Záměrem bylo udělat pestré album, každý song je trochu jiný, říká zpěvačka Mikaela o svém debutu ProbuZENí

V našem předchozím rozhovoru pro Ostravan jste v závěru uvedla, že když vydáte album, tak uděláte radost své mámě. Bylo tomu tak? Jak reagovala na vaši prvotinu?

To je otázka asi na ni, takže ji cituji: „Mámy jsou neobjektivní ke svým dětem a jejich počinům. Ale ty jsi prostě v řadě Farné, Burešové, Maškové, pak jsi ty a pak teda Bílá. A už nikdo víc.“ Takže sama teda ani nevím, jestli má radost (smích)… Asi jo, většinou všechno jako první „lajkuje“, to bych mohla považovat za důkaz.

Už z názvu alba vyplývá, že zřejmě inklinujete k zenbuddhismu. Jak tato skutečnost ovlivnila album po hudební stránce?

To je taková malá mystifikace (smích)… Neinklinuji zrovna k zenbuddhismu, ale lehkou kamufláží v názvu alba jsem se skutečně snažila naznačit svou náklonnost k buddhismu. Jak to ovlivnilo hudební složku alba? Absolutně netuším. Když se nad tím zamyslím hlouběji, pak své album považuji za hudebně pestré. Tak jako je život sám. Je pestrý, je v něm obojí – radost i smutek, láska i nenávist, zdraví i nemoc… A o pestrosti a vnímání věcí „to i to“ buddhismus mluví.

Přesně tak…

Pokud zauvažuji nad tím, jak buddhismus ovlivnil mě samotnou, pak to muselo mít vliv i na výběr hudebních podkladů a mých textů. Reggae samotné se pojí s hlásáním lásky, míru, sounáležitosti a to tedy s buddhismem rozhodně koresponduje. Pro buddhisty jsou prožitky v meditaci důležitou součástí, která vede k pochopení mnoha věcí. Je to pochopení prožitkem, něco, o čem pak už nelze slovy hovořit, protože to je natolik individuální, že člověk už prostě ví a slova na to nejsou dostačující. Často se stává, že interpreti o lásce a míru sice zpívají, ale zároveň je jejich prožívání opačného směru. To mi přijde neupřímné. Jak mohu o něčem zpívat druhým, druhé k něčemu nabádat, či něco hlásat, když to sám neprožívám?

Opět nezbývá než souhlasit…

Není to sluníčkaření, není to o tom, nevidět věci, které se okolo dějí, ale vše upřímně prožívat jako pochopení celku. Přijetí. Věci jsou, jaké jsou, některé změnit můžeme a některé ne. Rozhodně to tedy muselo mít vliv i na výběr mé hudby. Určitě jsem, byť nevědomě, vybírala podklady tak, aby korespondovaly s mými skutečnými pocity a prožitky a pak z toho vzešly texty, které to celé podpořily a daly tomu ten smysl. Takže vše se navzájem ovlivňuje a tím pádem i má náklonnost k buddhismu musela ovlivnit hudební složku alba.

Když jste album začala nahrávat, měla jste jasnou představu, jaký by měl vypadat konečný výsledek, nebo se průběžně měnil?

Průběžně se to měnilo. Některé věci totiž vznikaly společně s nahráváním desky. Hodně se to odvíjelo od mého aktuálního rozpoložení.

Mikaela. (Foto: Petr Piechowicz)

Na albu se nachází dvanáct písní. Co nakonec rozhodovalo o tom, že skladbu na desku zařadíte? V čem se odlišovaly ty písně, které máte v repertoáru, ale na album se nedostaly?

V tomhle hrálo roli více faktorů. Jedním z hlavních ale byl problém s právy hudebních podkladů. Není vždy jednoduché a levné se domluvit s autory na odkoupení práv jejich hudby k vydání alba. Některým nevadí používání jejich riddimů, tedy hudebních podkladů, pro živou produkci, ale pro oficiální vydání alba už je to trochu složitější. Další věcí bylo, že některé starší písně už mi prostě přišly přehrané a na album se mi nehodily. Měla jsem potřebu tvořit, a tak spousta nových věcí vznikla právě v průběhu nahrávání. Byla to taková přirozená selekce.

Jako první jste na debut umístila píseň Čas. Proč? Je to snad jediný song, kde zazní i mužský/rapový zpěv…

Nakonec jsme se s Payamanem (Coltcha United), dýdžejem, se kterým vystupuji, dohodli, že jako první vlaštovku vypustíme singl Dýchej, protože nejvíce odpovídá stylu, kterým se především prezentuji, to jest reggae. Ale je pravda, že Čas jsem zveřejnila jako promo video, jako ochutnávku k dotočené desce. Tím jsem chtěla posluchačům naznačit, že na albu hostují i další skvělí muzikanti, že není jen o mně. Nicméně tohle je věc, na které bych ráda zapracovala příště a spojila se s dalšími talentovanými a šikovnými hudebníky a muzikanty, kterých je okolo opravdu spousta.

Album se jmenuje ProbuZENí. Jaké probuzení je myšleno?

