Bandaband ve vyprodaném Parníku opět ukázal, jak vyléčit nízkej tlak

Jsou kapely, které neodmyslitelně patří k určitému městu. Jsou s ním propojeny jakousi neviditelnou pupeční šňůrou. Tedy nejen fyzicky, ale i příznačným způsobem projevu, charakteristickým vystupováním a stylem, který je pro Ostravu typický. Takový je i ostravský Bandaband. Foneticky Bandaband, jak nezapomněl dodat leader kapely Martin Rek spolu s dovětkem, aby bylo jasno, že jsme z Ostravy a že zpíváme česky.

Bandaband si vždy rád pustím doma, ale ještě raději si zajdu na jejich koncert, protože právě tohle je typ kapely, kterou musíte slyšet a vidět živě. Zažít tu nádhernou interakci jednotlivých členů, kteří si svou hru opravdu užívají, nešetří se v parádních sólových číslech ani improvizacích, stojí opravdu za to.

Martin Rek. (Foto: Aleš Honus)

Parník si svou domovskou kapelu hýčká. V klubu bylo festovně narváno, doslova hlava na hlavě. Od počátku vládla pohodová a uvolněná atmosféra, kterou Martin Rek po celý koncert živil svými  hláškami a komentáři. Zazněly písně z obou alb Zážitkomat a Když hraju, mezi nimi i oblíbené pecky Nízkej tlak, Tak to jsem já a spousta dalších. Do některých songů Rek přizval ke zpěvu také publikum, s lehce nemotornou nacvičovací technikou, díky níž ale ztratil ostych patrně každý, kdo se předem zdráhal.

Z koncertu kapely Bandaband. (Foto: Aleš Honus)

První polovina koncertu uběhla až nečekaně rychle. V písních, které koření tu blues, tam latina a jinde třeba šanson nebo jazz, je člověku tak nějak útulně a dobře. Je to proto, že texty Martina Reka, Lubomíra Reicha, Jiřího Žáčka i dalších autorů psal život. Nejsou to žádné umělé veršovánky s primárním cílem vnutit člověku pocit skvělé nálady. Jsou to texty, které umí pobavit, ale současně nezastírají, že každá sranda něco stojí.

Druhou půli zahájila hostující formace jménem Manželská krize. Partnerské duo, které tvoří zpěvačka Theodora Glacová a kytarista David Sasín spolu s básníkem Lubomírem Reichem představili hudebně-literární pásmo. Melodramatické veršování po pauze přineslo trochu zklidnění a reflexe, můžeme jen polemizovat, jestli se to k podobné akci opravdu hodilo.

Adam Rek z Bandabandu. (Foto: Aleš Honus)

Potom už si vzala slovo i nástroje opět ostravská partička, která pluje zdejšími vodami od roku 1998 a pokud budou dobří bohové přát, dočkáme se v příštím roce možná i nového alba! Zatím si Bandaband na pódiu vedl ostříleně a zkušeně. Sehranost kapely byla naprosto perfektní. Spolehlivá rytmika bubeníka Tomáše Kothery se doplňovala s divošskými perkusemi Adama Reka, oba borci si střihli také parádní bubenický „duel“.

Krásnými linkami se doplňovali také oba dechaři – trumpetista Jan Štěpánek a saxofonista Tomáš Zetek. Oba si dopřáli také několik sólíček, která rozhodně nebyla do počtu. Nesmíme zapomenout na spolehlivé basové spodky Karla Pecha a zejména klavír Jana Kavky, jehož vyhrávky a linky mají obrovské charisma a jazzový nadhled.

Jan Kavka. (Foto: Aleš Honus)

Duší a srdcem Bandabandu je ovšem Martin Rek, který se jako vždy ujal role zpěváka a kytaristy. V divadle bývá zvykem, že když je někdo nemocný, ohlásí předem svou indispozici. Martin to, že na něj skočil nějaký moribundus, tajil a do poslední chvíle nevěděl, jestli koncert vůbec zvládne. Během koncertu však ukázal, jaký srdcař a současně profesionál je. Ačkoli zvuková stránka koncertu nebyla včera úplně optimální a jeho zpěvu bylo hůř rozumět (druhou věcí je, že na zřetelnější výslovnosti by stálo za to zapracovat!), zabojoval a nedal na sobě žádný hendikep znát. Dokázal písně nejen uzpívat, ale bavil lidi a koncert si i přes zdravotní potíže opravdu užíval do poslední chvíle.

Martin Rek. (Foto: Aleš Honus)

Nechyběl ani přídavek, po kterém už Martin Rek bez skrupulí ohlásil, že nemá sílu pokračovat dál. Naštěstí se to ale týkalo pouze konkrétního koncertu, který publikum odměnilo sáhodlouhým potleskem, a poslední písně dokonce někteří lidé protančili.

Přijít o tuhle bezvadnou ostravskou bandu, by byla sakramentsky velká škoda! Vánoce s Bandabandem jsou prostě srdeční záležitost, pro všechny, kteří mají rádi písně s kořeněnou vůní a pachem Ostravy.