Ředitel Slezského divadla Aleš Kománek po prvním roce ve funkci: Ještě je před námi kus cesty

Bude to už rok, co jste ve funkci ředitele Slezského divadla. Jak jste zatím spokojen s reorganizací této instituce?

V našem případě nejde o reorganizaci, která se používá při úpadku podniku, ale spíše o revitalizaci neboli oživení a posílení divadla, pro něž panuje v divadle všeobecně dobrá vůle, poptávka a ochota. Po jedenácti měsících se nám mnoho podařilo a čeká nás ještě kus společné cesty k naplnění našich představ a spokojenosti. Nešlo by to bez podpory zřizovatele divadla, vedení Statutárního města Opava. Živé umění, v němž hraje Slezské divadlo prim, má v Opavě nezastupitelné místo a tradici. Podporu a kooperaci s vedením města má divadlo jednak v dílčích aspektech, například při řešení nových prostor pro sklady kulis nebo při hledání partnerů v soukromé sféře, ale i při otázkách zásadních, například dofinancování provozu v souvislosti s enormním navýšením cen energií.

Pokud byste mohl být konkrétní, jaké změny se v divadle udály od vašeho nástupu do funkce?

V oblasti personalistiky, na obchodním oddělení i v dramaturgii. Po dlouhé době došlo k žádoucí a přirozené personální obměně části administrativy a vedení divadla.  Máme nově obsazený ekonomicko-personální úsek, téměř nově obsazené obchodní oddělení i s jeho vedením a hledáme nového šéfa opery. Po dlouhé době byla jmenována umělecká rada divadla, podle kolegů poprvé v jeho historii.  Dříve měl uměleckou radu jen soubor opery, kterou navíc její bývalý šéf zrušil. Pluralita názorů je však v divadle potřebná.

Změny v oblasti obchodu a marketingu jsou patrné na více frontách. Především chceme lépe stavět hrací plán, více produkovat, více hrát, rychleji a intenzivněji zkoušet. Jak obě oblasti vyvážit, je vždy velkým oříškem, ale daří se nám to. Oba soubory mají velký umělecký potenciál a byla by škoda ho plně nevyužít. Upravili jsme rozvržení cenotvorby míst v divadle. Přistoupili jsme k přidání čtvrté cenové kategorie vstupenek a sloučení čtyř předplatitelských skupin do dvou. Za pozornost určitě stojí naše pohádkové a studentské předplatné. Pro novou půlku sezony v lednu až červnu 2023 jsme zvolili nový vizuální manuál, pracujeme efektivně se sociálními sítěmi, navazujeme kontakty s potenciálními partnery a velkými firmami ve městě a regionu, postupně navyšujeme počet uzavřených představení a pronájmů.

V dramaturgii jsme udělali dvě změny v již probíhající sezoně, které přinesly velké finanční úspory i atraktivitu a rozmanitost programové nabídky. Po odchodu šéfa opery Vojtěcha Spurného jsme od ledna upravili dramaturgii premiér operního souboru a změnili složení inscenačních týmů, což přineslo malé zpoždění při zveřejnění nových premiér, ale věřím, že se to vyplatilo a naši diváci dramaturgii ocení.   Dalším důležitým počinem, za který jsem opravdu rád, je znovuotevření Operně-muzikálového studia pod vedením naší vynikající sólistky Terezy Kavecké a Baletního studia, které vede skvělá opavská primabalerína Karolína Valalíková. Otevírají se tím možnosti využití dětských sborů, tanečních výstupů a obsazení dětských rolí v hlavních premiérách sezony i v samostatných dětských představeních. Děti budou brzy k vidění v dětském představení Vánoční hodina baletu, a to 14. prosince, dále v opeře Jakobín s premiérou 18. prosince a v rodinném muzikálu Za zvuků hudby s premiérou 28. května příštího roku.

Aleš Kománek. (Foto: Slezské divadlo Opava)

Původně jste dirigent s velmi interesantním životopisem. Proč jste se vůbec rozhodl jít do konkurzu na pozici ředitele Slezského divadla?

