Herec Jáchym Kučera: Proces u Bezručů? Josef K. by možná řekl: „Tak tady máte to vaše divadlo!”

Už jako malý capart jste hostoval v kladenském divadle. Pamatujete si na své poprvé na jevišti?

Pamatuju si na to velmi dobře. Bylo to v roce 2001 a hrál jsem Malého prince. Byl jsem do této role obsazen jako člen dětského dramaťáku. Jednalo se o velkou nemluvenou roli. Měl jsem snad jedinou repliku, jinak se jelo na playback. Ne že bych tenkrát neuměl mluvit, ale jednalo se spíš o režisérský záměr kladenské legendy Karla Brožka, který už bohužel není mezi námi. Moc rád na tu inscenaci vzpomínám.

Říkáte, že si celou inscenaci dobře vybavujete. Měl jste tehdy trému?

Nervózní jsem vlastně vůbec nebyl. Už tenkrát jsem nějaký ten rok vystupoval s dramaťákem a s jedním amatérským divadlem pro děti na Kladně, takže jsem byl zkušený dětský herec. (smích)

Střední školu jste ale absolvoval strojírenskou. Co se stalo, že u vás došlo k takovému odklonu od divadla a zase k návratu k němu?

To bylo jednoduché. Mě tenkrát nevzali po základce na konzervatoř a jelikož jsem nějakým způsobem v pubertální naivitě doufal, že mě přijmou, tak jsem určitá zadní vrátka vůbec neřešil. Většina středních škol už měla po výběrovém řízení. Naštěstí na kladenskou strojírnu brali bez přijímaček na základě průměru, takže jsem tam rovnou naskočil a už jsem tam zůstal až do maturity i přes pořádnou dávku matematiky a další technické srandy.

Láska k divadlu vám ale zůstala. Šel jste poté na herectví na DAMU. Tam to vyšlo napoprvé?

Kdepak, tam to vyšlo až napotřetí. A když jsem tam byl na ten třetí pokus, tak jsem jim tehdy rovnou říkal, že když mě vyhodí dveřmi, tak se vrátím oknem. Asi se zalekli, tak mě radši vzali. Byl to ročník, který otevírali Jan Burian, Jana Hlaváčová, Ladislav Mrkvička a Marek Němec.

Když čas dovolí, věnujete se i režijní činnosti. Je to do budoucna i vaše profesionální ambice?

To určitě ne. Režie mě bavila a baví jako rekreační činnost. Je fajn pod tu režisérskou pokličku nahlédnout a přiučit se tomu, pojmenovávat věci z vnějšku, jestli mi rozumíte, protože logicky režisér vidí mnohem více aspektů než herec na jevišti, ale režisérské ambice na profi scéně fakt nemám. Spíše jde o můj osobní zážiteček. (smích)

Přes Divadlo Na Fidlovačce a Jihočeské divadlo jste se dostal v roce 2019 k Bezručům. Ono se traduje, že ostravské divadlo je tak trochu svět ve světě. Už jste do tajů těchto okolností pronikl?

Líbí se mi, jak jsou v Ostravě skutečně herci různých divadel provázaní a není to jen blábol. V Praze to takhle úplně nefunguje. Tam je ta rivalita mnohem větší. Sám jsem tam zažil konkurenční prostředí. V Ostravě tolik nefunguje kult pomluv a různých dalších negativních vlivů, což je super. Aspoň já mám ten pocit.

Mnozí lidé od fochu třeba řeknou, že v Ostravě se dělá divadlo jinak. Byť je to taková neuchopitelná informace. Co byste na to řekl?

Co bych na to řekl? Že se v Ostravě dělá divadlo jednoduše dobře. (smích)

Ze zkoušky inscenace Proces. (Foto: Jiří Zerzoň)

Povídáme si spolu těsně před premiérou Procesu dle předlohy Franze Kafky, kde ztvárňujete hlavního hrdinu Josefa K. Berete to zatím jako svou ústřední roli v životě?

Je to moje první hlavní ostravská role, takže z tohoto pohledu určitě ano. Z celkového pohledu je to určitě po obsahové stránce a objemem textu největší role, co jsem kdy dělal.

A text šel do hlavy během zkoušek dobře?

Bál jsem se toho! Naštěstí jsem ale zjistil, že mi mozek zatím nestárne, takže to šlo nalít do hlavy. Určitě mi pomohla vánoční pauza, kdy jsem se bušil text.

Proces režíruje umělecký šéf DPB Jan Holec, se kterým jste spolupracoval už před nástupem do Ostravy. Vnímáte to jako výhodu, když jste pod taktovkou známého režiséra, nebo máte rád změny?

Mám rád obojí. Je parádní někdy zaexperimentovat s režisérem, kterého neznám, ale Proces beru zatím jako takový náš společný vrchol s Honzou, se kterým spolupracuju už od dob studií na DAMU.

Máte osobně blízko k tvorbě Franze Kafky?

Přiznám se, že jsem nikdy nebyl zarytý Kafkův obdivovatel. Jako snad každý jsem na střední škole četl právě Proces, Proměnu a část Zámku. Zbytek jsem nějak nezvládl. Teď jsem se právě kvůli inscenaci vracel k Procesu a k jeho životu obecně. Pročítal jsem si i nějaké dopisy, co Kafka během života sepsal, a jeho genialitu určitě nepopírám, nicméně odpočinková věc to pro mě není. Asi nejsem dostatečně velký intelektuál. Nedokážu si představit, že bych si někde po večerech pročítal ve volných chvílích Kafku jako relaxační četbu. Každopádně mě baví si ho připomínat.

Je něco, co máte s Josefem K. společné?

S odstupem času člověk vnímá Josefa K. jinak než na střední. Už to není jen ryze kladná postava vláčená absurdním systémem, ale taky má v sobě nějakou tu temnou stránku, kterou má v sobě každý z nás. Řekl bych, že společná věc je určitá drobounká nechuť podvolit se systému v rámci byrokracie, kterou snad nemá rád nikdo. Nerad jdu s davem, řídím se v životě příslovím, že jen mrtvá ryba plave po proudu. Potom máme společné to, že jsem zrovna ve věku Josefa K. a máme společné iniciály.

Ze zkoušky inscenace Proces. (Foto: Martin Špelda)

Pojďte diváky pozvat na představení coby Josef K.

Kdybych měl zvát jako Josef K., diváci by možná nepřišli, což nechceme. Možná by taky řekl: Tak tady máte to vaše „divadlo”. Jako Jáchym Kučera bych pozval na skvělé výkony členů Divadla Petra Bezruče a na na krásnou scénu oděnou do barvy „bílé champagne“ a kostýmy ve stylu „Adams family“ Jána Tereby. Po dlouhé době hrajeme bez forbíny, takže se vejde více diváků, a v neposlední řadě bych pozval na úžasnou hudbu Ivana Achera.  To vše pod precizní režijní taktovkou Jana Holce. Bude to zkrátka Proces, který diváci ještě nikdy neviděli.

Tady už bychom mohli končit, ale ještě vám musím položit mou obligátní otázku závěrem. Kým by byl Jáchym Kučera, kdyby nebyl hercem?

Sice jsme se toho trochu dotkli, ale já jsem u maturity sliboval, že strojařinu nikdy v životě nebudu dělat. Myslím si, že kdyby Jáchym Kučera nebyl hercem, byl by nešťastným člověkem.