Vrtkavé štěstí na straně Janáčkovy filharmonie: Novoroční koncert ovládla strhující kantáta Carmina Burana

Větu „Vše plyne, nic netrvá“ podle antické tradice vyslovil Hérakleitos z Efesu. Přesto existují věci, k nimž se rádi vracíme i přes závoj minulého času. V nepřeberném archivu hudby 20. století je pár skladeb, které unikají zažitým estetickým kategoriím a principům. Jednou z nich je nepochybně Carmina Burana. Dílo, které stále fascinuje a přitahuje pozornost hned z několika důvodů. Scénická kantáta německého skladatele Carla Orffa se vymyká všem škatulkám. Stylové „ismy“ na ni neplatí, ale můžeme v ní slyšet jakési vzory: studium starých partitur renesančních a barokních mistrů, absolutní rovnováhu rytmu a pohybu, magické a rituální prvky odvozené z afrického folkloru…

Přičteme-li strhující dramatickou naraci a uhrančivou melodiku, je zřejmé, proč je Carmina Burana snad nejpopulárnější vážnohudební kompozicí 20. století. A to i přesto, že právě onu vážnost v hudbě demaskujícím námětem (můžeme jej zjednodušeně řečeno charakterizovat jako víno, ženy, zpěv) a hudebním pojetím povážlivě zpochybnila.

Primátor Tomáš Macura a ředitel JFO Jan Žemla. (Foto: Ivan Korč)

Novoroční koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava zahájili ředitel orchestru Jan Žemla spolu se staronovým primátorem Tomášem Macurou. Zajímalo by mne, co se oběma pánům, kteří stáli na pódiu po okraj zaplněného a vyprodaného Gongu, v tu chvíli honilo hlavou. V jejich slovech bylo znát určité zadostiučinění a poděkování všem příznivcům, kteří si koncerty Janáčkovy filharmonie zamilovali a pravidelně je navštěvují. Současně bylo zřejmé, že všichni zainteresovaní udělají maximum, aby se Ostrava díky novému koncertnímu sálu stala skutečnou kulturní dvoranou 21. století. Že tento orchestr má tolik příznivců, aby to dávalo smysl, je více než zřejmé.

Janáčkova filharmonie. (Foto: Ivan Korč)

Ale zpět k tomu, proč se v Gongu sešlo na 1500 lidí, aby společně prožili čas s Janáčkovou filharmonií, Českým filharmonickým sborem Brno a kantátou Carmina Burana. Hned úvodní kolosální sborové O Fortuna o vrtkavém štěstí, které se pohrává se světem a životy, naznačilo, že tentokrát půjde o zážitkový poslech. Dva dny akustických zkoušek se vyplatily, orchestr, sbor i sólisté byli perfektně ozvučení, jednotlivé poměry do detailu vyladěny…

Český filharmonický sbor Brno. (Foto: Ivan Korč)

Český filharmonický sbor Brno připravil sbormistr Petr Fiala. Muž, jenž má na svědomí největší tuzemský sborový zázrak posledních desetiletí, opět čaroval. Sbor zazpíval vynikajícím způsobem. Strhující dynamický potenciál celého smíšeného sborového tělesa vyvážily noblesní a citlivé výkony samostatných ženských a mužských sekcí. Výborný výkon sboru také poněkud vyvážil mírné zklamání z neúčasti chlapeckého dětského sboru, který Orff v instrumentaci předepsal.

Janáčkova filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Sinajského zahrála znamenitě. Nelze snad vyzdvihnout konkrétního člověka, protože synergie celého orchestru tentokrát fungovala bezvadně. Ruský šéfdirigent diriguje poměrně osobitým způsobem. Nehledí na bezpodmínečné taktování a udávání tempa a nástupů jako spíš na celkové vyznění. Za touto benevolencí se zřejmě skrývá dril na zkouškách a poctivá příprava, protože sehranost a jistota filharmoniků ve všech sólech, změnách a odchylkách z přirozeného metra byly prostě vynikající. Tolik tempových agogických změn jsem v Carmině snad ještě neslyšel. Rytmus v pojetí Sinajského byl neustále významným činitelem dramatické osy vyprávění.

Dirigent Vasilij Sinajský. (Foto: Ivan Korč)

Na novoročním koncertu Janáčkovy filharmonie se sešlo báječné obsazení sólových rolí. Daniel Matoušek byl pro mě příjemným překvapením. Sólového tenorového partu v podobě stylizovaného nářku labutě pečené na rožni, se zhostil v Ostravě napoprvé chvalitebným způsobem.

Roman Hoza. (Foto: Ivan Korč)

Do posledního slova i tónu referenční výkony představili barytonista Roman Hoza a ostravská sopranistka Veronika Rovná. Prvně jmenovaný si získal publikum nejen svým nádherně zbarveným hlasem a bezchybným výkonem, ale i bezprostředním komickým hereckým projevem. Veronika Rovná učarovala svým sametovým sopránem v Království lásky a další lyrické pasáži, jež vyvažují maskulinní charakter Orffovy hudby vroucnou něhou, mateřským instinktem a láskou, která je nad všechny radosti života. Veronika Rovná ztvárnila obě árie magicky, během jejího dechberoucího podání se nešlo ubránit emocím.

Z novoročního koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Carmina Burana na novoročním koncertu zazněla jako živé, geniální a nadčasové dílo. Takové se nikdy neomrzí a je úplně jedno, jaký rok a století se bude jednou psát. Díky znamenité interpretaci všech zúčastněných a výborně ošetřené zvukové stránce se tento koncert zařadil do klenotnice těch nejzdařilejších. Janáčkova filharmonie ve čtvrtek večer nezůstala pověsti jednoho z nejlepších českých orchestrů opravdu nic dlužna.