Norbert Lichý: U řady Hitchcockových filmů už sleduji jen detaily a režijní preciznost

Které filmy, tedy mám na mysli filmové žánry, tě baví nejvíce?

Já mám rád válečné filmy. Ale někdy i ty akční. Ale mám jednu podmínku. Pravděpodobnost.

Jak to myslíš? Že když se díváš na film, chceš uvěřit, že by se to třeba mohlo stát i tobě?

Takhle by se to dalo říct, ale úplně doslova ne. Prostě aby to bylo pravděpodobné. Ne že někdo zastřelí pět až padesát lidí a sám nemá škrábnutí. To už je nepravděpodobné.

Já mám stejnou podmínku pro horor odehrávající se na jevišti. Sedím v hledišti a musím uvěřit všemu, co vidím, přesně v duchu tvé podmínky o pravděpodobnosti.

Jestli máš na mysli páteční premiéru, nejde o to, jak udělat horor na jevišti, spíš jde o to, zmapovat Hitchcocka jako režiséra. Rozebrat některé jeho principy, ze kterých vycházelo mnoho dalších režisérů. Slavná scéna ve sprše z jeho filmu Psycho se alespoň v náznaku občas pořád někde objeví.

Když jsem viděl poprvé Psycho, moc jsem se při sledování bál a hrozně jsem se lekl, když jsem uviděl to, co sedí v křesle…

Znáš hororovou sérii Saw?

Píše se, že vydělala více než miliardu dolarů.

Ano, jenže na mě už je to moc, co se tam vidí. To už vypínám. Je to hodně naturalistické, to už fakt nemusím. Mám rád naznačení, prostor pro představivost. To máš jako se sexem. Je dobré mít možnost si něco představit, když vidíš, jak to je, už mě to nebaví. Fantazie pryč. A hudba hodně dělá … myslím zvuk jako celek

Máš rád Hitchcockovy filmy?

Dostali jsme zadání od pana režiséra, ale já některé už viděl dávno. Samozřejmě se mi líbí. Některé jsem viděl možná sedmkrát. No, … dneska už je to trochu staré. Ty prostředky, i jiné věci. Ale ta atmosféra, kterou ty filmy mají, ta je tam pořád. I s tak malinkými věcmi. I ty herecké výkony jsou někdy z dnešního pohledu trochu směšné.

Jak které. Třeba výkon Anthonyho Perkinse v Psychu je pro mě pořád hvězdný. Ano, u Hitchcocka jako režiséra někdy už sleduju jen detaily, se kterými pracuje. A v tom je naprosto dokonalý.

Precizní! Tohle uznávají všichni, kteří z něho vycházejí, a dokonce to přiznávají. Ty principy, které my tam jmenujeme a které jsou prostě hitchcockovské, by měla tahle inscenace nějakým způsobem popsat. Uvidíme v pátek, kam se nám podařilo dojít. Pracujeme formou autorského divadla…

Promiň, že ti skáču do řeči, ale právě v žánru autorského divadla Bezruči třeba s Tomáše Dianiškou porodili takové inscenace jako Transky, body, vteřiny nebo Špinarka. Obě jsou výborné!

Máš pravdu.

Nebavme se ale teď o nových divadelních principech, které přinášejí režiséři jako jsou zrovna Tomáš Dianiška či Štěpán Gajdoš. Je to téma, to zajisté. Na to bude čas někdy jindy. Mnoho starších herců mi říká, že jsou zvyklí na tradiční práci s daným dramatickým textem, ve kterém je jasně napsaná postava, kterou oni mají ztvárnit. Že když přijde režisér, který na první zkoušce řekne: Přináším jediné, a to je téma. Obsah, včetně textu, který budou postavy říkat, vyplyne z našeho společného tvůrčího přístupu k věci … , tak by byli radši, kdyby to hrál někdo jiný.

Tohle já teď neříkám, na to už není čas, ale přiznávám, že párkrát mně to napadlo.  Ale dobře, o nových divadelních principech si budeme povídat jindy, teď jde o princip Hitchcockův.

