Ostravské Chalapeño chutná delikátní elektronikou a vybízí k omamnému snění

Je libo několik papriček? Chalapeño z Ostravy chutnají pestře a mají takovéto kořeny: „Pod jménem Chalapeño jsem původně produkoval čistě instrumentální lo-fi, hip hop tracky s prvky indie, které doprovázela krátká videa s VHS estetikou”, vysvětluje Vasilios Chaleplis genezi svého projektu. Posléze spojil síly s DJ a producentem Leafurem (Patrik Slezák). Výsledek jejich spolupráce se přetavil do společné nahrávky Endless Iridescence. Je to deska hodně zvláštní. Zvuky, které generuje, jsou hodně old school, devadesátková estetika se tady nijak nezapírá, naopak je svým způsobem bernou mincí.

Endless Iridescence konotuje jakousi hru s duhovými barvami. Na elpíčku se mihotají různé žánrové odlesky a mnohoznačné nálady. Melancholie a frustrace, ale i pocity radosti, síly a energie. Prostupy elektronických a akustických zvuků dávají smysl. Struktura jednotlivých kompozic je flexibilní a pokaždé se snaží nějak překvapit a nesklouznout do zajetých kolejí. Nic se neděje stejnosměrně a seberepetitivně. Jednou slyšíme hutný bassový groove v úvodu skladby, podruhé vyrůstá až po akustickém intru. Všechno je proces.

Jde o promyšlenou strategii: práce s napětím, dynamikou, řetězení jednotlivých stop. To jsou věci, na kterých se projeví kreativita a invence autorů. Žánrově deska Endlesss Iridescence osciluje mezi IDM, lo-fi a electrem. Některé tracky si hezky vyhrály s napumpovanou rytmikou, kterou provází ostrá tempa a nekompromisní brejky. Druhořadé nejsou prvky downtempa a ambientu, jež jsou přítomny v dobré polovině materiálu. Nejvíc oceňuji hravost, která prosvítá z některých kompozic. Třeba v nečekané dohrávce basové kytary, která se zjeví po setrvačné taneční sekvenci. Podobných modifikací a přesahů by mohlo být klidně víc. Jsou svědectvím o zajímavém „dvojím životě” autorů i samotné hudby, kterou je zbytečné pasírovat pouze do elektronických či akustických tenat.

Na desce Chalapeño figuruje také jeden host, respektive hostka. Jde o zpěvačku Evu Konečnou (ex Places), která si zazpívala hned úvodní song s názvem Circe. Stopa vede k mýtické čarodějce Kirké, která jak známo proměnila Odysseovy muže ve vepře a dělala i jiné podobné kousky. Hlas Konečné zní vábivě. Má v sobě něco nebezpečného, svůdného a tajemného. Mysteriózní rozměr písně zdařile rozvíjí i balancování na hraně dur-mollové tonality a pocit dialogu, který zprostředkovává ženský i mužský vokál. Jedinou jistotou je nejistota.

Deska Endless Iridescence konvenuje svému názvu. Snaží se opravdu o pestrost, byť ji můžeme hledat spíše ve spektru různých postupů a neklišovitých kombinací než ve zvukové atraktivitě, která je pro podobné žánry s výjimkou principu lo-fi často klíčová. Přesto poslech tohoto alba vyvolává zajímavé pocity, ve kterých se mísí nostalgie a dejà vu. Omamné snění i hypnotická vůle k pohybu a dění.

Možná je trochu škoda, že se Eva Konečná zhostila pouze jednoho songu. Jakkoli mám rád ryze elektronickou hudbu bez přítomnosti hlasu, její přínos a vokální charisma jsou omamné. Každopádně nahrávka Endless Iridescence má dostatek sil, aby přesvědčila o svých kvalitách i v dalších deseti případech. Daří se jí to poměrně slušně.

Chalapeño: Endless Iridescence. Celkový čas: 35:26. Vyšlo elektronicky u Korobushka Records v roce 2022, na vinylu v roce 2023