Šikmý kostel v Karviné přivítal Ben-Amots Ensemble: Bývalí členové Permoníku našli souznění v projektu Srdce & fontána

Báseň Nahmana Bialika vypráví příběh o fungování světa na principu času. Píše se v ní o vysoké hoře, z níž prýští průzračný a čistý pramen. Na druhém konci světa je srdce, které vzdálený pramen upřeně sleduje. Srdce po prameni touží, ale nemůže se k němu přiblížit…

Ofer Ben-Amots sestavil z básně sedmidílné pásmo složené z hudebních a recitačních pasáží. V prvním bloku se nacházely lidové písně v jidiš, další části upravil autorsky Ben-Amots a členové vokálního souboru pro potřeby svého obsazení.

Koncert zahájil zpěv unisono. Jedna melodie zpívaná ve stejné výšce se postupně rozklenula do vícehlasé sazby. Ben-Amots Ensemble tvoří vesměs bývalé členky a členové proslulého karvinského sboru Permoník. Hlasová průprava a zkušenosti, získané léty praxe nebylo třeba dlouze hledat. V průběhu koncertu nezazněl jediný doprovodný melodický nástroj, přesto byla intonace obtížných vícehlasých souzvuků měkká a půvabně průzračná. Důležitým rytmickým článkem byly perkuse, které mnohým skladbám daly strhující výraz.

Ústředním prvkem scénického koncertu byl čas. Jeho neustálou přítomnost signalizovalo příznačné téma, které ansámbl opakoval až rituálním zaříkáváním citoslovce „bim“, jež asociovalo zvuk zvonu. Tento odvěký symbol času se ozýval v proluce mezi jednotlivými částmi s železnou pravidelností a neúprosnou fatalitou.

Hudba a vyprávění se vzájemně nepřekrývaly, ale nastupovaly vždy v těsném sledu za sebou. Jednotlivá hudební čísla byla kontrastní – od typicky nostalgických, širokých a prostorných hebrejských melodií až po rytmicky orgastické písně, které vyvrcholily známou Hava Nagila.

Ben-Amots Ensemble akusticky využili kompletně celý interiér Šikmého kostela, což přineslo velmi zajímavý zvukový zážitek. Během koncertu členové vokálního ansámblu procházeli mezi lidmi, jejich hlasy se dynamicky proměňovaly, slévaly, odrazem od stěn získávaly pokaždé jiný dozvuk a barevné vlastnosti.

Co je vlastně smyslem básně Nahmana Bialika, je těžké odhadnout. Je to mysteriózní podobenství, spíše než konkrétní příběh s reálnými obrysy. Naznačuje, že život je cesta a čas je pouze prostředek. Nezáleží na tom, kde právě jsme, ale jaký má smysl to, co děláme.

Martin Kučera, Kateřina Dvorská, Barbora Pawlitová, Barbora Serišová, Jakub Seriš, Nikita Lýsková, Tereza Sobelová, Johana Juríková a Vojtěch Kuchař ukázali, že Ben-Amosova kompozice v jejich podání může letět celým Šikmým kostelem a proniknout do všech srdcí.

Vroucí interpretace, v níž se pojilo technické zázemí s bohatými emocemi, nenechala diváky v poměrně studeném kostele chladnými. Závěr koncertu provázely bouřlivé ovace vestoje. Došlo také na přídavek, a to nejen ze strany Ben-Amots Ensemble, ale také z publika, které poděkovalo tradičním permonickým Bravo, Bravissimo!

Mezi diváky nechyběla současná sbormistryně Permoníka Martina Juríková, ani legendární zakladatelka Eva Šeinerová, která se podílela na aktuálním projektu jako supervizor. Paní Šeinerová musela mít velkou radost, protože dobře ví, že žádný člověk se nerodí moudrý. Moudrosti se nedá od nikoho naučit, protože je to cesta objevování. A její „děti“ opravdu objevují…