Nové opavské inscenaci Ještě jednou, profesore by prospěla výrazně kratší stopáž

Antonín Procházka napsal hru před více než dvěma dekádami, nicméně téma, kolem kterého se vše točí, je stále aktuální. Situace, do které se dostává hlavní postava profesora Ivoš (Martin Valouch), je sice ještě za hranicí dnešní techniky, ale s rychlostí technologických vymožeností už se nezdá tak vzdálená. Primárně má však inscenace pobavit. Za komediálním žánrem se skrývají denní všednosti, se kterými se může divák velmi rychle ztotožnit. Vyhořelá manželství, strach ze závazků, ploché vztahy s dětmi či touha zažít ještě lásku.

Na začátku příběhu se ocitáme v kabinetu profesora Ivoše, který se snaží všemocně zachránit studentku Katku (Barbora Šebestíková) před vyhozením od zkoušky. Koketní studentka, která zápočet nakonec přeci jen dostane, otevírá v Ivošovi skryté touhy. Obdivovatel ruské literatury zahalen v tvídovém saku a manšestrových kalhotách utíká ve svých myšlenkách od všedního manželství s energickou Emou (Kamila Srubková) a touží imaginárně po mladé lásce uvězněné v zaprášených románech. Jediným zpovědníkem je jeho přítel Ota (Jakub Stránský), který se sám zmítá ve vztahových přešlapech a ocitá se ne zcela vlastní vinou v ošemetných situacích.

Martin Valouch. (Foto: Lukáš Wodecki)

Ivoš se díky inzerátu ocitá u ajťáka Daniela (Pavel Zavadil), který mu poskytne možnost setkat se se svou literární vyvolenou Natašou Rostovovou (Andrea Zatloukalová). Díky jedné výpravě do prostředí kulis Tolstého románu se rozjede domino situací, které vyústí v absurdní rodinnou rošádu. Ivoš však není jediný, kdo má v rodině tajemství, a tak je divák svědkem toho, jak se Ema snaží vehementně svést rodinného přítele, jak dcera Julie (Vladimíra Vokůrková) neustále telefonuje a její práce není tak nevinná, jak se na první pohled zdá, a jak syn Libor neustále poukazuje na nebezpečí alkoholismu, workoholismu či jiných závislostí a sám je tímto problémem posedlý..

Scénář Antonína Procházky je nabitý vtipnými dialogy, má spád a jeho situace gradují, humoru je zde dostatek. Mile mě překvapily kostýmy Tomáše Kypty, které dodaly svým protagonistům na věrohodnosti.

Především Andrea Zatloukalová svůj předobraz Nataši vystihla naprosto dokonale. Její ztvárnění křehké, éterické dívky zakotvené na stránkách carského Ruska, jež zakusí výdobytky moderního světa a promění se v nenasytnou pařmenku, je velmi okouzlující. Kamila Srubková svým postavám dodává vždy dávku extravagance, nicméně díky jejímu podání v postavě Emy člověk jen stěží nachází profesorku německé literatury. Ačkoli je její postava primárně hysterická, tentokrát by neuškodilo trochu ubrat plynu.

J. Stránský a K. Srubková. (Foto: Lukáš Wodecki)

Martin Valouch coby Ivoš velmi dobře ustál hlavní postavu, jeho pitvořivé grimasy ustoupily civilnějšímu a minimalističtějšímu herectví, což se oproti dřívějším rolím zdá jako správná cesta. Jeho Ivoš je sice místy politováníhodný, ale Martin Valouch všechny situace ustál bez nutného přehrávání. To se moc nedaří Jakubovi Stránskému. Ztvárnění přítele Oty je jako vytržené z ochotnických variací na tuto roli a zde je nutné konstatovat, že méně je někdy více. Také bych si odpustila krkolomné artistické kousky, nepůsobí ani trochu přirozené a zbytečně natahují už tak rozvleklou časovou linku představení.

Inscenace je rozdělena přestávkou a celkem strávíte v divadle bezmála tři hodiny. Na komedii, která má za cíl jen pobavit a rozhodně nemá další přesah, je to víc než na hranici únosnosti. Neustále se měnící scény krájí představení na malé etudy, které bohužel ke konci už lapají po dechu.

Z inscenace Ještě jednou, profesore. (Foto: Lukáš Wodecki)

Přivítala bych coby divák větší dramaturgický zásah a osvěžení hry zkrácením některých pasáží, které děj pouze dokreslují. Ačkoli scéna je velmi okleštěná od zbytečností a Michal Hejmovský jistě dělal vše pro to, aby zásahů bylo co nejméně, i tak se měnící scenérie stávají víc a víc otravnými.

Divácky velmi vítaná byla postava Duňaši (Anna Bazgerová), která si pohrávala s revolučními manýry a její postava tak malinko připomínala ty, kterým plášť občas vane různými směry. Potřeba je ocenit i Barboru Šebestíkovou, která má bohatý divadelní rejstřík z divadla Tramtárie a je vidět, že na divadelních prknech je jako doma. Velmi milé bylo vidět opět Michala Stalmacha, jenž si střihl malou roli, ale přesto jeho Bolkovskij zanechal milý dojem literárně vytržené postavy.

Jiří Hába. (Foto: (Foto: Lukáš Wodecki)

V dalších vedlejších postavách můžete vidět Vladimíru Vokůrkovou coby dceru Ivoše Julii, Jiřího Hábu jako jeho syna Libora a Pavla Zavadila neboli nadšeného hackera, který experimentuje s teleportováním.

Inscenace je nabitá vtipnými hláškami, dialogy i cynickými poznámkami. Herecké ztvárnění je ne vždy ukotvené, ale ústřední postavy jistě pobaví. Humorem nabitá bláznivá situační komedie bude část obecenstva bavit, nicméně neúměrná délka má na výsledný efekt velký vliv.