Přiměly mě k tomu nové výzvy a příležitosti, nikdy jsem se neuzavíral do umělecké profese. S ženou a dětmi jsme loni na jaře vybírali místo pro návrat z Rakouska zpátky do Česka. Volba padla na Opavu, jedno z nejpůvabnějších měst, které znám. Kromě krásné architektury a výhod menšího města, má Opava tři důležité instituce, které výrazně zvyšují její rating a renomé. Slezské zemské muzeum, Slezskou univerzitu a Slezské divadlo s činoherním a operním souborem. Díky dvousouborovému zaměření můžeme v Opavě uvádět i další žánry, operetní, muzikálový a baletní repertoár.

Před lety za dob mých počátečních studií na Janáčkově konzervatoři v Ostravě jsem spolupracoval s místním komorním orchestrem, který vedla skvělá žena a pedagožka Naďa Hanousková a s Hradcem nad Moravicí měla obě tato místa pro mě velké kouzlo. Pocházím z Ostravy a když jsem za rodiči přijížděl z Prahy, Vídně nebo Hamburku, kde jsem měl možnost působit, často mé výletní trasy směřovaly právě do okolí Hradce nad Moravicí a Opavy.

Při prvním konkurzu na ředitele Slezského divadla v létě minulého roku nebyl nikdo vybrán. Postřehl jsem to a vnímal jako zajímavý signál. Každopádně to vzbudilo moji zvědavost, že jsem se začal o opětovně vypsaný konkurz zajímat a do výběrového řízení jsem se přihlásil. Motivace pustit se do práce ředitele Slezského divadla v Opavě vycházela především ze snahy dát k dispozici své zkušenosti, znalosti a energii významné umělecké instituci ve městě, které jsme si s rodinou vybrali pro náš život.

Všiml jsem si, že v příštím roce se má dočkat premiéry jedné vaší inscenace i klub Art. Má to znamenat nějakou užší spolupráci s Opavskou kulturní organizací?

Jsme rádi za možnost provozu alespoň částečné a občasné alternativní scény. Chceme tuto příležitost uchopit pro tvorbu novým směrem, se zacílením na mladého diváka. A samozřejmě nejen na něj, tomu bude odpovídat i volba repertoáru v souboru činohry. Do budoucna přemýšlíme o možnosti samostatné řady komorních koncertů zejména v Obecním domě. Ve světě je běžné, že se přední členové orchestru či sboru prezentují i jako sólisté či komorní hráči na alternativních, komorních scénách. Je to výhodné i pro instituci, kterou reprezentují. Klub Art je vhodný pro besedy s inscenačními týmy, hlavními představiteli, našimi i hostujícími umělci v rámci dramaturgických úvodů, samostatně komponovaných besed s publikem či edukativních pořadů. Jeden z nich, autorský pořad Němcová není babička, připravil náš činoherní soubor pod inspirativním vedením svého šéfa Jiřího Seydlera již na prosinec tohoto roku.

Budete se snažit pozvednout třeba i sociální sítě? Jak sleduji třeba váš facebookový profil, tak změna k lepšímu je patrná, ale řada vašich herců hrála třeba ve spotech ostravských univerzit. Není škoda nevyužít takový potenciál?

Sociální sítě a jejich potenciál jsme začali využívat zcela jinak než dříve a věřím, že mnohem efektivněji. Spoty k jedné z premiér jsme již realizovali a určitě v tom budeme dále pokračovat.

Kolem Slezského divadla je již nějaký ten pátek poměrně dusno. Jisté očerňování třeba i vaší osoby se objevilo také v nejmenovaných lokálních novinách. Jak vnímáte tyto zákulisní války? Byl jste na ně připraven?

