Ostrava po krk v básních. Omlatina, křty nových sbírek a další akce

„Na stole piva / fernety / voříšky / vokurky / a puška // normální sobotní rozborka.“ V kavárně Studia G v Chelčického ulici v Ostravě tyhle verše recituje básník a slamer Teodor Kravál (1991). Výrazný přednes, vtip, zároveň absolutní sebeironie. Je pátek 31. března. Nad texty se nedojímá, někdy je dokonce bagatelizuje. Prý to jsou blbosti. „Zrovna tuhle báseň jsem ve sbírce nechtěl, ale opavský vydavatel ji tam stejně dal,“ říká sympatický poeta o jednom z textů, který si editor Dan Jedlička nakonec „vynutil“ a zařadil do Kraválovy sbírky Řez rybou. A předloni vydal ve svém vydavatelství Perplex.

Normální sobotní rozborka. I páteční. Kravál ve Studiu G. Kravál každý víkend, Ostrava se baví, Ostrava pije. Ale i pracuje. Třeba na jedinečném projektu Omlatina, který organizují původně ostravští básníci Dominik Bárt a Filip Klega. A Omlatině se zalíbilo právě v divadle Vladislava Georgieva. Omlatina je úzce svázána s edicí mladé poezie Mlat, kterou v brněnském nakladatelství Větrné mlýny rediguje už jmenovaný Bárt.

Kravál už odkraváloval, básníci z edice Mlat se do Studia G vrátí 17. května. Pokřtěny budou sbírky ostravského básníka a muzikanta Martina Dytka a básnířky Evy Marie Růženy. V pozadí s loutnou Petra Čichoně. „Mlha jasnější je v dálce / jako by člověk věděl / co vlastně dělat se svobodou // potopené lodě / típnuté cigarety,“ píše Dytko ve svém debutu Epocha žárovky.

Co dělat se svobodou? Nejlepší je vsadit právě na svobodu slova. Užít si ji, nebude tu věčně. Je to lakmusový papírek, protože každý autokratický režim se ujímá moci v přímé úměře s cenzurou. A třeba Rusko už zavírá i básníky, kteří do veršů vpašují jen náznak protestu proti kremelské okupaci Ukrajiny.

S Omlatinou tak nějak souvisí i Debuty ve Fiducii, které pořádá básník a literární vědec Roman Polách, původně i s univerzitní kolegyní Ivou Málkovou. Ve středu 5. dubna Polách představil také básníka Jiřího Šimčíka (2003), který v nakladatelství Dobrý důvod vydal prvotinu Vězeňská strava. „Sbírka je strukturována mladou vlnou nespokojenosti se současným stavem světa, kterou koncentruje do mnohdy surrealisticko-kafkovských souřadnic,“ představil Polách tento debut.

Debuty se na Ostravu valí jako povodeň a nábřeží Ostravice musí ustát například trojnásobný křest v klubu Provoz, který se odehraje v pátek 5. května. Spolutvůrce provozu Vasilios Chaleplis uvede sbírku Flavedo. Také debut. A rovněž s úvahami o svobodě, protože bez té by nebyly žádné debuty ani kluby, alespoň ne ty dotované z eráru.

VASILIOS CHALEPLIS: HISTORIE

šumění tmy
doráží v příbojích večera
najednou ježek
přebíhá ti před očima
naráží na železobetonovou zeď patníku
neváhá ani na vteřinu
protáhne se
skulinou
a zmizí ve víru nevídané svobody

tak významný moment
v tvé bezvýznamné historii   

V Provozu se v pátek 5. května nebude křtít jen Chaleplisova kniha Flavedo. Společně s „pomerančovou kůrou“ bude uveden i debut Vojtěcha Beránka Fotopast a třetí sbírka Ondřeje Hrabala Přenašeči závěsů. Přímo nad řekou Ostravicí, takže je nutno znova zopakovat, že tolik poezie touhle řekou ještě nikdy neteklo.

Už ve čtvrtek 4. května budou básně slyšet i nedaleko soutoku Ostravice s Odrou, v přívozském klubu Hudební bazar na každoroční akci Butterfly Effect. Večeru za oběti závislostí. Součástí akce bude mimo jiné i křest nového čísla Obrácené strany měsíce. Časopisu, který svého času založil Petr Hruška s Janem Balabánem. V nejnovějším čísle vyjdou třeba texty básníků Zdeňka Volfa nebo Nely Bártové. A také kardiochirurga Radovana Jursy. V Hudebním bazaru bude ze svých básní číst kromě Jursy, Bártové a Hrušky třeba i Roman Polách, Vasilios Chaleplis, Marek Pražák anebo punker Marek Holík. To vše v kontextu s hudebními projekty, například Tomáše Vtípila, Strachkvase, Martina Režného a dalších.

