Ivo Kahánek a jeho talk show v Pokladu: Špičkový pianista v nové roli uspěl a okouzlil

„Dobrý večer dámy a pánové. Možná někteří z vás znají onu starou anekdotu…“ Nebojte, skutečně čtete reflexi koncertu předního českého pianisty Iva Kahánka, který vystoupil ve čtvrtek v porubském Pokladu. Jenomže na programu nebyla tentokrát pouze hudba, ale především mluvené slovo. Oblíbený a oceňovaný rodák z Frýdku-Místku připravil pro diváky novou věc: zábavnou talk show, v níž se hodně povídalo a občas hrálo. Kahánkův nový projekt přilákal do Pokladu posluchače všech generací včetně dětí.

Jak vidno z úvodní citace, zahájil pianista své vyprávění o hudbě vtipem. O humor nebyla nouze ani v následujících minutách, kdy Kahánek kupříkladu líčil, jaké typy lidí navštěvují koncerty klasické hudby. Vysvětlil také náplň svého talk show: „Budu vám hudbu hrát tak, abychom na závěr došli k názoru, že klasická hudba je něco, co může být trvalou součástí života každého z nás.“

Ivo Kahánek v Domě kultury Poklad. (Foto: Jiří Birke)

Kdo by čekal informace o suchopárné formální struktuře skladeb a popis jednotlivých složek hudby, byl by asi zklamán. Kahánek svoji talk show moderoval naprosto odlišným způsobem. Nejprve ukázal, jak to všechno začíná a zahrál úryvek jedné skladby ve velmi pomalém tempu. Příznivci klasiky v ukázce zřejmě poznali úvodní takty Sonáty facile Wolfganga Amadea Mozarta. Kahánek si ji zvolil, aby na ní demonstroval, jak vypadá interpretace v rukou začínajících pianistů. Postupně hrál stejnou pasáž stále rychleji a v odlišné rytmické a výrazové stylizaci. Bylo zábavné sledovat, jak se měnilo působení stejné kompozice na mysl posluchače.

Podobným způsobem Kahánek pokračoval i nadále. Přirozenou a srozumitelnou cestou záměrně zbavenou odborné terminologie spojil každou skladbu s nějakým příběhem, který si buď vymyslel, nebo vybral ze života skladatelů. Přitom postupoval vždy stejnou metodou: nejprve okomentoval jednotlivé kontrastní části kompozice a posléze ji zahrál celou.

Ivo Kahánek v Domě kultury Poklad. (Foto: Jiří Birke)

V hudební části programu nechyběli autoři, kteří patří k srdečním záležitostem tohoto pianisty. Balada Fryderyka Chopina, Koncertní etuda Bedřicha Smetany, Radostný ostrov Clauda Debussyho, V mlhách Leoše Janáčka apod. Na závěr se Kahánek dočkal dokonce standing ovation, po kterém zahrál ještě několik přídavků včetně rozlučkové Bugatti Step geniálního Jaroslava Ježka. Ohlasy a reakce publika byly jednomyslně euforické a ukázaly, že podobný typ produkce bude mít velkou perspektivu a popularitu.

Kahánek celý večer moderoval velmi příjemným a uvolněným způsobem. Práci s mikrofonem, který musel během průvodního slova častokrát odkládat, aby zahrál hudební ukázku, zvládnul výborně. Tempo jeho vyprávění bylo příjemně plynulé, volné a nenucené. Jeho čeština je spíše noblesní, stejně jako styl humoru, který prozrazuje intelektuální osobnost s velkorysým všeobecným rozhledem. Kahánek je dobrým příkladem toho, že špičkový pianista není prototypem umělce, zabořeného do černobílých kláves a odloučeného od reality. Legrační  společenské i politické bonmoty, které dával k dobru, svědčí o přehledu, postřehu a bystrém vnímání souvislostí, jež s hudbou vůbec nesouvisí.

Ivo Kahánek v Domě kultury Poklad. (Foto: Jiří Birke)

Během talk show pianista hravě a s přesvědčivou argumentací ukázal, že klasická hudba nemusí být vůbec přehnaně náročná a za každou cenu vážná. Může dojímat, pobavit a zaujmout každého, kdo je připraven naslouchat. Má předpoklady k tomu, aby zanechala hlubokou stopu. Jen se to musí umět. Ivo Kahánek potvrdil, že je na takovou misi ideálně připraven. Nejen svou znamenitou interpretací, ale také darem mluvit o hudbě srozumitelně, věcně a s nadhledem, který je vlastní jen největším mistrům.