Kahoma Trio: Znamenitý ostravský debut In The Woods je výrazným příspěvkem českému jazzu

Sluší se připomenout, že už první počin Past Stories ostravského pianisty Kavky pod hlavičkou Jan Kavka Trio vyvolal značnou pozornost tuzemské jazzové obce. Debut vyšel v roce 2018 u Must-art a Kavka na něm hrál spolu s Markem Dufkem (kontrabas) a Adamem Sikorou (bicí nástroje). Tento projekt vzal za své odchodem bubeníka Sikory. S příchodem jednoho z předních českých hráčů Kamila Slezáka vzniklo nové Kahoma Trio, které je podepsáno pod albem In The Woods.

Hned úvodní kompozice Room 420 je svěží a hypnotická, nasáklá uhrančivou atmosférou. Hudebně ji charakterizuje ostinátní motiv kontrabasu, zvukově barevné perkuse a lapidární, jakoby náznaková melodie klavíru, která však při každém dalším poslechu odkrývá svou rafinovanost a členitost. Můžeme si představit jakýkoli pokoj, ale osobně zde cítím blízkost estetiky filmů Pulp Fiction, Čtyři pokoje apod…

Saturday Afternoon nejvíc ze všeho opravdu připomíná líné, ospalé sobotní odpoledne, kdy je spousta času na příjemné nicnedělání. Skladba se rozvíjí velmi pozvolna, z fragmentů motivů bez zjevného rytmického impulzu.

Eponymní In the Woods otevírá ostřejší kontrabasový motiv. Její třítónové struktury zní záhadně, klavír k nim přidává spršky tónů. které z mírně rozostřených abstrakcí vyústí do nádherné a velkolepé klavírní improvizace.

Some Dream je jednou z nejdelších skladeb alba. Její snový nádech ale nebrání nikomu z hráčů v rozletu. Zejména Slezákovy perkuse zde jemně kouzlí nejen s hudební barvou, ale též s dynamikou a kontrasty. Skladba melodicky jen opalizuje, je nedefinovatelná, impresivně nařasená a není nutné jí rozebírat, spíš se do ní jen tak ponořit.

Strhující tempo provází Flying Bean. Její stupnicovitá melodika by mohla připadat někomu banální, kdyby ovšem neseděl u klavíru Jan Kavka, který z následných transpozic dokázal vytěžit maximum. Metrum je flexibilní a různě se během skladby proměňuje, což zvyšuje pozornost posluchače.

What´s Next je naopak lyrickým zastavením. Nejdelší kompozice nahrávky má téměř sedm minut. Zajímavou stylovou odbočkou je třídílná suita Tajemství staré půdy, pod níž je autorsky podepsáno celé Kahoma Trio. Do jaké míry je kompozice inspirována stejnojmenným dobrodružným filmem režiséra Vladimíra Tadeje, je těžké odhadnout. Každopádně je to příjemné vybočení z dosavadních kolejí alba, které vede spíše k iracionální a experimentální hudbě. Vnímám zde milou snahu zachytit atmosféru tajemství bez použití konvenčních hudebních prvků. Nothing Special But Easy se vrací k lyrickému náladovému jazzu a závěrečná Late Night Thinking nahrávku In The Woods živelně uzavírá.

Kahoma Trio vydalo album, které se v kontextu tuzemské jazzové produkce loňského roku rozhodně neztratí. Výborná souhra, vyrovnané role všech tří hráčů a chuť jít svou vlastní svobodnou cestou. To jsou zřejmé základní atributy In The Woods. Typické jsou pro tuto nahrávku imaginativní lyrické scenérie, tu a tam prostřídané rychlejšími tempy s decentními odstíny latiny. Jan Kavka si jako skladatel našel své místo. Jeho nápady, imaginace a typické postupy jsou charismatické, svěží a původní. V každé skladbě lze rozpoznat jeho osobitý rukopis.

Album Kahoma Trio přináší několik chytlavých pecek (Room 420, In The Woods, Flying Bean) a půvabných melancholických balad (What´s Next, Nothing Special but Easy…). Nejvíc se mi na nahrávce líbí, že nic netlačí na sílu. Všechno plyne v jakési svobodné pohodě, nadhledu a stoickém klidu. Uměřenost a vyrovnanost a kultivovanost ve všech aspektech mi s trochou nadsázky připomíná estetiku legendárního Billa Evanse. Kahoma Triu nechybí ani hravost a odvaha vydat se do neznáma. In The Woods je album, které bych si s chutí poslechl nejen doma, ale i na koncertě.

Kahoma Trio: In The Woods. 11 skladeb, celkový čas 52:25. Must-art 2022.