Sny z paluby Antonova i chléb z konce světa aneb Galerie PLATO vystavuje ukrajinské umělce  

Expozice ukrajinských umělců v ostravské městské galerii PLATO, která je jednou ze tří nově otevřených výstav, dostala název Nechť dlouhá. Cesta. Vede. Ke. Schodům v. Nebesích. Chvíli jsem přemítal, proč má titul tak podivuhodnou transkripci, než mi došlo, že to může být věta symbolicky rozstřílená invazními zbraněmi, a ty nečekané tečky jsou krátery po raketách. Ruským vojskům se sice podařilo napadnout infrastrukturu jednotlivých slov, ale věta přesto neztratila smysl. Hluboký, obrazný i slibný. A v tom je síla každého státu, který je vojensky napaden jinou zemí. V národní jednotě při odporu proti nepříteli.

Z ukrajinské výstavy v PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Komentovaná prohlídka výstavy se odehrála den po vernisáži, sešel se kompletní kurátorský tým: Milena Khomchenko, Yulia Krivich a Clemens Poole. Z ukrajinštiny skvěle překládala Lucie Řehoříková, dříve dlouholetá ředitelka Českého centra v Kyjevě. Byly to dvě hodiny výkladu, včetně panelové diskuse. Ojedinělý zážitek, který by pořadatelé určitě měli zopakovat. V galerii se ale po celou dobu prohlídky vznášel i jakýsi těžký černý válečný mrak. „Válka je mrak, jenž všechno halí, je opilost po léta trvající,“ napsal Vladislav Vančura, rodák z nedalekého Háje ve Slezsku, v románu Pole orná a válečná. Spisovatel popravený nacisty za heydrichiády v roce 1942.

Z ukrajinské výstavy v PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Ačkoliv je hlavním tématem výstavy Nechť dlouhá. Cesta. Vede. Ke. Schodům v. Nebesích budoucnost poválečné Ukrajiny, a třeba Ksenia Hnylytska k němu přistoupila i s jistou dávkou humoru, celkový dojem z expozice je deprimující. Obyčejný člověk versus válka, Vančura nad tématem zvažoval takto: „Stali se pochopy vlád, stali se pijáky krve, jež je rozběsňovala, stali se zlými anděly, ďábly, kteří vylévají krev jako vodu.“

Komentovaná prohlídka s kurátory. (Foto: Ivan Mottýl)

Už při vstupu do výstavní síně zarazí návštěvníka instalace ukrajinského Beauty Studia, které vzniklo v polovině roku 2022 poblíž frontové linie. Objekt poskládaný z ruin obytných zón, z ničivých následků ruských raket. Z kusů rozstříleného betonu, výbuchy zohýbané oceli ale třeba i z ohořelých fragmentů hudebních nástrojů. Dotek války v Ostravě, ta přitom není až tak daleko, na ukrajinské hranice je to autem přes Těšín a Krakov 413 kilometrů.

Podobně jako další ukrajinští umělci, ani zakladatelé Beauty Studia nechtěli v době smrtelného ohrožení země tvořit umělecké projekty, ale pustili se do humanitární či přímo vojenské činnosti. Kurátoři vysvětlují, že instalace je poctou ukrajinskému letectví. Nad hromadou trosek proto visí na háku symbolické křídlo, opět poslepované z demoličního materiálu.

Detail dla Beauty Studia. (Foto: Ivan Mottýl)

Instalace s názvem Nebe a já odkazuje také k události, kterou trpí všichni milovníci letectví, tedy ke zničení největšího letadla na světě Antonov An-225 Mrija. Hned na počátku války ho rozstříleli Rusové na letišti Hostomel u Kyjeva. Skulptura je také poctou všem Ukrajincům, kteří podomácku vyrábějí drony anebo sestřelují ruské objekty s pomocí sklenic od okurek.

Kurátorka Yulia Krivich má v rodném listu Dnipro, což je aktuálně častý cíl okupantů, město neleží daleko od frontové linie. Krivich prozrazuje, co našincům nedochází, že ukrajinský název obřího letadla Mrija značí v českém překladu Sen. A také celá výstava je vlastně sněním o svobodné Ukrajině v blízké či vzdálenější budoucnosti.

Lucie Řehoříková a kurátorka výstavy Yulia Krivich. (Foto: PLATO)

Těžký mrak v PLATO zůstává. Vybavuje se mi reportáž CNN právě z Dnipru, kam nepřátelská vojska poslala raketu 14. ledna a v zasaženém paneláku zahynulo nejméně 46 lidí. Z té reportáže mi zůstává v hlavě jeden příběh. Den před útokem se manželé z Oděsy vypravili do Dnipra na návštěvu nejbližší rodiny, kterou kvůli válce skoro rok neviděli. V panelákovém bytě se potkalo sedm příbuzných, ruský útok přežila pouze babička.

Sestra jedné z obětí v bytě později napsala na Instagram: „Dnešek je nejděsivější den v mém životě. Moje 15letá sestra Anička, Marina s Andrijem, můj strýc Saša a teta Jana, byli na návštěvě u babičky a dědy v Dnipru, když dům zasáhla raketa. Našla se pouze babička, která je teď v nemocnici. Jak mám žít dál? Aničko, chci jít za tebou,“ napsala Ksenia.

