Psát básně u piva, to je loterie, říká básník Jakub Pergler, jenž vydává debut Místo držky výčep

Rozhovory s básníky v kulturním deníku Ostravan.cz vycházejí z veršů. V případě Jakuba Perglera z následující bezejmenné básně, v prvotině Místo držky výčep ji čtenáři najdou na straně 33. Knihu vydává JT’s nakladatelství Jana Těsnohlídka z Krucemburku.

JAKUB PERGLER

*

V tramvaji na digitálkách 52:61
Poruba jiná dimenze
kde se opilec raduje
že jedete jen dva v celé tramvaji
A s milenkou ho nebaví mrdat
baví ho co v životě dokázala
a že se tím sám může chlubit
Ještě „pyčo“ nastokrát
„A ať se daří aj tobě“
Kostlivec ze skříně za pár minut
a pár piv lišce pod frňák
na dobrou noc
a zítra zas nanovo 

*

V tramvaji na digitálkách 52:61

Básnický čas ani nemůže být v souladu s reálným. A debut, to je odvážná jízda tramvaji, může hrozit i vykolejení. Jak se cítíte před křtem ve Fiducii (27. dubna v 18.00 hodin), jakou mu přikládáte důležitost? Kolik je teď vlastně hodin, jaký letopočet?

Je právě něco málo před půl jedenáctou dopoledne, třiadvacátého roku druhého tisíciletí. Těším se, jde přece o prvotinu. Zároveň to extra neprožívám a těším se na čtení od petyi stach, na pár piv s kamarády a snad i na vřelou atmosféru. (Poznámka redakce: součástí akce ve Fiducii je i křest sbírky ostravské bohemistky a básnířky petya stach). 

Poruba jiná dimenze

O půl jedenácté už mají v Porubě otevřeno třeba v hospodě U Dudáka na Hlavní třídě, což je pořád mimořádně autentická hospoda v původních kulisách z konce padesátých let. Vy jste se ovšem narodil v severočeských Teplicích a v Ostravě vás potkávám spíše v centru. Co tedy Poruba, na jakou dimenzi narážíte?

Na vzdálenou. Pro někoho, kdo bydlí v centru. Vždycky, když jedu do Poruby, je to jako výlet za hranice, do jiného světa. Projedete přes Novou Ves, kolem vodárny a polí, a před vámi se zjeví další město, ve kterém je i čas jiný, jak napovídá i báseň.

kde se opilec raduje

Na Hlavní třídě lze potkat více opilců než na Nádražní třídě v centru. V Porubě dožívá poslední generace úderníků z těžkého průmyslu, líbí se tam ale i mladým manželstvím. Píšete básně i v opilosti? A bývají použitelné? 

Jo, někdy to tak přijde, že píšu i u piva. Ale pokud jde o použitelnost takových textů, tam je to loterie. Někdy se něco povede, ale i tak bývá s textem ještě hodně práce. Jindy texty tohoto druhu rovnou vyhazuji.

že jedete jen dva v celé tramvaji

Zpátky na linku v 52:61 hodin. Jaká dokáže být tramvajová intimita? 

Někdy vcelku milá a klidná. Jindy zase uřvaná, špinavá a smrdutá. Čas od času se ty dva světy spojí a děje se něco podobného, jako když Porubou jede tramvaj v 52:61 hodin.

A s milenkou ho nebaví mrdat

Už podle názvu prvotiny Místo držky výčep nejste zrovna romantik, ale při čtení zjišťuji, že ani drsný beatnik. A pořád v těch verších cítím někdejší atmosféru klubu Les s principálem Přemyslem Burešem. Tam bylo v jediné vteřině místo pro lásku i nenávist. Jak moc tato undergroundová hospoda a její hosté ovlivnili vaši poetiku?

Já myslím, že velmi. Teprve v Lese jsem pochopil, jakou má slovo váhu a že není dobré s ním plýtvat. Na klub a tu partu vzpomínám často a rád. A s některými přáteli z Lesa se stále potkáváme třeba v baru Waldemar, kterého se nově ujal právě Přemek Bureš, takže něco málo ze zaniklého klubu teď máme i tam. Ale neřekl bych, že v Lese bylo místo i pro nenávist. Samozřejmě, že každý den není růžový, a když někoho tam uvnitř bolí, a ještě pije, tak se sem tam něco vydere na povrch. Důležité je, o tom v tu chvíli mluvit. Být v té chvíli se vším tím, co člověka trápí. A právě to se v Lese dělo, tam jsme spolu mluvili o všem, co každého z nás souží nebo sere. A byli jsme tam pro sebe.

baví ho co v životě dokázala

Vy už jste dokázal dát dohromady prvotinu. Jak se vám spolupracovalo s básníkem Jakubem Chrobákem, který je pod knihou podepsán jako redaktor? 

