Zánik Jánských Koupelí. Barbarství na kulturním dědictví je k vidění v opavském Kupe, knize i realitě

Nedělní procházka kdysi vyhlášenými slezskými lázněmi Jánské Koupele (německy Johannisbrunn), které dnes působí jako kulisy k válečnému snímku, je depresivním zážitkem. Dříve slavná železitá minerálka Stahlquelle Johannisbrunn volně odtéká do řeky Moravice: prý 30 tisíc litrů denně. A jen na fasádě jedné z ruin prosvítá nápis z lepších časů: Gasthaus. Hostinec. Jenže i lázeňská restaurace je v troskách.

Jánské Koupele. listopad 2022. (Foto: Ivan Mottýl)

V ruce držím právě vydanou třísetstránkovou knihu Jánské Koupele. Minulost, současnost a budoucnost. A porovnávám, třeba u pramene Marie. Pavilonem, který chránil zdroj vyhlášené železité minerálky, však prošla jakási vichřice. Vítr dějin, což dokládá i úvodní fotografie článku. Jak ale dnes vidíme třeba na Ukrajině, staleté kulturní dědictví lze zničit ještě mnohem rychleji než tady v lázních. V Jánských Koupelích jistá naděje na záchranu zůstává, zchátralé a rozpadající se budovy jsou navíc kulturními památkami.

Obálka monografie.

Lepší časy v Jánských Koupelích trvaly až do roku 1993, kdy se zde odehrála poslední lázeňská sezona. Areál přitom zázrakem přežil odsun Němců i úpadek někdejších Sudet po II. světové válce. Zatímco třetina domů v sousedních Starých Těchanovicích po válce postupně zanikla, lázně dál žily svým poklidným životem. Nejprve sloužily jako dětská ozdravovna, později se proměnily v jedno z největších rekreačních středisek socialistických odborů čili ROH (Revoluční odborové hnutí) v Československu.

Z monografie o Jánských Koupelích. Foto: Ivan Mottýl)

Jánské Koupele přežily násilnou správu nacistů, kteří hned po Mnichovu v roce 1938 lázně zabavili šlechtické rodině hrabat Razumovských. Rusko-rakousko-židovskému rodu, díky kterému lázně rozkvétaly mnoho let, ale také Dolní Životice či Opava (palác Razumovských). Rodina se však po válce ke svému majetku nedostala, přesto areál fungoval i za III. republiky a po čtyřicet let komunismu. Paradoxně lázně zahubila až svoboda a takzvané divoké devadesátky spojené s ještě divočejšími privatizacemi, kdy se obrovské majetky dostávaly i do rukou lidí, kteří neměli zrovna dobré úmysly.

Jánské Koupele. listopad 2022. (Foto: Ivan Mottýl)

Od poslední lázeňské sezony v roce 1993 se kolem Jánských Koupelích točí i lidé s bohulibými úmysly, kteří chtějí unikátní komplex vrátit do původní krásy. Může se to ale ještě podařit? „V záchranu nevěřím, je to tady měsíc od měsíce horší,“ říká padesátiletý Radim Volný, kterého v neděli potkávám mezi troskami lázeňských budov. „Prožil jsem tady s rodiči v osmdesátých letech krásné chvíle. Jezdili jsme sem pravidelně každý rok na celý měsíc. Tam byla sauna,“ ukazuje ke zbytkům zdiva, které je zarostlé v keřích. „A tam teď někdo ukradl železnou lávku,“ namíří ruku k hlavní lázeňské budově.

Jánské Koupele. listopad 2022. (Foto: Ivan Mottýl)

Historie lázní začala v hlubinách 17. století, urbář vikštejnského panství z roku 1640 uvádí existenci léčivých pramenů na takzvané Kyselkové louce. Dnes kyselka odtéká volně do Moravice a píše se zřejmě poslední kapitola lázní. Anebo nikoliv? Autoři aktuální výstavy o Jánských Koupelích v opavské Galerii Kupe, kteří mají na svědomí také zmiňovanou třísetstránkovou monografii, doufají, že to poslední kapitola není.