Bílý květ růže, který roste z ruiny v instalaci Beauty Studia, cítím i jako pohřební kvítí pro patnáctiletou Aničku. Hrůza, dá se vůbec v tak válkou děsivě postižené zemi dělat umění?

Kurátor výstavy Clemens Poole. (Foto: Ivan Mottýl)

Americký umělec Clemens Poole, který žije od roku 2014 v Kyjevě, popisuje výtvarný provoz na Ukrajině výmluvně: „Výstavy se tváří v tvář ostřelování, mučení, masovým deportacím a nečetným dalším válečným zločinům, jichž se na Ukrajině dopouští ruský stát, rychle staly nepodstatnými.“ Nabídka výstavy v Ostravě proto ukrajinskou výtvarnou komunitu zarazila. „Jak si představit výstavu, která se má konat za půl roku, když plánovat vlastní život je ve stejném časovém horizontu nemožné,“ podivil se napřed kurátor nabídce z Ostravy.

Ukrajinská věštkyně Frosiko. (Foto: PLATO)

Půl roku poté se v ostravském PLATO výstava skutečně otevřela. Kyjevský Američan mohl do Ostravy přijet, mnozí další nikoliv. Osoby mužského pohlaví podléhající branné povinnosti nesmějí od 24. února loňského roku překročit hranice země. S tímto rozhodnutím prezidenta Zelenského úplně nesouhlasím, a dokonce i na Ukrajině vznikla petice, která neúspěšně žádala zákaz zrušit. Výtvarníci jsou osobnostmi mimořádně citlivými, často i pacifisté, musejí také na frontu? Ukrajinská vědma a čarodějka Frosiko, která napsala pro katalog výstavy osobité postřehy, mi odpovídá: „Kdo nechce, nemusí přímo do zákopů. Stále máme dost hrdinů, kteří chtějí i do první linie, ti ostatní mohou zastávat pozice v zázemí.“

Těžký mrak ve výstavní síní je těžké rozptýlit. Vančura psal: „Řev vojsk podoben dýmům stoupal v šíř i dál a mrak zlořečení roztržen ohněm opět a opět stával se tělem. Z nářků, spílání a smrtelného chroptění počínala se strašná řeč armád.“

Práce Darji Lukjanenko. (Foto: Ivan Mottýl)

Chléb se ovšem bude péct i po této strašné válce. „Jen se musí podařit uchovat kvásek,“ ukazuje kurátor Clemens Poole k nádobě s kváskem a s nápisem: „Pečte tento chléb pokaždé, kdyže se blíží konec světa.“ Autorkou je Darja Lukjanenko z milionového města Dnipro.

A opět příběh ze 14. ledna z Dnipra: „V patnácti letech byla Maria Lebedová prezidentkou školní rady, věnovala se společenským tancům a pěstování květin. Snila o hudební a taneční kariéře. V bytě žila s matkou Oksanou a dvěma dalšími sourozenci. V době útoku byla Maria v bytě sama, výbuch nepřežila.“

Ksenia Hnylytska na výstavě PLATO. (Foto: Ivan Motýl)

Ksenia Hnylytska vytvořila sérii bannerů, které jsou v PLATO rozvěšeny jako praporce v pravoslavném chrámu. Děsivou přítomnost potlačuje dílem Novinky z budoucnosti. S přiměřenou dávkou humoru třeba prorokuje: „V roce 2027 byl na Hadím ostrově postaven 241metrový holografický pomník kozáka ukazujícího směr cestovatelům. Ostrov byl také vybaven replikátory na solární pohon, aby námořníci mohli doplnit své zdroje.“

Kurátorka Milena Khomchenko představuje dílo Viktorie Tymonové: „Je to vlastně talisman, který odkazuje na příběh jejího pradědečka. Za krádež koně byl vojákem Rudé armády potrestán useknutím ruky.“

Dílo Viktorie Tymonové. (Foto: Ivan Mottýl)

Vladislav Vančura ve svém působivém podobenství Pole orná a válečná také píše: „V oku mrtvol stála poslední slza a krev smíšená s vodou vytékala z jejich ran. Bojiště pustlo, praskot a bouře se vzdalovaly.“ Každá válka jednou skončí a azovští Řekové z Mariupolu budou opět tančit řecké kolo ve svobodné zemi. Sashko Proytah ukazuje v osmiminutovém videu vizi Mariupolu v roce 2068, a to i s místními Řeky. Tohle multikulturní město u Azovského moře prostě nelze zničit, jen na chvíli zpomalit jeho tep. Na půl roku anebo na pětatřicet let, to už je jedno, Mariupol se ale znova stane pulzující metropolí jihovýchodní Ukrajiny.

*

Nechť dlouhá. Cesta. Vede. Ke. Schodům v. Nebesích. PLATO Ostrava. Vystavují: Beauty Studio, Bohdan Bunchak, Ksenia Hnylytska, Larion Lozovyi, Darja Lukjanenko, Sashko Protyah, Anna Sapon, Zhenia Stepanenko a Viktoriia Tymonova. Obsáhlý katalog, který je nedílnou součástí expozice, sepsala ukrajinská čarodějka Frosiko. Kurátorky a kurátor: Milena Khomchenko, Yulia Krivich a Clemens Poole. Výstava potrvá do 16. dubna 2023.