Pašijová hra o umučení Krista v Těšínském divadle rozdává krásu, víru i naději

Často se objevuje tvrzení, že při scénování her v žánru lidového divadla nemají režiséři mnoho prostoru k vlastní režijní tvorbě a omezují se jen na pohlídání dodržení žánru. Kracik toto tvrzení vyvrací nejsilněji ve scéně Jidášovy sebevraždy oběšením. Nejde jen o režijní vedení herce představujícího Jidáše (Tomasz W. Przybyla), a kroužení Čerta Demona (Zdeněk  Hrabal) a Smrti (Adéla Krulikovská) kolem Kristova zrádce. To, jak Smrt nabírá na svoji kosu oběšencův provaz, aby ho Jidášovi podala, jak Čert Demon utahuje smyčku na Jidášově krku, jak Smrt pomalu za zvuků emocionálně velmi silné reprodukované hudby pomalu zvedá kosu vzhůru, až se z kosy stane pomyslná šibenice, a jak si nakonec Čert odvádí oběšence do pekel, to vše dohromady je velmi silné vyobrazení Jidášova smrtelného hříchu. Celkové režijní, herecké, pohybové i výtvarné řešení této mizanscény ukazuje sílu Kracikovy tvůrčí invence.

Z inscenace Těšínského divadla. (Foto: Karin Dziadková)

Tomasz W. Przybyla opět zúročuje své dynamické expresívní herectví. Čert Demon v podání Zdeňka Hrabala je typický pokušitel a našeptávač zla. Hrabal ve svém projevu ukazuje archetypální sílu moci pekelné i slizkou vemlouvavost mýtického pokušitele. Adéla Krulikovská ztvárňuje Smrt uhrančivým pohybem blízkým ve svém pojetí modernímu výrazovému tanci. Herečka (zde však také vynikající tanečnice a baletka) nezobrazuje onu pověstnou kmotřičku, ukončující život a jeho bolesti zprostředkováním úlevného odchodu na věčnost. Krulikovské Smrt je děsuplným hrozivým vražedným přízrakem, ze kterého jde opravdový strach. Velmi jí v tom pomáhá kostým včetně líčení.

Adéla Krulikovská. (Foto: Karin Dziadková)

Titulní postavu Ježíše Krista svěřil režisér Denisi Kuboňovi. Kuboň se po jevišti pohybuje, jako by vystoupil z dávného biblického příběhu. Jeho krok je pomalý a vznešený, ruce má v chůzi převážně sepjaté. Dlouhé vlasy splývají po stranách štíhlého bledého obličeje. Kostýmní výtvarnice Marta Rozskopfová navíc oblékla Ježíše do dlouhých splývajících rouch, což ještě více podtrhuje náboženský rozměr postavy. Kuboň mluví pomalou, klidnou řečí, s gesty odvozenými z různých děl malířů dávných i bližších století. Promlouvá-li přímo k někomu, dříve, než řekne první slovo, prohlédne si osloveného jakoby vševědoucím pohledem. Je to projev prostý a silný zároveň, a právě tato prostota a klid nejvíce podtrhují jistotu a sílu Ježíšovy víry v pravdu i v čistotu duše jako jedinou cestu k věčnému spasení.

Úplně všech účinkujících se týká stejné konstatování: každý hraje v naprostém odevzdání myšlenkám, které v sobě nesou jak jednotlivé role, tak celé představení. Na všech je vidět veliká radost ze hry (míněna textová předloha neboli hra Jana Kopeckého), ale také radost ze hry jako takové, z možnosti popustit uzdu herecké hravosti.

Z inscenace Těšínského divadla. (Foto: Karin Dziadková)

Téměř metodickou ukázkou této hravosti je kratičký výstup Lenky Waclawiecové v jedné ze dvou roli, které hraje, v postavě Hejkmana, velitele stráže. Lenka Waclaviecová na velmi malé ploše předvádí kreaci opřenou o kouzlo lidového divadla při pochodovém silně přehraném kroku i mluvním projevu, v hereckém střihu však v mžiku následuje projev vysoce profesionálního herectví. Jedná se o skeč komediální, komický, ale v jeho závěru stačí Waclawiecové jen maličko, a všem přeběhne mráz po zádech.

Nebo Bára Vidomská coby Marija Majdalena: Nastoupí k výstupu nevěstky, prodává půvaby těla téměř necudným způsobem a reprezentuje tak mysl ženy zabývající se hlavně věcmi pomíjivými, jako je žít vesele v bohatství a přepychu, v neustálé zábavě a rozkoši. „Ohlédnu se, kde jen koho v světě najdu k své libosti, ten aby měl krásy dosti, bohatství, by se mě líbil a mně k potěšení byl. Páni muzikanti hrejte! Kdo chcete, se mnou tancujte – radost užívat budem!“ říká a kroutí při tom boky i celým tělem. Ježíš k ní promluví: „Neskládejte sobě pokladů na zemi, aby od zlodějů nebyly vykopány anebo od molů a rzi sežrány, ale v nebi si poklad skládejte,“ s poukázáním na pozemský život opřený o cudnost, zbožnost, střídmost, víru a dobré skutky. Majdalena pak celý výstup zakončí proměněna v kajícnici: „Ó, já bezbožná hříšnice, co jsem asi učinila! Marnost opustím tohoto světa, bych byla živa na dlouhá léta. Pryč dětě, ozdoby světa!“ Všudypřítomná dvojice Smrti a Čerta Demona, kroužící kolem ní jako dvě hladové krvelačné šelmy, a už už slintající nad padlou duší smrtelnice, utře nos.

