Tomáš Kočko a metaloví SSOGE před společným vystoupením na Cenách Jantar: Propojit lze v dnešní době jakékoliv žánry

Začněme trochu retrospektivně. Vaše společná spolupráce začala někdy kolem roku 2004 s albem Relic Dances, které neslo folklorní prvky oproti předchozí tvorbě ještě výrazněji a Silent Stream Of Godless Elegy na něm začali získávat rukopis, který se v určitých fragmentech objevuje dodnes. Jak vlastně spolupráce SSOGE a Tomáše Kočka vznikla a v čem všem obě strany do budoucích let ovlivnila?

Hana: Když jsme skládali desku Relic Dances, byl součástí sestavy SSOGE kytarista Hynek Stančík. A ten měl tu geniální myšlenku potkat se a seznámit s Tomášem Kočkem. Takže slovo dalo slovo a já si dodnes pamatuji, jak jsme se poprvé setkali v centru Brna ve starém Tomově bytě a popíjeli víno a bavili se o muzice. Tomáš nás naučil skládat muziku od melodií, do té doby jsme skládali od rifů. Ale pominu-li Tomovo vedení, učení se od něj aranžím, skladbě, vícehlasům, citlivé práci s melodiemi, vyvinulo se to nejpodstatnější. Něco, co jen tak na ulici nenajdeš a za peníze si nekoupíš. Skutečné přátelství.

Tomáš: To už je tak dávno? To budou příští rok kulatiny! (smích) Byl jsem rok nebo dva před Relic Dances někde na festu osloven, snad ohledně aranží? Byla to výzva a také velké dobrodružství, protože metal mě do té doby míjel. Od té doby je to můj oblíbený žánr a oblíbená komunita muzikantů i fans!

Co Tomáš kromě tklivosti melodií a propracovanější práce s nástroji a melodikou do kapely vnesl?

Hana: Tomáš vidí hudbu i očima režiséra. Takže vlastně něco jako divadelní režii. Vše, co se v písničce objeví – ať už je to brutální hlas (murmur), ať je to sólo, sbor, cokoliv… Musí to mít důvod a musí to korespondovat s příběhem, tedy textem písně a její stavbou.

V dnešní době, kdy se již veškeré žánry a škatulky slévají a budoucnost hudby je právě v její multižánrovosti, není žádnou raritou kombinování více stylů. Bylo tomu tak i před těmi téměř dvaceti lety, nebo jste byli právě tou raritou? A jaké byly tehdy reakce?

Hana: Pane jo. Vůbec už nevím, co bylo před dvaceti lety a zda jsme nad tím tak hluboce přemýšleli. Spíše nám přišlo logické vyjít z vlastních kořenů. Přece nebudu hrát hudbu Vikingů nebo country, když pocházím z Moravy. Miluji tvrdou hudbu, ale třeba dneska i Billie Eilish. Poslouchám  hodně nové, absolutně nemetalové hudby.  Každopádně mám ráda lidové písně a zároveň tvrdou kytaru. Tak proč to nespojit. Neudělat fúzi. Nebýt jen tradiční nebo nebýt jen moderní.

Asi jsme byli jiní. Hodně se začal objevovat takový ten veselý pagan metal nebo naopak opera rock či opera metal. Možná náš styl jednou někdo ocení nebo v nějaké encyklopedii pojmenuje. Ale rozhodně nebylo cílem být jiný. Šlo nám o to, být svůj. A nehrát si na něco, co nejsme.

Tomáš: No… Já jsem se doslechl, že jsem SSOGE znásilnil! (smích) Pro mě byl zážitek, když jsem je viděl na festivalu Brutal Assault s cimbálovou muzikou. Cimbálovka dostala dokonce samostatný patnáctiminutový set a já s obavami čekal reakce publika. Zanedlouho se rozvlnilo a brzy bylo vidět, že ti drsní chlapi v černém Moraváky s husličkami a cimbálem přijali a užili si jiných barev hudby. Toto dodnes v obráceném gardu na folklorním festivalu bohužel možné není. Takže výzvy tu jsou! (smích)

Silent Stream of Godless Elegy. (Foto: archiv)

A jaké byly například reakce na postupný přerod z anglicky zpívající kapely na kapelu s českými texty, navíc zvukově i hudebně vyvinutou, s čímž se možná někteří z původních posluchačů nesmířili?

Hana: Každé rozhodnutí nese své ANO a své NE. Některé milovníky starých SSOGE jsme ztratili. Tito fanoušci nedají dopustit na „Staňkovu éru“. OK, respektuji to. Každý máme rád něco jiného. My se ale rozhodli hudbu, která vychází z našich kořenů, logicky zpívat česky (a hrát jinak). Vlastně tento nápad vznikl na popud fanoušků už na EP Osamělí, kde jsme zpívali dvě písničky polsky – krásně je přetextovala polonistka, básnířka a překladatelka Renatka Putzlacher – I Would Dance (Tanczyla bym), Together (Razem) a dvě písničky česky – Tomovu Pohanskou a naši Face to Face (Tváří v tvář), kterou přetextoval můj táta, Radovan Nogol. A pak jsem si tak nějak řekla, že to asi zvládnu taky, a začala psát české texty. A ono to fungovalo. I když ten počáteční ostych… Zpívat česky, to je jako svléknout se na pódiu donaha.

