Lekce Hitchcock v Divadle Petra Bezruče pojednává o hranicích mezi filmem a divadlem i o hranici humanity

V programu k inscenaci je k dispozici zkrácený a redakčně upravený text Jamese Monaca Film a divadlo. Po zhlédnutí představení lze říci, že autor námětu a tématu inscenace Štěpán Gajdoš, který je v tomto případě také režisérem, ve svém tvůrčím podílu na výsledné textové předloze pro inscenaci právě z Monacovy stati vychází.

Nejvíce textu má postava Alfréda Hitchcocka a Norbert Lichý, který Hitchcocka hraje, z předlohy pro svoji roli vytěžil skutečně maximum možného. Podstatně méně textu má k dispozici k hereckému ztvárnění Ondřej Brett jako představitel francouzského filmového režiséra Françoise Truffauta. Z Truffautovy knihy Rozhovory Hitchcock/Truffaut si Gajdoš vybral především pasáže týkající se filmů Psycho a Ptáci.

Ondřej Brett a Norbert Lichý. (Foto: Petr Hrubeš)

Štěpánu Gajdošovi se ve výsledku, na kterém se autorsky podílí celý tvůrčí kolektiv včetně herců, podařilo vytvořit představení, ve kterém je divákova pozornost upoutána od prvního okamžiku až po poslední slovo. V jevištním dialogu mezi filmovými a divadelními prostředky zde vítězí divadlo, a tak to také má být, neboť publikum sedí v divadelním, a ne filmovém hledišti. Zároveň se daří z velké části navodit i atmosféru z natáčení nejslavnějších horrorových scén filmů Psycho a Ptáci. Gajdoš také velmi funkčně pracuje s tempem i rytmem a využívá každé možnosti k vytvoření úlevného pobavení a úsměvu na tváři občas docela vystrašeného diváka.

Scénograf Petr Vítek se nechal inspirovat scénami z několika filmů Alfreda Hitchcocka a na hrací plochu pod jevištěm umístil něco podobného technickým památkám vzatým z vybavení filmových ateliérů v Hollywoodu. Jeviště pak využívá ke konfrontaci filmových a divadelních prostředků z pohledu scénografa.

Autor hudby Ondřej Švandrlík pracuje s prostředky filmové hudby, které vedou k vytváření žádoucího napětí i překvapení. Švandrlík ukazuje, jak a čím filmová hudba dokáže zvyšovat a zesilovat pocity strachu a hrůzy.

Norbert Lichý a Yvona Stolařová. (Foto: Petr Hrubeš)

Norbert Lichý jako Alfréd Hitchcock je fascinující. S čistým svědomím se dá říci, že v postavě slavného tvůrce filmového horroru se cítí jako doma. V Lichého projevu jsou chvíle laskavého lidského přístupu k ostatním lidem, byť v textu jsou i slova, že s herci se při natáčení filmových scén zachází jako s dobytkem. Když však jde o zobrazení Hitchcockova profesionálního přístupu k filmové tvorbě, pohybuje se před očima publika nelítostný tvůrce slepý k bolesti všech, kteří v dané chvíli slouží před okem kamer k dosažení absolutního filmového vrcholu v podobě filmu, kterému není co vytknout. Je nutné zmínit nejen Lichého detailní práce s hlasem, intonací a artikulací, ale i způsob, jakým s publikem mluví prostřednictvím chůze a pohybu celého těla.

Druhou hlavní postavu, režiséra Truffauta, obdařil Ondřej Brett velkou citlivostí, se kterou vnímá Truffaut každé Hitchcockovo slovo i každý jeho čin. Jestliže Lichý dokáže zobrazit svým hereckým projevem sílu filmu, pak Brett ukazuje sílu divadla.

Jakub Burýšek, Markéta Matulová a Josef Trojan. (Foto: Petr Hrubeš)

Totéž lze říci o Markétě Matulové, která jako představitelka hlavní ženské postavy z filmu Ptáci má největší hereckou příležitost z ostatních členů chóru, jak jsou označeni včetně Matulové ještě Jakub Burýšek, Vojtěch Johaník, Yvona Stolařová, Josef Trojan a Lenka Kučerová. Matulová v dokonalém hereckém oblouku vykreslí nejen Hitchcockovu náročnost vůči hercům, ale i dopad vytváření postavy ve filmovém hororu na psychiku a duši herečky.

V závěrečných slovech, ve kterých Alfréd Hitchcock sděluje smysl a cíl svého celoživotního usilování o příspěvek k polidštění zvířecí bestie v člověku, se Norbert Lichý na adresu dnešní lidské společnosti nevyjadřuje nijak lichotivě. Štěpánu Gajdošovi a kolektivu se v inscenaci Lekce Hitchcock podařilo nejen významně rozšířit debatu o vztahu film-divadlo, ale také varovně zdvihnou prst nad tím, co je pro dnešního člověka stále ještě snesitelné a přijatelné, byť je to těšně na hranici humanity, ba dokonce už i za ní.