Název alba má vlastně více významů. V první řadě jsem chtěla album pojmenovat po mém prvním a nejstarším songu. Ten vznikl jako připomenutí jednoho mého románku, ve kterém se probuzení dost často objevovalo (smích…) Pak jsem si ale uvědomila, že díky tomu, že jsem se rozhodla natočit album, došlo skrze tu práci na něm k mému probuzení v mnoha ohledech, takže je to velmi symbolické. A velmi významné slovo, protože každý z nás se každé ráno probouzí. Nakolik vědomě, to už je otázkou, ale jedno je jisté: dokud to tak je, pak máme pořád každý šanci se skutečně probudit. Nakonec to celé vlastně zase končí u toho buddhismu. Takže každý, ať si z toho vezme takové probuzení, které mu zrovna nejvíce vyhovuje.

V úvodní skladbě Čas zpíváte: „Kdo se odhodlá, tomu život všechno dá…“ Asi by spousta lidí řeklo, že se odhodlali, ale od života nic nedostali… Jak byste na jejich slova reagovala?

To záleží, v jakém kontextu tento text chápete. Je to o úhlu pohledu a o vašich individuálních očekáváních od života. Ono totiž skutečně, kdo se odhodlá, tomu život všechno dá. Může to být i zkušenost a nemusí být jen příjemná, nicméně může být velice důležitá a užitečná. Takže v momentě, kdy se odhodlám a nic od toho neočekávám, respektive neočekávám jen ty příjemné věci, zážitky a situace, pak najednou dostanu vše, co v tu danou chvíli potřebuji a to je vždy velice obohacující.

Skladba Nad propastí rozhodně není optimistická a má i politický podtext… Měla jste jasno, že ji na albu chcete mít, nebo jste váhala?

Měla jsem jasno hned. Naprosto odráží tuto dobu. Možná je stylově trošku jinde než ostatní skladby, ale textově se do aktuální doby hodí naprosto přesně, takže jsem vůbec neváhala. Její kouzlo spočívá ještě v její nadčasovosti, protože autorem tohoto textu nejsem já, nýbrž Colowshek (Lukáš Kopec), který ji složil ještě pro The Dub Institute Ova nebo možná dokonce pro Citytonians, někdy v roce 2014, pokud se nemýlím. Jediné, co se změnilo, je jméno amerického prezidenta…

Některé vaše písně vybízejí k tanci, jiné zase k zamyšlení. Kde mezi těmito rozdílnými myšlenkovými pochody najít nějakou rovnováhu, aby se v nich posluchač neztratil?

To si asi musí najít každý posluchač sám. Nemám na to návod a je fakt, že jedna má píseň je taková a druhá taková. Já hudbu vnímám jako prostředek k odreagování, jako pomoc pro práci s našimi pocity. Někdy má člověk chuť tancovat, někdy se jen zamyslet nad texty a nějakou myšlenkou, která mu může pomoci. Někdy je naštvaný a nějaká písnička nebo hudba mu může pomoci tu naštvanost zpracovat, dostat ven či transformovat. Proč bychom jinak hudbu poslouchali?

Mikaela. (Foto: Petr Piechowicz)

Na to se nabízí spousta odpovědí a asi žádná by nebyla vyloženě dobrá nebo vyloženě špatná. Nicméně převažují v textech spíše myšlenky a události, které jste zažila, nebo které byste si přála zažít?

Spíše ty, které jsem zažila. Jsou více autentické, protože jsou v nich prožité emoce. Do něčeho, o čem jenom sníme a nemáme to prožité, nemůžeme ještě vložit ty správné emoce, není tam ten prožitek. A při mých vystoupeních se mi s těmi skutečnými, prožitými emocemi potom lépe pracuje. Dají se skrze hudbu přenést, proto vám pak i naprosto fádní písnička může přinést neskutečný zážitek.

Jak byste chtěla, aby vás fanoušci v kontextu české hudební scény na základě alba vnímali?

Já bych si přála, aby si v mém albu našli něco, co jim udělá radost, zvedne náladu. Mé album není žánrově čisté. Je bohaté, každý song je trochu jiný a to byl záměr. Chtěla jsem, aby každý měl trochu na výběr a aby si řekl: „Ano, tohle není můj hudební styl, který běžně poslouchám, ale tuhle věc si poslechnu rád, zazpívám si ji rád, protože…“ Dělám písně pro radost, takto si přeji, aby mou hudbu fanoušci vnímali.

Co vás čeká v nejbližší době?

Aktuálně mě čeká křest alba, který proběhne v BarBaru v Ostravě 9. prosince. V té době by už měl být hotový i nějaký merchandise. V lednu jedu dva koncerty se spřízněnou kapelou Karavana ze Slovenska. Jeden koncert máme společně 21. ledna 2023 ve Zvoleně a další u nás v Ostravě v Rockhillu 28. ledna 2023. Další metou je samozřejmě natočit pořádný klip. Pořád je na čem pracovat a posouvat se. A já to s díky přijímám a užívám si to.