Režisérka série Voices of Meltingpot Monika Horsáková: Řečníky spojuje pokora a ochota podělit se o myšlenky a zkušenosti

Jak vlastně před několika lety vznikl nápad natáčet s účastníky ostravského diskusního fóra Meltingpot filmové rozhovory? Předpokládám, že jste tak chtěli přinést jakousi ochutnávku všem lidem, kteří na Meltingpotu nebyli, je to tak?

Poprvé se Voices of Meltingpot natáčely v roce 2017 pod režijním vedením Robina Kašpaříka, který režíroval i sérii z roku 2018. Já jsem tehdy byla ještě členem dramaturgického týmu Meltingpotu a na projektu jsem se podílela pouze rozhovorem s historikem Igorem Lukešem. Autorsky jsem se projektu se svým týmem ze Slezské univerzity ujala v roce 2019 a za sebou mám tedy natáčení dvou sérií. S ideou filmových portrétů hvězd diskusního fóra Meltingpot přišla kurátorka fóra Zlata Holušová. Myslím, že ten projekt není jen ochutnávkou, Meltingpot totiž natáčí i záznamy samotných debat, které mohou zájemci na YouTube kanále fóra kdykoliv zhlédnout. Jde podle mě o velmi zajímavou sbírku originálních filmových portrétů, která je spíš nadstavbou, velmi pestrým a originálním archivem shrnujícím mnohdy uhrančivé životní příběhy, zkušenosti, inspirativní myšlenky a vzkazy. Nejrůznější rozhovory, podcasty a záznamy připravuje řada festivalů či diskusních fór, takovýto filmový projekt je ovšem v českém a zřejmě i evropském festivalovém kontextu unikátní záležitostí. Bezesporu i proto, že jeho výroba je náročná – časově i finančně.

Vycházejí témata, která jsou zaznamenaná v nahrávkách, výhradně z obsahu přednášek na Meltingpotu? Anebo mají samostatnou dramaturgii?

Projekt Voices of Meltingpot je filmový projekt, v jednotlivých snímcích jde o dokumentární portrét, osobní zpověď, nikoli o interview či debatu na diskusním fóru, a tomu odpovídá i dramaturgie. Na rozhovorech s jednotlivými osobnostmi, jež tvoří výchozí materiál, s nímž se dále v postprodukci filmu pracuje, se podílejí spolupracovníci Meltingpotu, ať už moderátoři, či kurátoři fóra nebo spolupracující novináři. Někdy je pro nás určující životní zkušenost, jindy odbornost a popularizace určitého společensky podstatného tématu. Záleží na konkrétní osobnosti.

Vybrali jste celkem dvacet řečníků, což je jen malá část ze skutečného počtu přednášejících. Je při plánování tohoto projektu už předem jasné, které řečníky oslovíte, anebo ten výběr vzniká až během diskusního fóra, třeba na základě diváckého úspěchu?

Výběr vzniká ještě před konáním fóra, natáčení je totiž potřeba jednak smluvně zajistit, jednak se musíme na jednotlivé osobnosti připravit, udělat si rešerše, naplánovat natáčení a sladit je s programem, který mají jednotliví hosté během Meltingpotu. Celý projekt se totiž natáčí během čtyř dní konání fóra přímo v areálu. Natáčení jednoho dílu trvá mezi padesáti a sedmdesáti minutami, předtím minimálně dvacet minut maskérny – vše je tedy naplánováno doslova na minutu, což se rozhodně nedá při nabitém ostravském programu jednotlivých osobností připravovat na poslední chvíli.

A jaká jsou kritéria výběru řečníků? Jak se do nich promítají vaše ambice „ulovit“ k natáčení ty nejvýznamnější osobnosti? Anebo se snažíte o co největší pestrost témat?

Jednotlivé osobnosti vybírá organizační tým Meltingpotu. Snaží se vybírat mezi největšími hvězdami a také tak, aby série byla co nejpestřejší. A záleží samozřejmě i na ochotě osloveného hosta se projektu účastnit.

V tomto rozhovoru není možné představit všechny mluvčí, jejichž poselství jste zaznamenali, můžeš ale zmínit tři řečníky, kteří na tebe udělali největší dojem? Ať už obsahem svých odpovědí, nebo třeba svým charismatem?