Zaznamenali jsme několik útočných článků. V nadsázce jedním z mých oblíbených, pokud si dobře pamatuji, byl s titulkem Slezské divadlo se otřásá v základech. Co k tomu říct? Když máte pěkný kabát v zatuchlé skříni, tak s ním musíte po čase zatřást, aby z něj odpadli moli a prach, to se nedá nic dělat. Ale nechci přehánět, nebylo to tak dramatické.

Proti nevhodným výpadům jsme se bránili, vydali tiskovou zprávu a informace uvedli na pravou míru. Lži a polopravdy jsme rozebrali a vysvětlili. Místní noviny přesto z této zprávy téměř nic neotiskly, pravidla etického kodexu, podle kterých by měly redakce pracovat, asi nectí, ale naštěstí si to většina čtenářů uvědomuje. Palcové titulky o Slezském divadle možná přechodně mohou zvednout prodej, ale na důvěře u občanů nepřidají. Myslím, že by kolegové z redakce místních novin měli přijít na nějaké představení a poznat nás osobně. Rádi je u nás v divadle uvítáme.

Kam by mělo Slezské divadlo pod vedením Aleše Kománka směřovat?

Snažíme se vnímat a zohledňovat dva základní směry. Jeden je ve vztahu ke zřizovateli a veřejnosti, druhý směřuje dovnitř k zaměstnancům. Když jsem předal na jaře na městě koncepci rozvoje divadla, hlavní cíl jsem formuloval s tím, že Slezské divadlo v Opavě je reprezentativním, klíčovým komunikačním prostředkem města. Kulturním, vzdělávacím a společenským. Byla potřeba vydefinovat, jak pestré portfolio aktivit může divadlo městu nabídnout. A na druhé straně, aby bylo důležité i pro zaměstnance, aby mohli mít pocit, že jim divadlo může poskytnout jistotu smysluplné seberealizace, aby byli adekvátně obsazováni, aby věděli, že mají zastání a mohou vyjádřit své podněty ke zlepšení, že se mohou podílet na tvorbě přirozeného a příjemného pracovního prostředí. Aby se nebáli hledat společná řešení nejrůznějších problémů a namísto pouhého stěžování, že něco nefunguje, pracovali jako jeden tým napříč všemi odděleními v divadle. Bez zbytečných osobních animozit, bez upřednostňování individuálních zájmů před divadlem.

Aleš Kománek. (Foto: Slezské divadlo Opava)

Můžeme hovořit o názoru více lidí, že Slezské divadlo nebylo dosud příliš odvážné ve své koncepci. Myslím, že šlo o snahu nerozházet si to u letitých předplatitelů, ale tím pádem možná divadlo přicházelo o nové diváky. Co vy na to?

Jde o úhel pohledu. Máme žánry, kde si odvážnější koncepci můžeme a chceme dovolit, umělecky dává smysl, má svou poetiku a lze jí oslovovat nového diváka. Na druhou stranu jsem proti nebezpečné paušalizaci v tomto směru. Není rozhodně potřeba odvážných koncepcí za každou cenu vždy a všude.  Vezměme si jako příklad naši letošní baletní inscenaci Já, Karolína v koprodukci s Kyjevským městským baletem. Je odvážná ve své koncepci? Dovolím si tvrdit, že ano. Jejím autorem je oblíbený šéf baletu Martin Tomsa. Jde o komponovanou baletní inscenaci tří choreografií, která z mého pohledu velmi vkusně a nápaditě propojila estetiku taneční neoklasiky, moderny a klasického baletu. To vše doplněno a propojeno videoprojekcemi, které podtrhují linii příběhu. Ohlasy i recenze máme skvělé. Na inscenaci přišli diváci, kteří by na klasický baletní titul určitě nedorazili, ale tato kombinace u nich vzbudila žádoucí zvědavost. A ve výsledku nám opravdu mnoho návštěvníků sdělilo, že je vlastně i klasický balet v tomto kontextu oslovil. Paradoxně to platilo i naopak, což nás těšilo dvojnásob.

