Kurátorka výstavy Světy české animace v Ostravě Denisa Jánská: Z historie animáků zbyly jen střípky vzpomínek

Muzeum potravin a zemědělských strojů v Ostravě láká na výstavu animovaného filmu, dokonce na animaci z Ostravy. Co si o tomto komickém spojení pomyslet? Animace a zemědělství, napadlo tě už někdy dříve takové spojení?

Ano, jinak bych Ivana Bergera, ředitele muzea, s tímto nápadem neoslovila. Samozřejmě ta přímá souvislost s potravinami a zemědělstvím se těžko hledá, ale rekonstrukcí budovy se podařilo v muzeu vytvořit krásné prostory pro galerijní činnost. Proběhla zde již spousta expozic fotografií nebo výstava obrazů a objektů, kterou pořádala Fakulta umění Ostravské univerzity. Děti do muzea chodí na různé animační programy a workshopy, také na divadelní představení pohádek, konají se zde přednášky a odehrávají se zde i koncerty v rámci Svatováclavského hudebního festivalu. Spojení tohoto prostoru s potravinami a dobrým jídlem je příjemné, proč by nemohlo jít také o potravu duševní?

Z výstavy Světy české animace v Ostravě. (Foto: Aleš Honus)

Nebylo asi lehké jednat s místními institucemi, aby mezi svým nabitým programem našly pro výstavu animované tvorby spjaté také s Ostravou, místo…

Trvalo mi celé tři měsíce, než jsem našla adekvátní prostory pro tak rozsáhlou výstavu. Galerií s velkou plochou pro expozici v Ostravě není mnoho, proto možnosti byly omezené. Navíc jsem předpokládala, že budou vysoké náklady na převoz a samotnou instalaci výstavy, takže jsem chtěla, aby výstava mohla trvat déle, než je obvyklé. Proto jsem předem vyloučila prostory mnoha galerií. V Národním zemědělském muzeu Ostrava byli velmi vstřícní, ihned jsme se dohodli. Převezli jsme celou výstavu z Prahy a v zázemí muzea musela počkat od září do listopadu, než v muzeu skončil nasmlouvaný program.

Z výstavy Světy české animace v Ostravě. (Foto: Aleš Honus)

Výstava vznikla pro Prahu a zahrnuje množství unikátních exponátů z dějin české animace, například modely loutek dinosaurů z Cesty do pravěku od Karla Zemana, jak náročné ji bylo uspořádat?

Náročné to jistě bylo. Podle koncepce kurátorů v Praze museli pořadatelé výstavy oslovit všechny společnosti, vysoké školy a studia zabývající se produkcí animovaného filmu, také muzea, galerie a jednotlivé tvůrce animáku. Dojednali s nimi exponáty, případně výrobu dalších exponátů pro výstavu, a smluvili podmínky zapůjčení. Při koncepci pro expozici v Ostravě jsem řešila nový koncept vycházející z téměř hotového. Limitující byly především finance, protože rozpočet na Ostravu byl několinásobně nižší. Mnoho exponátů tak z Prahy do Ostravy vůbec nedorazilo, protože jejich majitelé měli příliš velké finanční nároky na jejich zapůjčení. Stejně tak jsme nemohli realizovat filmovou projekci, protože jsme neměli z čeho zafinancovat poplatky autorských práv. I přesto si myslím, že se nám podařilo ukázat v Ostravě perly českého animovaného filmu napříč celou jeho historií.

Jak moc se liší ostravská verze výstavy od té pražské?

Výstava má specifickou vlnitou paneláž, která byla vyrobená přímo pro prostory expoziční budovy Holešovické tržnice v Praze. Společně s architektkou pražské výstavy Martinou Károvou jsme museli vytvořit novou koncepci přizpůsobenou prostorám NZM v Ostravě. Myslím, že se nám podařilo zachovat princip labyrintu, jímž návštěvník prochází a nachází cestu k objevování různých zákoutí a konečné podstaty animované tvorby, od počátků přes složitou výrobu animovaného filmu až k technikám a technologiím a k tomu nejlepšímu, co v české animované tvorbě máme.

Z výstavy Světy české animace v Ostravě. (Foto: Aleš Honus)

Součástí expozice je také okénko věnované animaci z Ostravy, má v ní podle tebe čestné místo?

Je to podstata celé výstavy, přestože to na první pohled není vidět. Letos uplynulo 50 let od založení studia Prométheus, které bylo jedním ze studií Krátkého filmu a v němž našla své místo hlavně animovaná tvorba. Krátce po založení Prométhea pracovali ve studiu ostravští animátoři samostatně nejen na pohádkách pro děti, ale především na tvorbě pro dospělé, která patří mezi to nejlepší, co v pokladnici českého kresleného animovaného filmu máme. Jejich stopa však pokračuje dále. Po rozpadu Krátkého filmu se tito ostravští tvůrci rozhodli založit obor animované tvorby na Ostravské univerzitě, odkud za 30 let jeho trvání vyšlo několik desítek kvalitních animátorů, kteří dál obohacují náš příliš reálný svět svou dovedností a fantazií animovaných příběhů.