Jánské Koupele. listopad 2022. (Foto: Ivan Mottýl)

Po několika marných pokusech o záchranu areálu lázně vlastní společnost Bad Johannisbrunn na čele s jednatelem Janem Ležatkou. „Jsme si vědomi morálního závazku, který rekonstrukce lázní přináší. Někteří lidé jednoduše nevěří, že nejsme jen jedni z dalších dočasných vlastníků, kteří projekt nedotáhnou do konce,“ uvědomuje si Ležatka v rozhovoru pro zmiňovanou monografii. Důvěra veřejnosti v obnovu lázní je ovšem mizivá.

Jánské Koupele. listopad 2022. (Foto: Ivan Mottýl)

Ani mně se mezi ruinami nechce věřit, že někdy v roce 2027 se lázně vrátí téměř do původní podoby. Zatím tak lze chválit jen autory výstavy a knihy, což je autorský tým, jemuž velel editor, fotograf a absolvent Institutu tvůrčí fotografie v Opavě Lukáš Horký. Společně s Monikou Čermínovou. Jméno fotografa a také hudebníka Lukáše Horkého se už na stránkách kulturního deníku Ostravan.cz objevilo vícekrát, fotograficky třeba zhmotnil bezútěšnou duši Frýdku-Místku, což mohli v roce 2019 ocenit návštěvníci Galerie Opera v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě.

Jánské Koupele. listopad 2022. (Foto: Ivan Mottýl)

Horký je uhranut zraněnou duší moravskoslezských měst i krajiny. A také v téměř básnické stati v knize o Jánských Koupelích uhrančivě píše: „V lázeňském parku zůstalo ukryto pár okrasných keřů. Zarostlé schodiště s lavičkami už sotva rozeznám. Torza budov okupují náletové břízy, prorůstají do děravých střech. Kličkuji mezi správní a lékařskou vilou až k Šupině, kterou nedávno rozpůlil strom vedví. Na chvíli se zastavím, vytáhnu fotoaparát a mačkám spoušť. Začínám si naplno uvědomovat zvrácenou krásu tohoto pozvolného rozkladu.“

Jánské Koupele. listopad 2022. (Foto: Ivan Mottýl)

K emočně silnému textu Lukáš Horký přidává i sérii fotografií „zvrácené krásy“. A nejen on, kniha představuje i snímky Davida Macháče a Vojtěcha Pazdery. A také půvabnou sociologickou stať Jiřího Siostrzonka Tajemství místa, ve které autor rozebírá pevné pouto hostů k tomuto kdysi tak oblíbenému místu. Celá čtvrtina knihy je dokonce věnována autentickým vzpomínkám pamětníků, kteří v lázních pracovali. „Rodiče sem vodili své děti, ty pak pokračovaly v předávání tradice – rodinné výlety, letní lásky, nová přátelství, koupání, houbaření, sladké nicnedělání, občerstvení v Čiči baru – to vše se postupně ukládalo do kroniky Jánských Koupelí,“ opěvuje Siostrzonek zdejší lázeňský život.

Z monografie o Jánských Koupelích. Foto: Ivan Mottýl)

„Na všechno se tady pořád dívám očima školáka, ta zkáza mě hodně bolí. Tam bývala cukrárna, v tanečním sále jde dneska o život, tam ani nechoďte,“ ukazuje mi Radim Volný zkázu hlavní lázeňské budovy. Je to jeden z někdejších uživatelů lázní, takových se zde každý víkend sejde hned několik. „Bolí je z toho srdce,“ říká Siostrzonek. „A tak nezbývá než současným majitelům popřát, ať se jim tuto bolest podaří vyléčit,“ doufá sociolog. Barbarství tady páchané na kulturním dědictví Slezska ovšem zatím nepřestává bolet. „Tahle stěna musela spadnout během posledních tří měsíců,“ podivuje se pamětník Volný u další z budov.

Zleva Jiří Siostrzonek a editoři monografie při křtu v Galerii Kupe. (Foto: Kupe)

*

Jánské Koupele: Minulost, současnost a budoucnost (editoři Monika Čermínová a Lukáš Horký). Vydalo nakladatelství Surbanz, Frýdek-Místek 2022. Knihu doplňuje stejnojmenná výstava v opavském kulturním prostoru Kupe (otevřeno od úterý do neděle od 15.00 do 19.00 hodin). Výstava potrvá do 22. prosince 2022.