Úcta k tradici s originalitou a přiměřenou, kultivovanou inovací – to by mohlo být dobré krédo při našich snahách. Chceme vycházet z intencí autora, navazovat na interpretační odkaz velkých uměleckých osobností a přirozeně jej rozvíjet. Nikoliv lacině bořit a prvoplánově šokovat.

Opava je město s potenciálem mladého diváka. Je tu nespočet středních škol, dokonce je zde Slezská univerzita. Budete se snažit dostat do hlediště i mladší ročníky? A jak?

Samozřejmě že budeme. A už tak i činíme. Dramaturgií, studentským předplatným, živým a kreativním marketingem, sociálními sítěmi. A také tituly pro Klub Art, kam chceme mladého diváka nalákat a vzbudit v něm touhu navštívit i naši krásnou hlavní scénu. Silná vazba k divadlu se u mladé generace kultivuje také díky Operně-muzikálovému studiu a Baletnímu studiu pod hlavičkou Slezského divadla

Pokud mi dovolíte osobní pohled na věc, nacházíme se v Opavě, která se může pyšnit opravdu bujarou historií. Proč se divadlo více nezaměřuje na události mezi lety 1938-45 a lety, řekněme, 1950-68? Když SDO zkoušelo něco podobného, třeba inscenace Plné ruce revoluce, zájem byl, a kdyby se to vzalo do ruky ještě lépe, mohl z toho být majstrštyk.

Ano, máte pravdu. Vámi zmiňovaná inscenace rezonovala. Nemohu zatím prozradit více, nechme se překvapit sezónou 2023/2024, na které již intenzivně pracujeme. Jeden z titulů by měl jít právě směrem, který naznačujete.

Řada lidí zapomíná, že ředitel divadla by měl být v první řadě dobrý manažer, až v závěsu je umělecká kvalifikace. Jak vidíte tuto myšlenku?

Ředitel by měl být přirozeným vůdcem, určovat směr a metody k jeho dosažení. Snažím se mít vizi, rozpoznávat potenciál, dávat příležitosti, inspirovat a podporovat své kolegy. Naslouchat jim, řešit společně problémy a pomáhat ostatním ke kolegialitě, lidskosti, zodpovědnosti a preciznosti. Z mého pohledu je pro divadlo ideální tandemový způsob řízení, kdy je ředitel divadla z umělecké profese a správní ředitel nebo náměstek ekonomem.

Co podle vás dělá dobrého manažera?

Jasné vedení a dlouhodobá vize. Rozhodnost, tolerance. Dobrý manažer by měl být přirozeným lídrem, mít zažité atributy kvalitního leadershipu. V dnešní době panuje často důraz na rychlost reakce v rozhodování manažerů. Ta není ale vždy jen kladem. Může vést ke zvýšené chybovosti a komplikacím při naplňování střednědobých a dlouhodobých cílů. Proto je na místě kromě rozhodnosti také určitá míra rozvahy.

Proč se ptám: Damoklův meč visel (a možná stále visí) nad tím, že ve Slezském divadle někdo z trojice činohra, opera, balet půjde z kola ven. Je tohle zažehnáno? Pokud ne, jakým způsobem budete bojovat za udržení všech souborů?

Kvalitní dramaturgií, zajímavými inscenačními týmy a výbornými uměleckými výkony společně s kreativním marketingem. To vše vede k plnému hledišti v divadle a k udržení souborů. Nezastupitelností. Mám na mysli třeba mnoho představení pro školy, čímž naše divadlo přispívá ke kvalitě vzdělávacího systému v Opavě.