Jak na výstavu reagují návštěvníci, máš od nich nějaké originální postřehy?

Sleduji hlavně děti. Dospělí jsou nudní, většinou chodí výstavou a nic neříkají, ale děti jásají u optických hraček a točí kličkami kinetoskopů, co to dá. Když pak jejich rodiče rozjitřeně stojí u vitríny s loutkami a vzpomínají na dětství, děti se nudí a prstíčky odlepují popisky exponátů a panáčky u obřího vlaku z filmu Na půdě aneb režiséra Jiřího Barty. Vyhovuje jim také labyrint panelů výstavy, ve kterém se mohou schovávat a hrát si na honěnou, lezou na kopec, na kterém stojí loutky „odcházející“ po žebříku do koše vzduchoplavců, a hrají si se skořápkami, kterými napodobují klapot kopyt koně. Zajímá mě, co si o tom všem myslí, a jako odpověď většinou dostanu otázku, jestli jsem viděla taky nějaký film, který znají oni… většinou jsem ho neviděla! Tento fakt nás na výstavě dost spojuje.

Z výstavy Světy české animace v Ostravě. (Foto: Aleš Honus)

Pro děti je to asi cizí téma, ale jejich rodiče se nepochybně baví vzpomínkami na své dětství?

Děti obdivují veselé obrázky a loutky jako hračky za výlohou. Dnes se jejich mediální repertoár skládá z úplně jiných pořadů a příběhů. Ale dětmi se u nás na výstavě stávají jejich rodiče, prochází kolem ukázek z filmů a fascinovaně hledí na loutky, které znají jako živé hrdiny z filmů, jenž se jim v dětství vryly do paměti. Seznamují se nejen s historií vzniku těchto filmů, ale konečně je jim prozrazeno, jak tyto jejich světy dětství kdysi ožívaly.

Exponáty jsou zapůjčeny nezřídka od samotných tvůrců, bylo s nimi potěšením jednat?

Je mi ctí jednat s každým tvůrcem animovaného filmu i s těmi, kteří mají český animovaný film rádi natolik, že mu se zájmem zasvětí svůj čas. Jak říká profesor Jiří Kubíček „Máme rádi každého, kdo má rád animovaný film.“

Denisa Jánská provází návštěvníky. (Foto: Aleš Honus)

Exponáty jsou ve vlastnictví různých osob, takže se jim budou vracet, možná půjdou na jiné výstavy. Proč neexistuje žádný katalog k tomuto počinu?

Jak jsem již zmínila, tato výstava nepojímá komplexně celou historii české animované tvorby. Mezi exponáty jsou pouze střípky z bohaté pokladnice českého animáku. Katalog by musel pojmout obšírněji celou koncepci výstavy, kterou si návštěvníci dotvářejí sami díky svým zkušenostem s českým animovaným filmem. V současné době vzniká na Masarykově univerzitě v Brně podrobný heuristický výzkum historie české animované tvorby, jehož výsledkem snad konečně bude publikace, která zmapuje tuto u nás dosud literárně opomíjenou významnou českou tvorbu. Při shromažďování exponátů na výstavu jsme však zjistili, co je ztraceno a co všechno pomalu a jistě mizí v nenávratnu, například pozůstalosti a vzpomínky českých animátorů. Nemilé zjištění také bylo, že celý archív Krátkého filmu vyjma filmů, tedy veškerý materiál, kresby, scénáře, ultrafány, fotografie, loutky a vše další, současný majitel zničil a zlikvidoval. Animovaný film byl vždy naší světovou výkladní skříní a nám z něho zbyly pouze ony střípky vzpomínek, torzo slavné minulosti. Snad je to impuls k tomu, abychom se dívali více do budoucnosti.

Je tato výstava jedna z mála možností, jak dát veřejnosti vědět, že také v Ostravě je už přes 50 let točí animované filmy?

Doufám, že je to právě ta budoucnost. Vychováváme v Ostravě na univerzitě novou generaci animátorů, v Ostravě fungují studia produkující animovanou tvorbu. Výstavou prošlo více než šest tisíc dětí z Ostravy a okolí, sama jsem provedla šikovné mladé tvůrce ze základních a středních uměleckých škol a viděla jejich zapálení pro animaci. Je teď na nás, abychom jejich nadšení podpořili, dali jim příležitost rozvíjet talent a následně perspektivu jejich profesního uplatnění.