Snažím se chovat tak, abych se sám před sebou nestyděl, říká Jura Šperl, lídr kapely Ingott

Album mělo původně vyjít, jak je pro vás obvyklé, už loni na Nový rok. Nakonec však 1. ledna 2022 nevyšlo, ale oficiálně bylo pokřtěno až v první polovině prosince. Je tedy výsledný produkt v něčem jiný, než kdyby nahrávka vyšla před rokem?

Frekvence v dobrém studiu se rezervují poměrně dlouho dopředu. Jenže mě skolil covid, takže jsme o ty naše přišli a pak už to nešlo stihnout. Deska byla v podstatě hotová už na jaře a o tom, že vyjde až v listopadu, nakonec rozhodl vydavatel. Ten termínový posun ovšem na obsahu nic nezměnil. Tedy až na závěrečný song Ruce do klína, který byl napsán teprve při práci ve studiu a tím pádem na desce původně být neměl.

Když jste album připravovali, jaké osvědčené prvky z prvních dvou desek jste chtěli zachovat a co jste hodlali změnit či inovovat, abyste se neopakovali?

Pro každou kapelu je důležité, aby byla rozpoznatelná v džungli mezi ostatními. A když už si najde svůj vlastní „ksicht“ a věří mu ona sama a především její fanoušci, tak není důvod na tom cokoliv měnit. Ale v rámci těch našich mantinelů se snažíme být co nejpestřejší tak, abychom se pokud možno neopakovali.

Ve skladbě Karma a la Hell se objevují poměrně ostrá slova: „Na tom se církev shodla / odpustky prodávat hodlá / bez soudu a hlavně tichu / kdekdo se vykoupí z hříchu“ Jaké reakce jste na tuto skladbu zaznamenali? Asi se dá předpokládat, že ne všem se tento text bude zamlouvat…

Naopak, song se líbí! Ale máš pravdu, že někteří se můžou v textu poznat a už z principu nesouhlasit. Ovšem právě dnes jsou takové verše aktuální víc než kdy jindy a posluchači tu metaforu dobře pochopili. V kombinaci s říznou, až vzteklou muzikou jde o jasné sdělení, jaký je náš názor na věc. Karma a la Hell si určitě najde své pevné místo v našem koncertním playlistu.

Titulní skladba Commando je oslavou metalové hudby a metalových fanoušků. Jaké jsou podle tebe největší plusy metalové hudby a co naopak ti v metalové komunitě schází, nebo co by sis přál (i na základě tvých dlouholetých zkušeností) zlepšit? Asi se shodneme, že není všechno zalito jen sluncem…

Hudba obecně má ohromnou moc a sílu. Ovšem heavy metal je styl, který sice nemusí vyhovovat všem, ale když už někomu sedne, bývá to nezřídka přátelství až „za hrob“. To mi vyhovuje. Promarní se dost času bouřlivými debatami u piva o politice a světonázorech vůbec, což lidi rozděluje, ale já mám raději, když se diskutuje třeba právě o muzice. V tomto ohledu je metalová komunita skvělá a docela jednotná. I když, jak jsi správně naznačil, najde se pár nepoučitelných výjimek, a ty se snažím ignorovat.

Dalším prvkem této skladby je i rebelství („Každý je trochu rebel / v každém rebel zůstal / víc než víru v nebe / věřím v heavy metal“). Máš nějaká doporučení, jak zůstat rebel a přitom si zachovat hodnoty, které jsou prospěšné pro společnost, neohýbat se při první překážce, nepodléhat tlaku okolí či většiny?

Snažím se chovat tak, abych se sám před sebou nestyděl. Zažili jsme všelijaké časy a ne vždy bylo snadné ustát to se ctí. V době našeho vzniku, tedy v roce 1987, panovaly, nejen v kulturním prostředí, absurdní, dnes těžko pochopitelné poměry. Například texty musely být schváleny příslušnými institucemi, takže se vedl často marný boj o každé slovo nebo myšlenku. Přitom jsi nějak balancoval na hraně, protože hrozil vyhazov ze školy třeba jen za to, že ses odmítal ostříhat. Dnes je to jinak, ale přesto si kdekdo prožívá své menší nebo větší revolty. Svoboda projevu je moc důležitá nejen pro heavy metal, ale především v osobním životě. Chci říct, že potřebuju mít právo na to s něčím nesouhlasit a stát si za svým, včetně toho, jakou si zvolím formu svého postoje.

Jura Šperl. (Foto: archiv umělce)

V úvodu skladby Šemhamforaš zazní poměrně netradičně i klarinet. Jak došlo k tomuto nápadu?

Je to píseň o pražském golemovi, kterého stvořil rabín Löw k ochraně židovského ghetta a šem ha-meforaš je známá formule, kterou golema oživoval. Aby všem včas došlo, o co jde, použili jsme na začátku skladby židovský motiv klezmer na klarinet, který nahrál matador kyjovského folklóru Přemek Máčel. Sedlo to tam skvěle.

O čem je píseň Sentinel? Vzhledem k tomu, že samotné slovo má spoustu významů. Kromě jiného může jít o třídu britských torpédoborců, australský tank, píseň Mikea Oldfielda či Judas Priest, družici, kryptoměnu, ale třeba povídku od Arthura C. Clarka s názvem Hlídka (anglicky The Sentinel), jejíž námět autor posléze rozšířil v románu 2001: Vesmírná odysea.

S tím Clarkem jsi mi udělal radost. Jeho Hlídka mě absolutně uchvátila už někdy na střední škole, ale musím přiznat, že náš Sentinel je pravdivý příběh o stylovém grilu téhož jména, který opravdu máme za barákem, a který jsem si pořídil především pro shodu se skvělým songem od Judas Priest. I grilování může být za jistých peprných okolností inspirací.

V textu skladby Svět je kosočtverec od Limetall i Texaské pláně od Ingott je zmíněna whisky Jack Daniels. To asi nebude náhoda…

Určitě není. Dnes už legendární jsou pověstné Jack Daniel’s párty, které probíhaly v mém karvinském bytě, a dalo by se říct, že léty prověřený kladný vztah k tomuto nápoji stále přetrvává.

Kapela Ingott. (Foto: archiv)

Která ze skladeb je pro tebe nejosobnější?

Je to píseň Aleluja. Těžko se mi popisuje proč, dá se to vyčíst z textu.

Do kterého známého filmu by se podle tebe hodily písně z vašeho nového alba?

To je dost zapeklitá otázka, to fakt nevím. Lidi baví v textech příběhy, takže většinou naopak slýchávám, že by se podle těch songů mohly dělat filmy. Například by se dal natočit klasický western Texaské pláně, ztřeštěná komedie Sentinel, válečné drama Ruce do klína nebo optimistická veselohra Skákavá panenka. A hádej, o čem by byl film dle písně Lehká žena…

Jelikož skládáš písně také pro Limetall, tak se nabízí otázka, na základě čeho se rozhoduješ, zda prvotní nápad využiješ pro Limetall, nebo Ingott?

Ty kapely se dost liší. Ať už stylem, pojetím nebo výrazem. Těžko si představit záměnu byť jen jediného songu. Hned na začátku si proto jasně řeknu, komu to píšu a největší satisfakce pak je, když cítím, že to je ono.

S jakým přáním jdeš do roku 2023?

Nebudu skromný – světu smír a Baníku titul!