Koncert jako sešlost dobrých přátel: Mamalör v Géčku potěšil starými fláky i novými písněmi

Mamalör nepatří ke kapelám, které prahnou po slávě a popularitě. Naštěstí, to by totiž jejich muzika a texty vypadaly asi úplně jinak. Prostor kavárny činoherního studia nebyl vybrán náhodou. Mamalör tvoří z velké části profesionální herci a muzikanti, kteří jsou na divadle, případně v jeho blízkosti jako doma. Koncert ostravské kapely přilákal slušný počet diváků, kteří si přišli užít svéráznou fúzi klezmeru a cizokrajného etnofolku.

Mamalör vystoupili ve svém obvyklém složení: Hlas herečky a zpěvačky Terezy Cisovské je dobrým poznávacím znamením kapely, podobně jako neposedné chagallovské housle Jiřího Macháčka. Oba se také postarali o svižné průvodní slovo, které se neobešlo bez tradičních židovských anekdot Macháčkově podání. Flétnistka Adéla Václavíková se ujala i doprovodných vokálů, harmonii čeřil akordeon Terezy Janečkové a kytara Marka Cisovského. Na perkuse zkřížené s bicími zahrál Palo Nowak a na basu Jakub Freywald.

Z koncertu kapely Mamalör. (Foto: Aleš Honus)

Mamalör v Géčku představili průřez svou tvorbou, v níž figurují agilní instrumentálky s kombinovanými metry, zhudebněné básně a vlastní písně na texty v jazyce jidiš i v češtině. Nechyběla gellnerovská „hymna“ Perspektiva, Mrazivá, Nocturno v zahradě, kde se tančí, Pumpernakle a další songy, vždy vsazené do souvislostí.

V setlistu Mamalör zazněly i ochutnávky nových písní a skladeb, které pokračují v nastaveném kurzu. Tragikomické reflexe o životě jsou prostoupeny melancholií, humorem, satirou a nadsázkou. Vyhýbají se intelektualismu, ale současně nikdy nesklouznou k bulvárnímu zámezí.

Jiří Macháček. (Foto: Aleš Honus)

Mamalör a jejich publikum na náhodné kolemjdoucí museli působit jako setkání dobrých přátel, kteří se rozhodli v proskleném obýváku strávit poněkud jiný večer. Cisovská si kromě zpěvu občas zahrála na cajon, vzala do rukou dřívka, nebo celou písničku prostě vytleskala dlaněmi. Nezapomněla ani na pozdrav bývalému kolegovi Albertu Čubovi, který napsal text jedné z interpretovaných písní.

Tereza Cisovská. (Foto: Aleš Honus)

Kapela spolu hraje už pěknou řádku let, což se odrazilo na spolehlivé souhře. Aranžmá písní přitom nepatří do kategorie „oddechové“. Zvlášť Jiří Macháček se párkrát utrhl ze řetězu a okořenil některé písně svými agilními sólovými improvizacemi. Dámám Cisovské a Václavíkové to ve společných vokálech moc pěkně ladilo. Spolehlivou roznětkou energie byly také bubenické vyhrávky Nowaka a přesně vyšívané basové linky Freywalda. Žádný nástroj v Mamalör není zastoupen jen tak do počtu. Každý má svůj kontext a dokáže překvapit nečekaným motivem, barevným souzvukem či neodbytnou rytmickou přiznávkou.

Marek Cisovský. (Foto: Aleš Honus)

Došlo i na vyzvání k tanci, kterého se statečně chopil mladý pár posluchačů. Spontánně si však koncert Mamalör užilo vestoje a pohybu vícero návštěvníků. Kapela odehrála dva sety s pauzou a v závěru ji publikum odměnilo nadšeným potleskem, který vedl ještě k jednomu přídavku.

Během koncertu si diváci zazpívali, zatančili, zasmáli, zamysleli se. Tolik atributů se často na jednom koncertu nesejde. Ona je ta popularita mrška ošidná. Někdy její plané floskule bohatě nahradí obyčejná kapela, která hraje skoro bez ozvučení, ale tak, že to má pořádné grády a emoce. Jejich hořké, posmutnělé i veselé příběhy si prostě zapamatujete.

Z koncertu kapely Mamalör. /Foto: Aleš Honus)

Teď by to jen chtělo posbírat roztroušené nové písňové a instrumentální perly a navléknout je na jednu společnou šňůru nového alba…Přání je strůjcem myšlenky.

À propos: tak pozorné a vnímavé publikum v kavárně aby člověk pohledal!