A tak tu svítím a koukám dolů. Nadčasové písně Davida Stypky ovládly vyprodaný Gong

Tohle není úplně regulérní hudební recenze. Patřím k těm, koho koncert K poctě Davida Stypky vystřelil až nad oblaka. Někam do astrálních sfér, kde se už dva roky toulá duše snad nejmilovanějšího a nejvzpomínanějšího českého umělce minulé dekády: zpěváka, skladatele a tvůrce nesmrtelných písní Davida Stypky. Nemíním tedy hodnotit, ale dokumentovat a zachytit atmosféru.

Sebekriticky rovněž přiznávám náklonnost k Davidově hudbě a textům, které shodně považuji za jedny z nejlepších, jaké se v novém miléniu v tuzemské hudbě objevily. Stypka byl prostě jedinečný fenomén a jeho skvělá kapela Bandjeez mu spolu se spřízněnými interprety včera vzdala hold a poděkování. To, že u toho byla Janáčkova filharmonie a proti ní vyprodaný Gong, je svým způsobem další „stypkovina“ a mírně zlomyslná hříčka osudu: v prvním rozhovoru, který jsme spolu s  Davidem vedli, mistr prorocky pravil: „Já klasické hudbě vůbec nerozumím, je to pro mě španělská vesnice, ale chtěl bych si jednou zahrát s tou Janáčkovou filharmonií.”

Zaplněná aula Gong. (Foto: Radim Kolibík)

Ten čas včera – díky všem zainteresovaným – přišel. A byť u toho David fyzicky nebyl, je tím nejdůležitějším, bez koho by se to nikdy nebylo povedlo. Stypka byl po celý koncert všudypřítomným pánem časoprostoru nejen ve svých písních, ale vším, co ho definovalo. Tak silný pocit, že je v sále přítomen, jsem nikdy nezažil.

Kateřina Marie Tichá. (Foto: Radim Kolibík)

Nejprve Kateřina Marie Tichá. Zpěvačka, která dala kapele Davida Stypky nový smysl. Její tmavě zbarvený, stínovaný hlas umí i Davidovy písně sugestivně vyprávět. Ať už to byly počáteční ještě rytmicky malinko svízelné Vrány taky, soulově zaranžovaná Čaruj, nádherné Tvoje oči s historkou o Davidovi nebo magická Marie s výtečným textovým přispěním Tiché.

Mirai Navrátil. (Foto: Radim Kolibík)

Mirai Navrátil se svým nezaměnitelným zpěvem, zlomenou rukou a bezprostřední jistotou výrazu v písních Jericho, Lodivod a Osudová. S báječným nekorektním humorem, kterým byl zejména Stypka pověstný. Největší ohlas Mirai sklidil se svou písní I přes to všechno s Davidovým textem.

Ewa Farna. (Foto: Radim Kolibík)

Nemohla chybět Ewa Farna, před kterou hluboce smekám, jelikož si vybrala opravdu nesnadné a neprovařené písně. Mňam z poslední desky Dýchej byla v jejím podání opravdovou laskominkou, písní Nebolelo ovšem Farna Gong naprosto rozsekala. Její vášnivý pěvecký výraz, bleskurychle přesná deklamace, spontánní pohyb, to všechno tryskalo přímo ze srdce.

Nikdo z těchto tří výborných zpěváků se nechoval jako hvězda. Všichni se podělili o nějakou tu společnou historku s Davidem a také dodali, jak nesmírně obtížné je zpívat jeho písně. Večer tak měl velmi důstojný průběh, přitom se všem (včetně kapely Bandjeez, za kterou nejčastěji hovořil Maro Zeman) podařilo vyvážit zádumčivé a melancholické polohy jeho písní nenuceným humorem a krásnými vzpomínkami.

Baskytarista Maro Zeman. (Foto: Radim Kolibík)

Aranžmá pro Janáčkovu filharmonii napsal Jan Lstibůrek a tentokrát se mu myslím povedlo něco výjimečného. Stypkovy písně jsou z těch, které samy o sobě fungují naprosto báječně a nic navíc vlastně nepotřebují. O to větší kumšt bylo přidat k nim další melodicko-harmonické nápady, které by jim neublížily. Ale povedlo se, Lstibůrkovo aranžmá dalo písním spektakulární náboj a netušenou dramatickou vzletnost. Vynikající úlohu sehrály zejména žestě a dřevěné dechové nástroje, nicméně celý orchestr pod Vavřínkovou spolehlivou taktovkou zněl a hrál naprosto koncentrovaně a kompaktně.

Co dodat? Celý koncert byl jako z jiného světa i díky výborně ošetřenému zvuku a práci pana zvukaře. Téměř dvě hodiny zázračné muziky a textů, v kterých nenajdete jediný omšelý slogan. Jen myšlenky, které jsou vám blízké, jako by vám je někdo bral přímo z úst a vyslovil tak, že už to líp prostě nejde. Které jakoby odjakživa klíčily a zrály někde hluboko ve vašem srdci. To dovedl jen David Stypka. Jeho písně žijou čím dál víc a to je ten největší dar.

Mirai Navrátil, K. M. Tichá a Ewa Farna. (Foto: Radim Kolibík)

Závěrečný společný Kříž postavil celý Gong na nohy. Přídavková Dělám to dokázala znovu a ještě výmluvněji. Kolosální ovace, ještě tak koupit nějaké to nové triko, desku a domů…

Bandjeez na své misi naplnili všechno, co si David Stypka přál.  Koncertem k jeho poctě mu všichni vzdali správný a kamarádský hold. Udělali to způsobem, který si zaslouží pochvalu, uznání a možná i časem nějaké zvěčnění pro ty, kteří u toho třeba být nemohli. Lstibůrkovy kongeniální aranže v tak přesvědčivém podání by si nějaký zvukový záznam zasloužily. Teď už se loučím, je čas jít spát a ještě se mi budou zdát sny…

*

Ráno vezu dceru do školky, otevřu dveře do společenské místnosti, z níž se line hudba a slyším Davidův vemlouvavý hlas: „Budu se dívat, jak vstáváš a jdeš…“. Vědoucí pohled paní učitelky, která se potutelně usmívá…

Příběh Davida nekončí. Pokračuje v každém z nás, kdo si ho s láskou vzal do svého srdce.

*

Recenze je psaná z úterního koncertu. Ve středu 11. ledna 2022 se koná repríza.