Bára Vidomská jako Marija Majdalena. (Foto: Karin Dziadková)

Velmi přesvědčivá je Jolana Ferencová v roli samaritánky i Marije Salome. Eliška Adamovská na sebe upoutává pozornost díky procítěnému projevu zejména v jevištních obrazech umírání Lazara nebo kajícné proměny Marije Majdaleny. Tomáš Hába hraje Anjela jako pohádkovou mírně komickou postavičku, ale ve scéně, při které kárá Majdalenu, nebo při ztvárnění Lazarova umírání ukazuje i schopnost zahrát charakterní roli a nemalé pohybové schopnosti.

Z inscenace Těšínského divadla. (Foto: Karin Dziadková)

Výrazná je Barbora Sedláčková v rolích Ženy cizoložné a Veroniky. Totéž platí o Zdeňku Klusákovi, který ztvárňuje Žida Hyrkána a Kupce, i o MiIoslavu Čížkovi v roli Žida Rezidendaruse. Stejně se lze vyjádřit o Petru Sutorém a Jiřím Krupicovi, kteří hrají Kaifáše a Annáše. Zmíněná čtveřice míří na všechny, kteří svůj život směřují hlavně k získávání peněz a moci. Vítězslav Kryške je dobrým představitelem Piláta, druhou svoji postavu, Lucifera, hraje jako vládce pekla, který nemá čím konkurovat a čelit vládě nebeské.

Scénograf Jaroslav Milfajt postavil na jevišti symboly jeruzalémské Olivetské hory a její Getsemantské zahrady, včetně Božího hrobu, místa Kristova zmrtvýchvstání. Jevištní výtvarnice Marta Rozskopfová se nechala v návrzích dobových kostýmů inspirovat historickými obrazy i nejrůznějšími náboženskými a pohádkovými motivy.

Z inscenace Těšínského divadla. (Foto: Karin Dziadková)

Na jevišti jsou k vidění i slyšení znaky divadla lidového, barokního, ale také divadla postupně se vyvíjejícího v průběhu staletí. Divákům se nabízí všechno, co dnes dokáže divadelní technika nebo co v sobě dnes zahrnuje herečka a herec pod pojmem komplexní rejstřík interpretačního umění.

Říká se, že každé zlo přináší i něco dobrého. V případě této inscenace tím zlem byla covidová pandemie. Právě díky ní a neustálým odkladům premiéry měla inscenace čas dozrát, a vlastně dozrálo vše s ní spojené. Dokonce i text programu, který si mohou diváci pořídit ke vstupence. A dobře udělají. Uvidí nejen jména všech účinkujících, kterých je dohromady dvaatřicet, včetně orchestru. Například zmínka o Janu Kopeckém, autorovi hry, který byl zároveň pedagogem, divadelním tvůrcem i člověkem bytostně politickým, je doslova vyčerpávající. Podobně dokonalá je i zmínka o vzniku hry i vizitka Petra Kracika, tentokrát zaměřená na jeho doteky s českým lidovým divadlem.

Z inscenace Těšínského divadla. (Foto: Karin Dziadková)

Pašijové hry mají své kořeny v lidovém divadle uplynulých staletí. Jako takové se staly součástí kulturní, národní i národnostní identity. Dnes žijeme v atmosféře krize identit. Najdou se mezi námi, občany České republiky i jedinci, kteří národní (chcete-li i národnostní) identitu odmítají. Říkají: Já nejsem ani Čech, ani Moravan ani Slezan. Jsem identitář! Cítím se jako Evropan. Nu což, tvrdit to mohou, ale jednotný evropský národ ještě nevznikl, zatím neexistuje. Dovolím si dokonce s jistou nadějí doufat, že ani nevznikne, že jednotlivé národní identity všech evropských národů budou na věky obohacovat Evropu vlastní národní identitou, jak ji už dnes obohacují naše pašijové hry.

Co se životní ideologie týká, mnozí říkají: Nejsem ani věřící křesťan, ani buddhista, ani nevím co, já jsem agnostik, ale možná, že ani to není úplně pravda. Já vlastně ještě nevím, co jsem, kdo jsem, sám sebe hledám. A co se vnímání krásy týká, tak existuje i názor, že krása v umění už se přežila, přežila se i estetika ošklivosti a dnes si každý představuje ideál krásy po svém. Zdá se vám to všechno být znakem chaosu hodnot? Zajděte si na pašijovou hru do Těšínského divadla. Možná vám to představení pomůže opět najít ten do pozadí odsunutý hodnotový řád i najít sama sebe.