Nika a Kalle v kopřivnické Vile Machů: Elektrizující večer, který se dotkl hlubin lidské duše

Vzpomínáte si, čím jste chtěli být, když jste byli ještě malí špunti? Já si to už upřímně nevybavuji. Podle toho, jak mě fascinoval vesmír, ale tipuji, že jsem snil o kosmonautovi a možná se mi taky líbilo nebýt vlastně ničím. Nika si přála už od dětství psát písničky a věnovat se muzice a svému snu ostatně podřídila celý svůj dosavadní život. Aktuálně absolvuje Janáčkovu konzervatoř v Ostravě v oboru skladba a má za sebou podařený autorský debut Flesh & Soul. Na něm vůbec poprvé představila své vlastní písně, které oscilují na vlně uhrančivého dream popu, vydatně kořeněného rafinovanou harmonií a nevšední melodikou. V pátek večer se v kopřivnické Vile Machů sešlo poměrně dost lidí, kteří dorazili nejen na křest vinylové desky Flesh & Soul, ale i na koncert podmanivého táborského dua Kalle.

Nika v Kopřivnici. (Foto: Aleš Honus)

Nejdřív dostala prostor mladá ostravská zpěvačka. Nika vystoupila podle očekávání s muzikanty, kteří se podepsali na její debutové nahrávce. Důležitou roli sehrál klavír Pavla Dudy, který zazněl s jistotou a improvizační lehkostí ve všech písních. Do vybraných songů se přidali bubeník Jonáš Bjolek a baskytarista Nicolas Gatto. Podstatou všech písní byl sametový hlas Niky, jemně zdobený, čistý a uhrančivý, jako by si s melodií jen pohrával. Nechyběly písně z Flesh & Soul jako Interlude, Of Lost Children a Over the Sea, po kterých byl nový vinyl rukama vydavatele Marka Horyny za přispění autora tohoto textu pokřtěn. Nika představila také čerstvé ochutnávky z chystaného druhého alba. Nové písně jsou kompozičně víc přímočaré a jejich dravější rytmika se zdá jako správná cesta.

Křest vinylu zpěvačky Niky. (Foto: Aleš Honus)

Koncert mladé ostravské autorky a zpěvačky působil v některých momentech možná trochu rozpačitě. Jakoby Nika chvílemi tápala, co říct a jak oslovit. Na druhou stranu měla její poněkud plachá a opatrná prezentace své kouzlo. Bylo jasné, že nejde o žádnou napomádovanou hvězdu, která má dokonale naučené motivační fráze, ale o talentovanou mladou holku, která je malinko vyplašená, ale hrozně moc šťastná. Nika svou pódiovou prezentaci určitě doladí. Co naopak nemusí kočírovat, je její uhrančivý zpěv, který zní jako nejupřímnější vyznání, aniž by Nika použila laciné postupy a fráze. Její intonace byla vynikající v jednohlasé i vícehlasé variantě, kdy svůj hlas navrstvila doprovodnými samply.

Nika v Kopřivnici. (Foto: Aleš Honus)

Melodie a texty Niky jsou místy tak strhující, až člověk žasne, co všechno lze dostat do jedné písně. Skvělý byl i moment, kdy si Nika v závěru vystoupení odskočila od mikrofonu a přidala se na piano k Pavlu Dudovi do nepravidelné linky v písni Masquerade. Více takové spontaneity, akce, pohybu a odvahy!

Klavírista Pavel Duda. (Foto: Aleš Honus)

Co by stálo za zvážení, je dramaturgické promíchání playlistu. Střídavé obsazení skladeb, kdy zpívala Nika sama pouze za doprovodu klavíru a chvílemi ji doprovázela celá kapela, působilo nespojitě a koncert tak neměl vyznění, které by si zasloužil. Stálo by za to, přemýšlet o aranžmá písní, aby se zohlednily i další nástroje. Ono to posedávání na pódiu během tolika písní nevypadá příliš dobře. Další variantou je zahrát nejprve songy v komorním obsazení a kapelní věci s větším zvukem a taneční rytmikou zařadit do druhé půlky setu. Výsledek by mohl mít větší gradaci než obojí kombinovat dohromady.

Nika v Kopřivnici. (Foto: Aleš Honus)

Každopádně vystoupení Niky bylo přijato s velkorysým pochopením a fronta na její krásnou desku byla pro mladou autorku dozajista splněným snem a zážitkem. Stojí za to tuto křehkou, magickou vílu z Ostravy objevit. Její pěvecké a skladatelské kvality jsou na to, že jí bylo nedávno teprve dvacet, opravdu mimořádným příslibem…

*

Večírek ale ještě nekončil… Už svým debutem Live From The Room vnesli Kalle na domácí scénu nebývalou intimitu, která občas ústí do nadosobního podobenství o podstatě mezilidských vztahů, jež občas probublávají na povrch a jindy spálí jako probuzený vulkán.

Z koncertu kapely Kalle. (Foto: Aleš Honus)

Kalle v loňském roce vydali výtečnou desku Under the Black Moss a právě s touto znamenitou kolekcí nových písní přijelo duo i do Kopřivnice a publikum svým vemlouvavě pozvolným tempem a mysteriózní atmosférou úplně zhypnotizovalo.

Jejich nové písně mají intenzitu příbojové vlny. Blíží se zpočátku zdánlivě neškodně, ale jejich dramatický zdvih dokáže vymanit z lhostejnosti snad každého. Texty nového alba jsou osobní i univerzální zároveň.

Z koncertu kapely Kalle. (Foto: Aleš Honus)

Jednou z klíčových silných stránek Kalle je zpěv Veroniky Zemanové. Neuvěřitelně flexibilní, napínavý, omamný a extatický. Riskující totální emocionální kolaps, když se utrhne z řetězu konvencí a ukazuje ve své nahotě skutečnou pravdu. Druhou konstantou je kytara Davida Zemana. Šedá eminence v pozadí, která z nevinných minimalistických motivů dokáže uhníst třaskavou směs s explozivní dynamikou. Souhra těchto dvou umělců prostě funguje přirozeně a má neuvěřitelný emoční náboj a dramatický tah i v této komorní sestavě.

David Zeman z kapely Kalle. (Foto: Aleš Honus)

Kalle v Kopřivnici představili celou novou desku přesně v pořadí, v jakém je nahrána. Taková koncepce nemusí vyhovovat všem fanouškům, kteří se třeba těšili na své oblíbené songy z dřívějška. Jenže přesně tohle je naprosto jedinečná možnost, jak poznat Under the Black Moss v její úplnosti a síle! A živé provedení bylo pořádně drsné, Kalle svému albu ani přítomnému zástupu nezůstali nic dlužni. Bez zbytečných řečí, ale taky bez odměřenosti, která je někdy bohužel průvodním jevem podobných formací.

Veronika Zemanová. (Foto: Aleš Honus)

Kalle prostě suverénně ukázali, jak jejich nové album zní živě. Jak se můžou do rituálních melodických formulí vmísit hlukové vrstvy a ono to zní se závratnou hořkostí, bez které by hudba působila bezkrevně. Velký klobouk dolů před Veronikou Zemanovu, která koncert odzpívala naprosto fantasticky i přes zjevnou zdravotní indispozici.

Kalle jsou prostě jednou ze zásadních formací tuzemské hudební scény a bylo moc fajn vidět, že jejich Under the Black Moss živě funguje s velkou naléhavostí a syrovostí, která trochu uvnitř svírá, ale ještě víc objímá.