Malá čarodějnice v ostravském Divadle loutek je poutavým soubojem dobra se zlem

Ostravská Malá čarodějnice je skutečným loutkovým divadlem. Výprava Tomáše Volkmera, který je loutkářem z vlastní podstaty a zároveň skvělým výtvarníkem, je zdrojem opravdové pastvy pro oči. S podobou malé čarodějnice, tou vnější, obsaženou ve vzhledu loutky, i tou vnitřní, kterou vytváří a které dává hlas i výraz představitelka titulní role Lucie Kraftová, se mohou ztotožnit všechny dívenky v hledišti.

Havrana Abraxase, kamaráda i pomocníka malé čarodějnice, s výrazným humorným nadhledem hraje Karel Růžička. Velké množství ostatních postav hrají a loutky vedou Božena Homolková (Bimbula, čarodějnice a další), Lenka Pavlíčková (vrchní čarodějnice a další), Aleš Petrič (Peprníček, hokynář a další), Petr Sedláček (hajný a další).

Z inscenace Malá čarodějnice. (Foto: Roman Polášek)

Václav Klemens ve své dramatizaci pracuje s těmi nejznámějšími motivy z Malé čarodějnice, jak ji čtenáři a také diváci večerníčků či filmových zpracování znají. Jako režisér pak vede inscenaci ve výrazně dynamickém tempu, s důrazem na akčnost jednotlivých dílčích příběhů a klíčových dějových situací. Ty jsou ostatně popsány i v programu k inscenaci: Jak vyčarovat déšť, jak vyčarovat vítr, jak obrátit zlého člověka na hodného, jak oživit velkého sněhuláka, aby dal klukům co proto, jak někoho přilepit a odlepit, jak udělat hrom. Ty hlavní chvíle, do kterých je soustředěno stěžejní téma inscenace, přijdou v závěru: jak přičarovat košťata všech čarodějnic, jak odčarovat všem (zlým) čarodějnicím jejich umění (sloužit zlu) a jak zapálit (spálit) všechny špatnosti světa.

Z inscenace Malá čarodějnice. (Foto: Roman Polášek)

Premiérové představení bylo poněkud příliš ukřičené. Pokud to bylo dáno pověstným premiérovým nasazením, pak mírně ztišení a důraznější režijní práce s rytmem i ve zvukové složce by dodaly celku na dramatičnosti.

První část do přestávky, která přichází po třiceti minutách, je poutavou přehlídkou shora vyjmenovaných výsledků postupného narůstání čarodějnického umění malé čarodějnice a slouží hlavně k zábavě i těch nejmladších diváků. Téma celé inscenace a zároveň stěžejní příběh souboje malé čarodějnice nejen samotné se sebou, ale také s tím, zdali jejím pravým posláním je sloužit dobru, nebo zlu, přijde až po přestávce. Druhá část tím získává na napínavosti.

Z inscenace Malá čarodějnice. (Foto: Roman Polášek)

Z hlediska dramaturgie je zde jeden okamžik k debatě. Je jím scéna, ve které nechá malá čarodějnice shořet v ohni všechny čarodějnické knihy. Sám autor literární předlohy s tímto faktem nijak výrazně nepracuje. Možná s vědomím, že zlo je věčné, stejně jako je věčný souboj dobra s ním. A že existence zla je svým způsobem motivační, neboť v lidstvu probouzí a vždy i bude probouzet všechny síly dobra. Filozoficky řečeno: Dobro ke své existenci zlo potřebuje.

Proto jsou všechny pohádky jen jednotlivými bitvami, ve kterých vždy dobro vítězí, přičemž válka se zlem je a zůstává věčná. Závěr Malé čarodějnice v Divadle loutek Ostrava lze přijmout s tím, že malá čarodějnice tu sice pálí knihy čarodějnicím ve své pohádce, ale inscenátoři tím existenci archetypálního zla, stejně, jako to nedělá ani autor předlohy Otfried Preussler, vůbec neřeší.

Z inscenace Malá čarodějnice. (Foto: Roman Polášek)

Malá čarodějnice z ostravského Divadla loutek tak může navždy zůstat v duších dětských diváků takovou dobrou čarodějnicí, jakou si mohou přát na konci kteréhokoliv pohádkového příběhu. Zůstává věčnou bojovnici na straně dobra. A tím, co se v čarodějnické škole i díky moudrému havranu Abraxasovi naučila, tedy tím, že sama chce dělat jen dobrá kouzla, v souboji dobra se zlem vždy pomůže zlo porážet.