Bratři a sestry ve Studiu G říkají: Mějte se rádi, pomáhejte si a zajděte spolu občas na oběd

Představení začíná upozorněním na biblickou bratrovraždu, v níž Kain zabíjí Ábela. Agelová však nediskutuje nad motivy bratrovražd. Ve svém textu spíše rozvíjí debatu nad genezemi takových motivů, nad odpovědností rodičů za to, jak a k čemu vychovávají své děti. Opět téma velmi aktuální, stejně jak je tomu u Dvou čárek. Samotný výběr předlohy potvrzuje i promyšlenou dramaturgii Studia G, ve které nemají místo mainstreamové „řachandy“ z oblasti komerčního divadla, ale aktuální existenciální a společenská tematika, případně debata o vývoji současného divadla jako takového.

Ve své režii se Tereza Agelová opírá o postupy, naznačující osobitý autorský rukopis, jinými slovy také osobitou režijní poetiku. V ní se hlásí k postupům z netradičního divadla, performance, totálního divadla, které obsahuje míchání žánrů, a práci s nejrůznějšími výrazovými prostředky, například s hudbou, zpěvem, tancem, pohybovým divadlem a výtvarnými prvky.

Z inscenace Bratři a sestry. (Foto: Viktorie Kubicová)

Inscenace je vybudována velmi důkladně, s důrazem na přesnost a stručnost téměř minimalistickou, s důrazem na dovedení do pointy u každého dílčího jevištního obrazu. Režisérka dává velký prostor hercům, dokonce v textu upozorňuje na výsledky jejich vlastní herecké tvorby obsažené v jednotlivých výstupech.  Nechybí zde však humorný nadhled, tolik důležitý u vážných témat.

Ve hře Bratři a sestry jsou čtyři postavy, střídavě zobrazující otce, matku, bratra a sestru. Čtyři protagonisté (dvě herečky a dva herci) se proměňují v průběhu děje z jednoho na druhého a k tomu ještě místy z rolí členů rodinného čtyřlístku vystupují a mění se v moderátory, zpěváky a hudebníky.

Miroslava Georgievová, Andrea Zatloukalová, Dušan Urban a Jakub Georgiev, kteří, podle slov uvedených v programu k inscenaci hrají, zpívají, tančí a z rodinných traumat se léčí, ukazují výrazné osobnostní herectví. Co se technik hereckého projevu týká, není zde nikomu z nich možné něco vytknout.

Dušan Urban je přesně takový, jakého ho publikum zná z domovského Divadla Petra Bezruče – v projevu střídmý a přesný, pravdivý a srozumitelný, lehce navazující vztah s divákem, a hlavně pracující důsledně pro inscenaci a její kýžené vyznění.

Miroslava Georgievová ukazuje i schopnosti zatím na jevišti v Géčku příliš neuplatňované, tedy zpěv a tanec. A je výborná. O Andree Zatloukalové lze říci totéž, co o její ženské kolegyni v inscenaci.

Jakub Georgiev (Foto: Viktorie Kubicová)

Jakub Georgiev by snad mohl jen poněkud zpřesnit (ve spolupráci s autorkou textu Terezou Agelovou a také s dramaturgyní inscenace Sylvií Vůjtkovou) svůj výstup v písni odzpívané v ostravském žargonu v závěru inscenace. Všude jinde hraje téměř bez chybičky, a tak doplňuje patřičným způsobem společnou snahu a výpověď. Její znění je obsaženo v titulku recenze.

Studio G má v inscenaci Bratři a sestry další výrazný titul, kterým se může skutečně chlubit.

*

Recenze je psaná z reprízy inscenace odehrané 24. ledna 2023. Premiéra představení byla 18. prosince 2022.