Neřekl bych tomu spolupráce. S Kubou jsme kamarádi dlouho a v Lese jsme se o našich textech často bavili. Hodně mi pomáhal s hledáním té správné polohy v psaní, takže já to vnímám tak, že v Ostravě není nikdo jiný, s kým bych na své prvotině chtěl pracovat víc.

a že se tím sám může chlubit

Teď se hodně diskutuje třeba o Ortenově ceně, Magnesii Liteře i ostravských Jantarech, zda to má nějakou cenu, ty ceny, zda se tím chlubit. Mladí výtvarníci v Ceně Jindřicha Chalupeckého už třeba odmítli, aby se z nominovaných ještě vybírali vítězové. Jak ty polemiky vnímáte?

Žádnou cenu jsem ještě nezískal. A bůhví, jestli ji někdy dostanu, ale obecně mi na nějakých trofejích nesejde. Mnohem důležitější je upřímná zpětná vazba od lidí, kterých si v literárním provozu vážím. Samozřejmě, když kniha nějakou cenu získá, tak jí to asi pomůže v propagaci a dostane se třeba i ke čtenářům, ke kterým by si jinak cestu těžko hledala. V tom jsou pozitiva literárních klání. Zároveň mám pocit, že ceny spíše rozvrací, než aby spojovaly, a to mě docela mrzí.

Ještě „pyčo“ nastokrát

Dříve tento vulgarismus používal v básních snad jen Ivan Martin Jirous, teď ho nacházím i v mnoha sbírkách nejmladší a střední generace. Je to asi vývoj, „vole“ už je trapné slovo, v Ostravě navíc vždycky bylo. Jak moc váháte, když do básně vystřelíte ostravskou „pyču“?

Váhám jen v tom, zda se do básně opravdu hodí, jinak vůbec. Ostravské slovo pyča je jedno z nejupřímnějších slov, které znám. A Ostraváci to dobře vědí. V severočeských Sudetech, odkud pocházím, nic tak čistého není. A možná proto si tam lidé rozumí méně.

„A ať se daří aj tobě“

Banik pičo. Ať se daří dobře i vám. Patří ale slušnost a korektnost do literárního provozu? Nemělo by to být jako za první republiky, kdy spolu vedly umělecké „boje“ třeba ostravské časopisy Kampaň a Poesie? Anebo v devadesátých letech časopisy Landek a Modrý květ? Nemyslím tím jen mezigenerační boje, spíše ideové…

Než boje bych mnohem raději viděl diskuse. A snahu o to zase dělat literaturu společně…

Kostlivec ze skříně za pár minut

Povyprávějte více o tom kostlivci. Všichni je máme, táhnou se za námi. 

Jsem hlavně vděčný svým přátelům, že ty kostlivce nemusím sbírat a uklízet jen sám.

a pár piv lišce pod frňák

Liška Bystrouška na Kuřím rynku v Ostravě? Konečně jsme u piva, které rezonuje v názvu sbírky. Proč takový titul? Přímo v knížce se působivé spojení „místo držky výčep“ nevyskytuje, maximálně jsem našel „s pálenkou namísto kostní dřeně“. Je to narážka na zbytečné hospodské žvanění? Anebo na příliš ukecané básně? Vaše texty jsou hodně úsporné, my se teď vlastně bavíme nad jednou z nejobsáhlejších básní, abychom to nemuseli po dvou řádcích zabalit.

Zprvu byl rukopis rozdělený na oddíly. A titul vycházel z názvů těch jednotlivých oddílů, byl složen z prvních slov kapitol. Nakonec jsme se ale s Honzou Těsnohlídkem shodli, že pro celkové vyznění sbírky nemají oddíly žádný vliv, tak jsme je odstranili. Zůstaly jen v názvu knihy.

na dobrou noc

Po pivu nebývají úplně dobré noci, cítím v tom řádku i kus ironie, mýlím se? 

Může to tak být.

a zítra zas nanovo

Kapku bezvýchodná tečka, prostě život. Raději se zeptám na nové básně, které by se mohly dostat do druhé sbírky. „Zítra zase nanovo“ v souvislosti s poezií, to je vlastně pozitivní…   

Nové básně? Píšu pomalu a nový text, abych s ním byl spokojený, dokončím tak jeden za několik měsíců. Teď mi vychází prvotina a já si ji, hlavně sám pro sebe, potřebuji i trochu užít.