Na letošním předávání Cen Jantar v porubském Domu kultury Poklad společně odehrajete krátký koncert. Co z tvorby zazní a jak se repertoár pro vystoupení vybíral?

Hana: Náš sen byl zahrát novou věc z připravované akustické desky se všemi skvělými hosty, smyčcovým kvartetem či orchestrem, sborem atd. Jenže letošní předávání Cen Jantar neproběhne již v Gongu, ale právě v Porubě v Pokladu.  A tam opravdu tolik místa není. Zvolili jsme tedy kompromis. Za SSOGE zazní písnička Synečku. A ve dvou věcech se propojíme s Tomem. Sama jsem na to zvědavá.

Tomáš: Udělali jsme si s Hankou a Radkem brainstorming u nás na chalupě při flašce Hajdovice (smích)… Prolneme se ve dvou písních, jedna takto zazní úplně poprvé a ta druhá, píseň inspirovaná těšínskou Černou kněžnou, je sice nahraná na desce Godula v tvrdší podobě, ale nikdy jsme tuto verzi nehráli naživo. Takže to budou dvě premiéry!

Mohou se účastníci galavečera těšit na nějaké hudební překvapení?

Hana: Určitě na zajímavé propojení obou kapel a hosta, hráče na kytaru Miroslava Petřeka.

A samozřejmě na to, že jsme stále krásní a neklidní.

Tomáš: Na dvě premiéry! (smích)

Tomáš Kočko & Orchestr. (Foto: archiv)

Tomáš Kočko už Cenu Jantar získal, SSOGE na ni byli před několika lety nominováni. Berete nominaci v rámci kulturních regionálních cen jako úspěch a myslíte si, že integrace metalu mezi jinak mnohem „klasičtější“ žánry je pro vás pochvalou nebo určitým uznáním?

Hana: Jakékoliv ocenění beru jako pochvalu. V dnešní době globalizace, kdy je všeho moc a je vlastně těžké se vůbec zorientovat v tom, co je dobré a co není, nominace nebo ocenění vždy potěší. Ale už jsme dost staří na to, abychom věděli, že za pět minut už to neznamená téměř nic.

Tomáši, berete v rámci vaší široké hudební specializace spolupráci s metalovou kapelou jako důležitý bod v rámci vaší producentské práce a faktu, co všechno lze vlastně v rámci hudby propojit?

Tomáš: Víte, propojit lze vlastně všechno. Všechno. To, jestli to pak bude poslouchatelné, závisí na vkusu posluchačů. A jestli z toho nebude jen konstrukt chtěného závisí na vkusu muzikantů. Ale i konstrukt chtěného si může najít posluchače. A vkus nelze měřit. Navíc se v závislosti na stavu společnosti mění. No, dost filozofování! Spolupráce se SSOGE byla to skvělá zkušenost. Dodnes z ní čerpám!

Plánujete v blízké budoucnosti kromě vystoupení na Cenách Jantar nějakou další společnou spolupráci?

Hana: Já vlastně nevím… Nyní řešíme spoustu jiných hudebních, osobních i zdravotních záležitostí, že si nevzpomínám, že bychom na blízkou dobu něco plánovali. Ale mám-li mluvit za sebe, jakákoliv spolupráce s Tomem je úžasná výzva. A jízda taky.

Tomáš: Tož, nelze neslyšet volání našich společných fanoušků po společném koncertu. Nebo dvou. Tak uvidíme!

Co si vlastně o významu oceňování umělců v rámci Moravskoslezského kraje myslíte a je podle vás soudržnost regionální kultury důležitá?

Hana: Ano. Moravskoslezský region byl vždycky trochu na okraji. Pořád se snaží vymanit z nálepky – východ….. Ocelové srdce regionu – Ostrava….. Proč ne? Každý region má stejnou možnost ocenit své regionální umělce. Být hrdý na malinkou část naší země, kde jsou skvělí umělci, tvoří se krásná hudba, divadlo, děje se spousta věcí v oblasti kultury, jen se o nich v masmédiích moc neví. Za mě příjemná reklama pro můj Moravskoslezský kraj. Nejsme tady žádná másla! Bo!!!

Tomáš: Je to rozhodně skvělé PR pro Moravskoslezsko. Sice si myslím, že stát rozmlácený na 14 „komunistických“ krajů je nesmysl a každoroční desetimiliardová sekera ve státním rozpočtu to potvrzuje, Moravskoslezsko ale k sobě přirozeně tenduje, a tak je onou pověstnou světlou výjimkou. Je proto přirozené, že tady existuje potřeba zviditelnit uměleckou komunitu, která tady opravdu existuje – dovnitř i ven. Váha takového oceňování je pak na tom, jakou prestiž samotný pořadatel tomu ocenění přikládá. Jak s tím oceněním dál pracuje. Jak ho promuje. Samotný večer pak je moc příjemným setkáním s kolegy z různých uměleckých žánrů, kteří se mnohdy sjedou ze všech koutů Slezska, Moravy i Čech.