Dny evropského filmu míří i do Ostravy. Žádný snímek není jen do počtu, říká dramaturg Šimon Šafránek

V Minikině, kam se Dny evropského filmu v Ostravě opakovaně vracejí, jsme diváky na setkání s Fatihem Akinem už díky Zlaté rukavici v Černém úterý připravili. Jeho film vyvolal bouřlivé diskuse, odehrává se v 70. letech minulého století a kromě děsivých skutečností nabízí i specifickou groteskní optiku, v níž má své místo i náš Karel Gott. Proč se Dny evropského filmu rozhodly právě pro retrospektivu Fatiha Akina?

Fatih Akin patří dle mého k nejzajímavějším evropským tvůrcům. Má schopnost poutavého, explozivního vyprávění, přitom se vždy dotýká univerzálních témat modernity versus tradice, zároveň si nese autentickou přistěhovaleckou zkušenost, jíž do svých filmů nemilosrdně promítá. A pak mu bude letos padesát let a tvoří téměř třicet let, což je zase naše výročí.

Nabízí podle vás současný evropský film i jiné silné tvůrčí osobnosti jako je Fatih Akin, který je sice tureckého původu, ale narodil se v Hamburku a pozoruhodným způsobem do svých filmů zapojuje žijící klasiky středoevropské scény? Mám na mysli třeba experimentálního hudebníka F. M. Einheita, bývalého člena Einstürzende Neubauten.

Určitě. Mám nicméně dojem, že v současné době je evropský film v obecném rozpuku, než že by byl pod nadvládou starých mistrů jako jsou Almodóvar, bratři Dardenneové či Ken Loach. Byť ani oni neztrácí svou relevanci.

Diváci v Ostravě budou moci vidět Akinův nejnovější snímek Zlato Rýna o kontroverzním hudebníkovi – kurdském rapperovi, který se zapletl s drogovou mafií. Je to také soutěžní snímek. Můžeme očekávat typický režisérův přístup známý z předchozích snímků, nebo je v něčem jiný?

Zlato Rýna je komediálnější a absurdnější než poslední Akinovy snímky. Připomíná mi kriminální komedie Guye Ritchieho. Zároveň jde o příběh dle skutečných událostí, ukazuje pozoruhodný osud rappera Xatara.

Máte vy osobně favorita mezi soutěžními snímky festivalu?

Moc se mi líbí přesah francouzského filmu Ti nejhorší o filmařské práci s dětmi, údernost prázdninového polského snímku Chléb a sůl, ale i režijní bravura rumunského retra Metronom. Žádný div, že tyhle filmy získaly ceny na prestižních festivalech v Cannes nebo v Benátkách.

V jaké duchu se nesly přípravy na letošní ročník a jak silná je evropská tvorba, z níž je jubilejní ročník připraven?

Přípravy byly hektické jako obvykle. Program vlastně vybírám do poslední chvíle, když čekám na sales agenty, jestli nám třeba nějaký film budou moct prodat nebo jestli mají naplánovanou nějakou jinou strategii. Letos se nám takhle podaří uvést drama Aftersun, které koupila společnost Aerofilms, a my ho promítáme v distribuční předpremiéře. V programu se obecně zaměřuji především na mladou evropskou tvorbu. Máme soutěž debutů, nestačím se divit, kolik dobrých prvotin v Evropě vzniká. Obecným tématem je dneska dospívání, vztahy s kamarády nebo rodiči. Díky tomu dostává příležitost množství mladých, nezkušených herců – a zase jenom žasnu, jak jsou přirození a dobří.

Prvním snímkem, který program Dnů evropského filmu v Minikině zahájí, bude portugalské drama Alma Viva z minulého roku. V čem se tento snímek do vaší přehlídky ideálně zapadá a proč bychom si jej neměli nechat ujít?

Je to venkovský debut o dívce, která se vyrovnává se smrtí své babičky, jíž dospělí považují za čarodějnici. Autenticky podané, sebevědomě zrežírované. Je to jeden z těch tišších titulů, které promítáme, ale je to přesně ten typ filmu, o kterém jsem mluvil v předchozí odpovědi.

V pátek se v rámci projekce filmu Trojúhelník smutku v Lucerně uskuteční také beseda na téma o společenských rolích, o moci, o stavu a změnách české a evropské společnosti. Proč je toto téma pro vás důležité? A můžeme se v Ostravě těšit i na projekci této besedy?

Ano, v Minikině bude živý přenos debaty. Je přirozeným úkolem festivalu reflektovat, co se děje okolo, ať už za zdmi kina, nebo kraje. Koneckonců i filmy samotné se těmto otázkám věnují, takže je jasné, že se jim budeme věnovat i v doprovodném programu. Ať jde o změny ve společenských rolích, akcent ekologických témat anebo vnímavost vůči dezinformacím.

Jaké další snímky jsou podle vás pro letošní přehlídku a potažmo pro aktuální evropskou scénu stěžejní?

Věřím, že žádný z našich filmů není úplně do počtu. Vyzdvihnu alespoň dokumenty Meet Me In The Bathroom o newyorské kytarové scéně nultých let a adrenalinový Off The Rails o přátelství dvou mladých parkouristů.