Dostal tě někdy úplně některý z jeho filmů právě díky tzv. Principu Hitchcock?

Psycho. I ty další věci… Prostě víš, že dneska už by se to točilo jinak. Z dnešního pohledu. Kdybych všechny ty filmy viděl v době, kdy vznikly, tak by mě dostaly všechny. Z těch od jiných režisérů třeba Dotek medúzy.

No tak jasně. Ale takové filmy už se dnes netočí.

Protože máme jiné technické prostředky, které tehdy nebyly. Počítačovou animaci, triky, i hudbu.

Ano, některá filmová hudba je dnes věcí, kvůli které se na filmy chodí opakovaně a lidi si ji kupují na soundtracku.

Jenže to není ono. Když teď říkám hudba, myslím filmová hudba, včetně ruchů a atmosfér.

Aha, ty myslíš hudbu spojenou s obrazem a situací. Tomu rozumím, to se všechno vzájemně potencuje.

Tak.

Mluvil jsi o válečných filmech. Který ze všech, co jsi viděl, si můžeš dnes pustit třeba už posedmé a pořád tě dostává?

Zachraňte vojína Ryana. Vlajky našich otců. Dopisy z Iwo Jimy, Černý jestřáb sestřelen.

Ty první dva jsou skvělé filmy svého žánru…

… které já mohu vidět i dnes už poněkolikáté, a pořád mají pro mě tu svoji věrohodnost.

Ale některé Hitchcokovy filmy už ji u tebe ztratily. V čem to je?

Protože jsou staré, už jsem to říkal. Některé i více než čtyřicet, padesát let.

Psycho je z roku 1960 a pořád je to u tebe jednička. A před rokem jsi mi poslal Gappu. Sci-fi horor z roku 1967.

Abys viděl ten posun v technice. V Gappě je všechno z papíru, počítačová animace byla v plenkách. Ale hlavně jde o posun v zobrazování agresivity. To, co dříve šokovalo, je dnes čajíček. Vezmi si ten rozdíl mezi Gappou a Vetřelcem, kterého Ridley natočil v roce 1979. Obrovský rozdíl v agresivitě. Kdo se dneska leká při jeho zhlédnutí?

Vetřelec je ale dobrý. Ani dnes bych ho dítěti před patnáctým rokem věku raději nepouštěl, aby nemělo noční můry.

Tak si vezmi Blízká setkání třetího druhu. Čistá filmařina. Není tam nic, co by mohlo zestárnout. A neschází ti žádná počítačová animace. Vrátím se ke zmínce o fantazii. Když skončil němý film, a přišel zvukový, přineslo to jednu ztrátu. Ztrátu fantazie. Dneska se všechno dopoví až do konce. Nese to s sebou úbytek fantazie, ale spolu s tím i úbytek lidského myšlení. Hitchcock ty technické prostředky nepotřeboval. Ani ho to nenapadlo.

Nemohlo ho to napadnout, protože to neexistovalo. Jsme v době, kdy neustále probíhá technická revoluce. A tvůrci nejen filmoví, ale i divadelní, se s ní musí nepřetržitě znova a znova vyrovnávat. Co natočí nebo inscenují dnes, je zítra dávná minulost.

Neplatí to o všem.

Ano, to máš pravdu. Živý herec, světlo, prostor, aktuální téma, takové divadlo bude živé vždy. O filmu to ovšem říct nemohu.

Buďto budeme točit herecké filmy, nebo půjdeme ruku v ruce s technikou. I ta technika může mít svoje kouzlo. Vezmi si všechny filmy Karla Zemana. Vynález zkázy a všechny další. Kouzelná podívaná.

Ukončeme dnešní povídání otázkou: Který z dnešních filmů tě dostal podobně jako Psycho nebo Zachraňte vojína Ryana?

Existují takové filmy, které mě dostanou. Třeba Telefonní budka. Není to úplně dnešní, ten film má jednadvacet let, ale nepatří ke starým filmům.

Možná, že i Telefonní budce by se dala najít inspirace Hitchcockem.

Možná …