Dobří rodáci se vracejí: Vladimír Javorský v Parníku ukázal, že ještě jsou písně, které chcete žít

„Vyletělo srdce nad svoju světničku, nechat se pohladit, můj provždy tatíčku,“ zpívá Vladimír Javorský v písni Tatíčkovi. Ve středu se tomuto pokornému a plachému umělci povedlo povznést srdce všech, kteří jeho koncertu naslouchali. A že jich bylo! Tak plný Parník jsem nezažil několik let! Ačkoli se narodil v Ostravě a žije dlouhá léta v Praze, má tvorba Javorského jakýsi venkovský fundament: stromy, trávy, květy a další motivy vnímá jako symboly, které zrcadlí jeho prožitou zkušenost. Blízkost lidových kořenů přivedla jeho poetické písně ke gnómické stručnosti a výrazové úspornosti, v níž zůstává základní sdělení: důvěra, naděje, vlídnost a smír.

Z koncertu Vladimíra Javorského. (Foto: Aleš Honus)

V ostravském Parníku Javorský zahrál s těmi, kteří vymalovali jeho původně „nahé“ písně do netušené barvitosti. V první řadě je to Marian Friedl, jehož aranžérský otisk na albu Ještě je patří k nejzásadnějším projevům hudební empatie a fantazie současnosti. Friedl společně s Javorským koncert vtipně moderoval a dal k dobru několik historek. Především ale ukázal, jak jedinečný, univerzální a nespoutaný je muzikant.

Během koncertu Friedl hrál nejčastěji na klarinet a různé druhy píšťal a podílel se na doprovodných vokálech. Jednou dokonce rozezněl i podkovu. Žádný zvuk mu není cizí. Klavír stejně jako na nahrávce obstaral Štěpán Flagar. Vynikající saxofonista tentokrát nezměnil nástroj náhodou.

Flagar dal do své hry to, čím se vyznačují Javorského písně: klid a něhu, ale i stylovou rozbíhavost, která nenásilně směřovala k jazzu a latině. Kontrabasista Martin Kocián ubezpečil, že i pokorné písně potřebují své kontrastní polohy plné temperamentu a vášně. Spolu s bubeníkem Michalem Wierzgoňem jsou oba pánové snad nejkreativnější rytmická skvadra široko daleko. Javorský si vybral úžasné muzikanty, jejich společná synergie dala všem písním nezaměnitelné vyznění.

Sám Javorský zpočátku působil nesměle. Bylo vidět, že chce víc hrát než si povídat. Srdečná atmosféra a vnímavé publikum Parníku však brzy smazaly přirozené zábrany. Nevadila jeho zapomenutá kytara ani občasné drobnosti v načasování nástupu. Ponechat si právo na nedokonalost je blíž skutečnému životu. Vrcholem první části byly písně Do kameňa a Čerti. V těch se Javorský odvázal jako pravý lidový bard.

Album Javorskému pokřtil Jiří Sedláček. (Foto: Aleš Honus)

Očekávaného křtu se jako kmotr ujal Jiří Sedláček. Ostravský herec si připravil nejen výbornou historku, ale pokřtil cédéčko a vinyl skutečně originálním způsobem. Sedláček vlastními slovy „okadil“ debut Javorského kouřem vzácné vonné tyčinky. Sedláček měl připraveno ještě eso v rukávu: napsal a zarecitoval báseň, která obsahovala všechny názvy písní Javorského alba. Nešlo pouze o příležitostnou říkanku. Básnička dávala smysl a měla velký ohlas. Sedláček si dokonce s Javorským několikrát zazpíval. Magickou atmosféru měla například píseň Pokoj. Jeden z nejsilnějších momentů přišel, když Javorský zůstal na pódiu úplně sám, aby zahrál závěrečnou píseň píseň alba Ještě je. Najednou všechno utichlo a zůstal jen pocit obrovské pravdy o lidském údělu. O údělu každé živé bytosti.

Z koncertu Vladimíra Javorského. (Foto: Aleš Honus)

Marně vzpomínám, kdy se konal v Parníku takový koncert, který by nabídnul v jednom jediném večeru vynikající hudební výkony a současně tak hluboký autorský projev. Z každého koncertu si člověk nese něco domů. Jak budou vzpomínat lidé na včerejší zážitek? Někomu zůstane v uších Javorského senzitivní a melodický hlas. Jinému utkví vytříbené a sršaté instrumentální linky jeho kolegů. Domnívám se, že všichni lidé si odnesou pocit lidské blízkosti, vsazené do rámce přírodního koloběhu. Smysl pro řád lidského života s jeho bezstarostností i plahočením. S chvílemi bezděčné radosti i očistného smutku. To všechno se v tvorbě Javorského prostírá jako hladina řeky. Zdánlivě stále stejná, ale přitom v každém okamžiku proměnlivá a nepoznatelná.

Je dobře, že existují lidé jako Vladimír Javorský. Je dobře, že můžeme poznat jeho písně a jeho osobitý hlas. Je dobře, že ještě jsou a věřím, že i budou.