnu vykomunikovat s publikem. Z hlediska čistě akustického je Vesmír prostor, který nemůže urazit. Ale tím ovšem končíme. Sál je velmi malý, jeho provoz není ekonomicky efektivní, z našich koncertů se vytratil důležitý společenský moment, tedy možnost setkávání lidí u této příležitosti – opět proto, že se tak početné publikum nevejde do foyer kina a nemá možnost si tam koupit ani kávu. Výrazně je omezen orchestr samotný – nemáme zkušebny, šatny jsou minimalizovány, nástroje skladujeme v jiném objektu. A v neposlední řadě jsme omezení repertoárem, pódium je velké pouze tak, že pojme orchestr omezené velikosti, tedy maximálně 70 hudebníků. Pokud máte např. sólový klavír, z tohoto počtu musíte dalších osm lidí ubrat. Abych to shrnul, prostory Vesmíru se osvědčily jako cílené provizorium s vizí toho, že se v horizontu let přesuneme do nové a rekonstruované budovy Domu kultury s novým sálem. Toto provizorium není dlouhodobě únosné ani pro orchestr, ani pro publikum. Maximálně ty čtyři, možná maximálně pět let, déle si to nedokážu představit.

Program nové sezony bude sice zveřejněn až po závěrečném koncertu ve druhé půlce května, můžete ale již nyní našim čtenářům prozradit pár programových bodů?

Program příští sezony v tuto chvíli zveřejňovat nechci, stane se tak přesně 18. května. V tento den odehrajeme nejen závěrečný koncert 69. sezony, ale zároveň zahájíme již 70. sezonu Janáčkovy filharmonie Ostrava. Odhalíme její program a spustíme předprodej. Tomu, že je jubilejní sedmdesátá, jsme přizpůsobili program a vybrali exkluzivní hostující umělce. Když jsem program sezony s odstupem času zhlédl, musím s radostí prohlásit, že to bude skvělá sezona bez slabých míst. Máme se na co těšit!