Tiché i démonické místopisy Jakuba Ružinského vyvolávají vrstevnaté myšlenkové proudy

Tajemství, to je asi první slovo, které mi vytane na mysli při pohledu na obrazy Jakuba Ružinského. Vlastně jsou to podobné pocity, které člověk zažívá třeba před malbou Jana Zrzavého. Konkrétní se mísí s fantaskním, nechybí průhledy do snových krajin. Autorův rukopis je ustálen ve smyslu formálního rozvoje barevných valérů, v jasných a přesných, zároveň bohatých kompozičních rozvrzích.

Potemnělá atmosféra, pozadí ticha, kontrastuje s výraznou a sytou neonovou barevností. Obrazy jsou plné dějů, pohybů a gest. Při prvním kontaktu zapůsobí jejich vizuální bohatost jakožto dekorativní schéma, do něhož se oči rády vpíjejí, aniž by člověk potřeboval rozklíčovat obsah.

Pohled do výstavy. (Foto: Jakub Ružinský)

Ve druhém kontaktním čtení se na obrazech zjeví syrová energie, která vyvěrá především z hybridních figur na pomezí člověka a zvířete. Není přitom zcela jasné, která složka, tedy animální, nebo antropogenní, převažuje, což podrží kýžené napětí z nemožnosti dekódování. Hybridní stvoření neumožňují člověku zaujmout jasné stanovisko.

Dekonstrukce lidskosti a její přetavování do pozice démonických, často odpudivých bytostí, může mít dvojí výkladovou logiku. První bude kritikou člověka, který všemožně ztrácí lidskost, což je demonstrováno ve tváři či v celé tělesnosti. Hedonistický člověk 21. století, často genderově dezorientován, nakládá s lidstvím jakožto s nástrojem požitku, sebetrýznění, krajní exprese adrenalinových zkušeností. Společnost permanentní akcelerace a touhy po zážitku, společnost překračující tělesné limity, extrémně konzumující pornografii a uměle se zkrášlující pro fotografický sebezáznam kolující v digitální změti. Tyto hraniční meze jako by pokřivovaly obraz lidskosti.

Z výstavy Jakuba Ružinského.

Každá doba užívá tělesnost jakožto demonstrativní nástroj určitého společenského postoje. Ružinského figury mi demonstrují dojem z lidství současnosti, které je v mnohém ohledu hybridní, v sebedestruktivnosti démonické a v neutuchajícím tělesném hédonismu pudově animální. Bajkosloví ale v mnohých případech Jakubových obrazů působí konejšivě. Opice objímající pejska, dvě opice v blízkém objetí, nebo hrající karty.

Z výstavy Jakuba Ružinského.

Autor ve své malbě pracuje s vizuální interpretací starších historických epoch, především s pozdně gotickou a renesanční malbou. Postrenesanční je především utváření prostoru ve vztahu k architektuře. Pohledy do interiérů se sloupy, schodišti a okny s průhledy do krajiny. Jako z pozdně gotických obrazů Mistra vyšebrodského oltáře pak vystupují Ružinského interpretace strukturních hmot skalisté krajiny a hvězdná obloha.

Očividně blízký je pak autorův vztah k malíři italského quattrocenta Sandru Botticelimu, jehož slavný obraz Primavera vizuálně interpretuje a ve výstavě ho nalezneme v obklopujícím rámu z umělé trávy a květin. Tahle materiální nástavba mi připadá nadbytečná. I když jsem předlohu obrazu bez jakéhokoliv poučení či přečtení textu rozpoznal, řekl bych, že malíř se mohl svědomitěji pokusit zachytit a zachovat něhu gest a postojů původního obrazu.

Parafráze na Botticeliho Primaveru. (Foto: Jakub Ružinský)

Figury a jejich vzájemné kompoziční schéma, stejně jako jejich individuální tělesná gesticita působí příliš insitně a nedotaženě, a to je pro onu kontrastní komparaci škodlivé. Přitom na jiných obrazech vidíme, že to malíř umí lépe. Jinak řečeno, náraz na Ružinského neantropogenní přepis původních alegorických postav antické mytologie je oslaben nepřesvědčivostí způsobu malby.

Podobný problém mám u dvou „opic“ hrajících ve výklenku okna karty. Přitom celý fantaskní výjev obrovsky hraje, působivé jsou barevnost, atmosféra, zapojení dekorativní ploch, ale figury opičích bytostí by mohly působit anatomicky a gesticky o něco přesvědčivěji.

Z výstavy Jakuba Ružinského.

Co je na Ružinského obrazech opojné, jsou vrstevnaté kontrastní opozice. Temná, tichá zádumčivá atmosféra pozadí naráží na divokou neonovou barevnost, ale i na některé gestické a mimické afekty figury. Povětšinou je ale energie obtékající figurální rozvrh klidná, melancholická. Fantaskní světy plné neurčitých bytostí jsou tu a tam doplněny křesťanskými symboly.

Komplexní Ružinského estetika ve mně vyvolává zvláštní mentální procesy. Obrazy jsou vrstevnatým mixem výrazného barevného rukopisu, odkazujícího až ke graffiti, a zádumčivé, potemnělé atmosféry, která z výjevů činí prostor ticha a mohutnosti. Odkazy ke křesťanské symbolice a parafráze renesanční a středověké estetiky kontrastují s pojetím neonových odlesků barevných ploch.

Z výstavy Jakuba Ružinského.

No a pak jsou tady ony hybridní bytosti, neobývající tento svět, nesoucí částečně lidskou, částečně animální energii. V komplexu na mě malby působí jako jistá matrice podvědomého obrazu současného světa, který je postaven na jistých kulturních základech reprezentovaných křesťanskou symbolikou, architekturou, potažmo tradicí vědeckého zkoumání zobrazování ve formě lineární perspektivy.

Tento svět ale obývají zvířata, polozvířata, reptiliáni či démoni, což čtu jako možnou kritiku lidskosti, která se vlastně z tvorby Jakuba Ružinského téměř vytrácí. Zůstává záhadný svět obývaný záhadnými bytostmi. Svět, který kdysi patřil lidem. I tento postapokalyptický rozměr můžou malby Jakuba Ružinského mít.

Z vernisáže výstavy Jakuba Ružinského. (Foto: Fiducia)

*

Jakub Ružinský: Halfway to Nowhere (Na půlcestě nikam). Galerie Dole, Antikvariát a klub Fiducia, Ostrava. Výstava je k vidění od 23. ledna do 22. února 2023. Dne 20. února od 16 hodin se uskuteční komentovaná prohlídka s autorem.