Je opravdu těžké mít odstup od filmů, výpovědí a osobností, se kterými člověk ve střižně stráví několik měsíců, a vybrat jen tři. Ale dobře, přijmu výzvu. Asi nejvýrazněji se do mě propsal básník Lemn Sissay. Jeho životní příběh odebraného dítěte, kterého následně adoptivní rodina odložila do dětského domova, ve mně silně rezonuje. Podobně to mám s horolezcem Jamiem Adrewem, který přišel o všechny končetiny, a přesto si dál plnil své lezecké sny – nejzajímavější ale je, když s humorem mluví o tom, jak se s takovým postižením vychovávají děti. Zapůsobil na mě i Jakub Kalenský. Téma dezinformací, o kterém ve filmu hovoří, považuji za velmi podstatné pro současnou společnost a jsem moc ráda, že i takovýmto lidem a tématům, jež nepůsobí až tak na emoce, ale jsou společensky závažná, dává organizační tým v tomto projektu prostor. Jakub to téma umí předat velmi srozumitelně, a přitom fundovaně.

Témata, která byla zaznamenaná, jsou skutečně velmi pestrá a lidé, kteří ve filmech hovoří, pocházejí z různých koutů planety a z rozdílných kulturních prostředí. Je přesto něco, co mají tito mluvčí společného? Samozřejmě kromě toho, že jde ve všech případech velmi inspirativní osobností, které lze často zařadit mezi intelektuální elitu lidstva…

Myslím, že přes množství oborů a různých zkušeností něco společného mají. A to pokoru. A ochotu se podělit o myšlenky, nápady, mnohdy i o bolest, která je na jejich životní cestě potkala, a o zkušenost, která z toho vyvstala.

Kolik lidí a z jakých institucí se vlastně na výrobě filmů z projektu Voices of Meltingpot 2022 podílelo?

Projekt pro Meltingpot natáčel Ústav filmové, televizní a rozhlasové tvorby Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity. Já jsem kromě režie měla na starost scenáře, střih a produkci, štáb dále tvořili kameramani, mistr zvuku, asistent režie, kolorista a animátor z řad studentů a absolventů fakulty, konkrétně studijního programu Audiovizuální tvorba. Ke spolupráci jsme přizvali maskéra a překladatele, na starost totiž máme i překladové titulky filmů. A jak jsem zmínila výše, na filmech se vedením rozhovorů podíleli i spolupracovníci Meltingpotu, dále runneři, kteří nám pomáhali vytvořit ve studiu pro hosty příjemnou atmosféru, produkce fóra, která připravila smlouvy s osobnostmi a natáčecí plán. Na každém z filmů se tak podílelo 13 až 15 lidí.

A jak vlastně probíhala výroba? Asi není jednoduché vybrat to nejzajímavější, abyste se vešli do stanovené stopáže, která není příliš dlouhá, je to tak?

Výroba každého filmu trvá asi týden. Nejdříve je třeba připravit scénář. Stanovená stopáž se pohybuje mezi šesti a jedenácti minutami, což představuje zkrátit původně natočený materiál asi na sedminu, někdy víc. Není to vždy snadné, ale je to práce, na kterou je každý dokumentarista zvyklý. Já vždycky říkám, že když se nemusím s těžkým srdcem vzdát ve prospěch celku i nějaké zajímavé výpovědi, když použiji vše, je to známka toho, že nemám dost dobrý materiál. A nejde samozřejmě jen o krácení, je potřeba dát výpovědi nějakou kompozici, aby měla, jednoduše řečeno, začátek, prostředek a konec. Další fází je najít hudbu, která se bude k danému filmu hodit a podpoří jeho emoci, atmosféru – popravdě, to někdy trvá stejně dlouho jako vytvořit scénář. Pak následuje střihová skladba. Voices of Meltingpot pracují s metodou slavného dokumentaristy Errola Morrise a využívají pouze záběry na hlavu a tvář respondenta, nepoužívají žádné podkresové záběry. Tentokrát jsme poprvé pracovali se třemi kamerami – jednou eye direct kamerou, díky které se portrétovaná osobnost dívá přímo do kamery, přímo na diváka, a dvěma kamerami observačními. To nám umožnilo poměrně pestrou práci se střihovou skladbou a rytmem snímku. Nakonec se filmy barví, probíhá mix zvuku a titulkování.

Před námi je další ročník Meltingpotu a jak je patrné z informací, které byly zatím zveřejněny, i letos se mají návštěvníci na co těšit. Počítá se i v nadcházejícím ročníku s pokračováním projektu?

To samozřejmě záleží na jednáních mezi Slezskou univerzitou a organizačním týmem Meltingpotu. Podle posledních informací, které mám, by ale naše spolupráce měla pokračovat i v tomto roce.