Rozhodovat mohou i maličkosti. Přidám historku. Před pár lety jsem se účastnil velké mezinárodní dirigentské soutěže Grzegorze Fitelberga, kdy jsem postoupil z 273 kandidátů mezi posledních šest finalistů a získal titul laureáta. Tomu předcházela pozoruhodná příhoda z prvního kola soutěže. Po jeho ukončení se večer sečetly body a vyhlásily výsledky, kdo postupuje dál. Mé jméno tam nebylo. Vrátil jsem se na hotel, začal balit. Za chvíli zazvonil telefon. Ředitelka soutěže se mě nervózním hlasem ptala, zda bych se mohl dostavit do zasedací místnosti. Tam kromě ostatních seděl předseda poroty, který mi omluvně oznámil, že část poroty si vyžádala přepočítání hlasů, protože jim bylo divné, že vzhledem k nadstandardně kvalitnímu vystoupení nepostoupil Kománek z České republiky. Po krátké analýze přišli na to, že šlo o chybu softwaru, který umazal část získaných bodů. Byl z toho trochu poprask, u nikoho jiného se taková chybovost nenašla. Ale nakonec všechno dobře dopadlo.

Proto je důležité, abychom se vždy snažili dosahovat maximálních výsledků, kvality, protože nikdy nevíte, jaké maličkosti mohou ovlivňovat váš osud. Ale abych se vrátil k podstatě vaší otázky. My nechceme s nikým bojovat ani v případě souborů. Chceme spolupracovat. Hledat společné cíle se zřizovatelem a také s Moravskoslezským krajem, ministerstvem kultury a dalšími partnerskými subjekty. Chceme vycházet ze společných zájmů, na tom stavět. To je náš úkol.

Na co se tedy mohou Opavané těšit ve „svém“ divadle v roce 2023?

Na kvalitu a pestrost programové nabídky, kterou se může pyšnit málokteré divadlo. Již je v prodeji předplatné od ledna do června příštího roku Vaše druhá polovička aneb předplatné pro půl sezonu leden – červen. Od září 2023 chceme opustit plánování podle kalendářního roku, na což se přešlo v době covidové, a přejdeme zpět na klasickou divadelní sezonu.

Činoherní soubor nabídne tři kontrastní tituly. Hraběnku, dramatické zpracování známého filmového scénáře Jiřího Hubače, bláznivou sci-fi komedii Antonína Procházky Ještě jednou, profesore a inteligentní, francouzskou komorní komedii Pravda pro klub Art od oblíbeného autora Floriana Zellera.

Operní soubor má na programu taktéž žánrově mimořádně pestrou nabídku. V únoru nejslavnější operetu Franze Lehára Země úsměvů, v dubnu klasický baletní titul skladatele Caesara Pugniho na téma Victora Huga Zvoník u Matky Boží a na konci května opravdovou lahůdku, rodinný muzikál Za zvuků hudby (The Sound of Music) od tvůrčího tandemu Rodgers/Hammerstein, který dosáhl na Broadwayi závratného počtu repríz a jeho filmové zpracování z roku 1965 bylo nominováno na rekordních deset Oscarů, z nichž pět film obdržel. Tato poslední premiéra sezony bude společným projektem operního a činoherního souboru a Operně-muzikálového studia Terezy Kavecké, jelikož pěvecké obsazení počítá s neobvyklým počtem sedmi dětských rolí. Je rozhodně se na co těšit.

Zadirigujete si ještě někdy i z pozice ředitele Slezského divadla?

V současnosti zastávám kromě pozice ředitele také funkci šéfa opery, kdy samozřejmě pobírám jeden plat a do níž mě dočasně do nástupu nového šéfa opery pověřila umělecká rada divadla. Na dirigentská hostování zatím opravdu není ani pomyšlení.

Jaké jsou vaše koníčky? Když máte volno, jak jej trávíte?

Rád ujíždím do Beskyd na chalupu. Děti jsou na horách ve svém živlu. Odpojení se od světelného, akustického a elektronického smogu města je jako v pohádce. Přes léto převažuje tenis, plavání a kolo, ale jinak celoročně mě najdete v divadle, někdy v kavárně s knihou.

Moje obligátní otázka na závěr: Kým by byl Aleš Kománek, kdyby nebyl dirigentem a ředitelem Slezského divadla?

Filozofujícím rentiérem na samotě u lesa s výhledem na jezero, malou plachetnicí a velkou knihovnou. Pokud je tedy dovoleno se trochu zasnít.