Divadlo Mír svou nejnovější inscenací Blbec k večeři opět zvedá diváky ze židlí

Ostravské Divadlo Mír se vrací k oblíbené postavě Françoise Pignona, který se již objevil v divadelní hře Chlap na zabití. Stejně jako Blbec k večeři, i tato komedie pochází od autora Francise Vebera. Tento skvělý autor je mistrem slova, umí vytvořit velmi zdařilé postavy a nečekané situace, které tyto postavy přivádějí k zoufalství.

Tvůrci přitom mají velký prostor na originální pojetí některých replik. Inscenace, které jsem měla možnost v jiných divadlech zhlédnout dříve, mne nezaujaly natolik, abych si hru Francise Vebera oblíbila, nicméně režisér David Vyhnánek mne přesvědčil o tom, že se dá Blbec k večeři inscenovat bez zbytečného patosu a tlačení na pilu. Značná úprava textu dodala ostravské inscenaci šmrnc, jednotlivé ingredience do sebe zapadaly a ačkoli místy bylo malinko přesoleno, celá večeře měla příjemnou atmosféru.

Michal Sedláček a Vladimír Polák. (Foto: Jan Lipovský)

Děj ztřeštěné komedie se odehrává v bytě Pierra Brochanta (Vladimír Polák). Sebevědomý nakladatel pravidelně pořádá tzv. večeři s blbcem. Přivádí člověka, který je hloupý, aby si na jeho účet dělali ostatní hosté srandu. Nicméně každá sranda končí (nebo právě začíná), když Brochant narazí na Francoise Pignona (Michal Sedláček), daňového účetního se zálibou ve stavění modelů staveb ze sirek. Pignon navíc přichází do chvíle, kdy Brochant trpí bolestí zad a nečekaně ho opouští manželka. Tyto situace roztáčí kolečka nečekaných katastrof, které se na sebe nabalují a jen těžko je vidět světlo na konci tunelu (nebo výtahu).

Scénu Brochantova bytu vytvořila Barbora Klenová. Kontrast mezi šedými zdmi s betonovým vzhledem a všudypřítomným pestrým a chlupatým nábytkem (vč. uměleckých předmětů) je na první pohled kuriózní, nicméně až nápadně si střílí ze vkusu, který vychází z bohatství, a ne z estetiky.

Robin Ferro, Michal Sedláček a Vladimír Polák. (Foto: Jan Lipovský)

Oproti scéně, která má v sobě skrytý potenciál, kostýmy jsou jasně čitelné, dokonale dokreslují jednotlivé postavy. Elegantně oblečená Christine (Lada Bělašková), Brochantova žena, moderní a šik Marlene (Beáta Hrnčiříková) coby hysterická milenka, gentleman v obleku Leblanc (Robin Ferro, v alternaci s Albertem Čubou) neboli přítel spěchající na pomoc svému dávnému sokovi a především dva účetní Pignon (Michal Sedláček) a Cheval (Ondřej Malý), jejichž stejnokroje dokreslují oddanost svému povolání.

Celkový dojem z kostýmů mi kazil pouze hlavní představitel. Krátký saténový župánek se silonkovým vzhledem ponožek zbytečně shazoval důstojnost Brochanta potažmo Vladimíra Poláka. Na dobře padnoucí klasické pyžamo by se jistě dívalo příjemněji. Po přestávce se z něj stává elegantně oblečený majitel nakladatelství.

Z inscenace Blbec k večeři. (Foto: Jan Lipovský)

Vladimír Polák se v této inscenaci doslova nehne ze scény. Jeho široká škála hereckého umu má zde zelenou a s jeho postavou si doslova hraje. Místy jde vidět, že některé pohyby jsou zbytečné, říkají si doslova o smích a opakující gagy trochu škodí už tak dobrému herci. Polákovi stačí hrát, tvářit se a gestikulovat. Lada Bělašková zde hraje podobnou postavu jako v Ledvině, ačkoli zde nemá tolik prostoru, dokáže využít i ten, co je jí dán. Velmi mě baví její civilnější hraní, bez zbytečných gest, má v sobě velkou dávku energie, se kterou pracuje velmi obratně a s nadhledem.

Lada Bělašková. (Foto: Jan Lipovský)

Michal Sedláček se naštěstí nepředvádí, ale předvádí, co umí. Nemá lehkou roli. Postavu, která by mohla svádět k pitvoření a přehánění (a že tomu tak ve většině jiných adaptací je), doslova drží na uzdě a velmi citlivě si hlídá všechny své pohyby a repliky. Je radost na něj koukat, po celou dobu inscenace se nenechá strhnout do podoby komedianta a drží se role naivního „blbce”, který to myslí se všemi dobře, ale jen se mu nedaří lidi kolem sebe nenaštvat. Sedláček ukazuje citlivou stránku Pignona bez trapného patosu a stále zůstává v roli.

Za vyzdvižení stojí i vedlejší role. Robin Ferro v roli Leblanca je doslova vynikající. Alberta Čubu si v jeho alternaci dokážu představit. Nicméně velmi mě tato postava baví. Až je škoda, že nedostává více prostoru. Cynického kamaráda, která je zde, aby Pignona zachránil, si Robin Ferro doslova užil.

Z inscenace Blbec k večeři. (Foto: Jan Lipovský)

Bořivoje Čermáka v roli fyzioterapeuta Sorbiera posadili tvůrci na kolečkové křeslo, čímž vytvořili vcelku komické situace tam, kde by je divák nehledal. Bořivoj Čermák zde má nejmenší prostor ze všech, ale i tak si na své roli dává záležet a to ho činí velmi zapamatovatelným. Neméně výrazná je také Beáta Hrnčiříková. Svou roli hysterické Marlene, která využije situace a snaží se dostat k Brochantovi za každou cenu, předvádí velmi přesvědčivě, ale také ona se drží přesně své role a ví, kde jsou mantinely postavy, kterou ztvárňuje.

Vladimír Polák a Beata Hrnčiříková. (Foto: Jan Lipovský)

Komedie Blbec k večeři je dnes již klasickou komedií, která si najde cestu na divadelní prkna, ale ne vždy k divákovi samotnému. Divadlo Mír text příjemně upravilo, herecky neošidilo a poctivě zrežírovalo. Ačkoli v porovnání s posledními inscenacemi této scény je v malé nevýhodě, je zcela nepochybné, že diváci se i tentokrát příjemně pobaví.