„Patolog se opírá o mrtvé tělo jako o kuchyňský dřez / cítí jak v něm hryzají larvy červotočů / jako by je viděl,“ píše Jursa v jednom rukopise, na který už asi dávno zapomněl. Dosud nevydaným rukopisům se věnuje i nový literární pořad, který se jednou za měsíc odehraje v rekonstruované přívozské Galerii Nibiru. Podílí se na něm básník Filip Klega a cyklus dostal název Literární suroviny. První Suroviny začínají ve středu 19. dubna v 19.00 hodin a z „počmáraných papírů“ budou číst básníci napříč generacemi: Michael Johan Ventura (1999), Jakub Pergler (1999), Irena Šťastná (1978) a Petr Hruška (1964).

Klega věří, že to nebude úmorné čtení, ani nějaký únorný chlad. Že to spíš budou čerstvě otevřené dubnové lahváče, navíc dobře vychlazené: „Vše dubnové / Bylo toho dne / Únorné // Jen vedle koše na ulici / Čtyři čerstvá piva,“ píše Klega v jednom svém čerstvém rukopise, v literární surovině.

V Galerii Nibiru je ohlášen i Jakub Pergler, ten svůj debut Místo držky výčep představí jen o několik dnů později ve Fiducii, konkrétně 27. dubna v 18.00 hodin.  A s Perglerem pokřtí prvotinu i bohemistka a básnířka, která sbírku TETAM vydává pod jménem petya stach. „Kostlivec ze skříně za pár minut / a pár piv lišce pod frňák / na dobrou noc / a zítra zas nanovo,“ píše Pergler.

Zítra zase nanovo. To platí ve fabrice i v poezie, pořád se fárá, pořád se dobývají nová slova a ta použitá se ukládají na básnických haldách. Halda poezie Víta Slívy s názvem Vzkřísit to vše! (Perplex, Opava) je právě nominována na Cenu Jantar v kategorii literatura. A nominovaní se představí v autorském čtení v ostravském Domě knihy Knihcentrum, ve středu 12. dubna 2023 od 16.00 hodin.

VÍT SLÍVA: KRABICE

Je třeba být ještě pevnější
než krabice,
ve kterých odvezu na věčnost
všechny své knihy!

Uloženo na odval z básní. Vraťme se ještě do Nibiru, kde 19. dubna v rubrice Z POZŮSTALOSTÍ zazní i rukopisné texty zesnulého básníka Víta Adamuse (1965-2020). Také Adamus často uvažoval o věčnosti, třeba v této pozůstalé básni: „Chtěli jej vidět nahého / a tak / vysypali / urnu.“

Těch literárních akcí se v dubnu a květnu koná ještě mnohem více. Redakce revue Protimluv zve do ostravského Domu umění na Literární čtvrtek (20. dubna). Vystoupí původně ukrajinská básnířka Iryna Zahladko,  která představí svoji první česky psanou sbírku Tváření.  A také šéfredaktor Tvaru a básník Adam Borzič. A 12. května přijedou do frýdecké Galerie Věž básníci Ivan Palacký a Jaromír Typlt, o týden později pak na stejném místě zazní básně Petra Ligockého, Petra Stacha a Jana Těsnohlídka. „Hodiny stojí / do ticha pár kapek / drží takt,“ píše Petr Stach. Hodiny na frýdeckém farním kostele, v jehož věži bude Stach číst, se také občas zastaví. Řeka v nedaleké Ostravici ale ještě nikdy úplně nevyschla, alespoň od založení města Frýdku o tom nejsou písemné zprávy.

Poezie je řeka. Jen někdy ten nekonečný proud není vidět kvůli cárám mlhy nad hladinou, ale o to je hledání poezie zajímavější. A věděl to už Jaroslav Vrchlický.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

*

Zas podzimní mlhy halí
kraj v závoj feerický,
a všecko tak v dáli je, v dáli –
Ach, mlha osud je lidský.

V té mlze taj divný se spřádá,
v ní kouzlo a půvab se kryje,
cos za ní duše vždy hádá —
Ten taj, toť poesie!

V nesměrnost rostou tu stráně
a řeka zdá mořem se býti —
Vem klidně z osudu dlaně
ty mlhy v jeseni žití.