Největší dar je tradiční filmová pohádka s povznášející hudbou Davida Stypky

Pohádka Největší dar čerpá ze slovanské mytologie. Zpodobňuje svět založený na představě početného božstva. Podobně jako v antické mytologii mají slovanští bohové Svarožic, Radegast, Morena a mnozí další obyčejné lidské vlastnosti. Jsou hodní i zlí, laskaví i krutí, moudří i pošetilí. Rádi se lidem pletou do života, stejně tak je běžní smrtelníci volají na pomoc ve chvílích nejvyšší nouze. Čím by byli lidé bez bohů a bohové bez lidí?

Z filmu Největší dar.

Největší dar zná odpověď, ale je třeba prožít příběh o modrých náušnicích bohyně jara Vesny, která jejich pomocí zachrání jednu malou holčičku. Náušnice nesmí ta malinká ztratit, ale jednoho dne se rozhodne darovat je mladému muži s kosou, který zachrání život jejímu staršímu bráškovi. Tím mužem není nikdo jiný než Smrt. V pohádce je Smrťák synem bohyně zimy Moreny, která má plán: udělat se ze světa ledové království. Ne na chvíli, napořád. Jakým způsobem se lidem a dobrým bohům podaří Morenu zastavit, nebudeme v tuto chvíli prozrazovat.

Z filmu Největší dar. (Foto: Bontonfilm)

Pohádce Nejvyšší dar naštěstí nechybí nadhled. Tvůrci filmu věděli, že fantazie je mocná čarodějka. Proto vykreslili svérázný svět s laskavou nadsázkou a humorem. Pomohli si k tomu i krásnými animacemi, které z počátku prolínají děj. Nechybí kouzelné zrcadlo, které někdy odhalí nečekané věci, je zde i čarovný nápoj lásky, který nakonec vypije ten, koho byste nepředpokládali. Ačkoli tempo vyprávění je občas ležérní, nechybí příběhu vtipné momenty a řešení, která překvapí.

Za povšimnutí stojí psychologie bohů, kteří stárnou jako lidé, ale daleko pomaleji. Nicméně v naší pohádce jsou už slovanští bohové mírně řečeno za svým zenitem, jak vysvítá z aluzí na křesťanství a mírně ironických odkazů na mladší náboženství. Lidé jsou v pohádce vesměs prezentováni jako dobrosrdeční a zemití venkované. Rádi pomůžou každému, kdo potřebuje, ale to stejné očekávají od druhé strany. Rovnost charakterů lidí zde poměrně ostře kontrastuje s jakousi přežitostí a nesmyslným počínáním některých bohů.

Z filmu Největší dar. (Foto: Bontonfilm)

Pozornost na sebe strhává především Zuzana Slavíková v roli bohyně zimy Moreny. A právem. Její zlomyslnost, potměšilost a projevy nevole a zloby jsou prostě neodolatelné. Protiklad Moreny vytvořila půvabná Sabina Rojková jako bohyně jara Vesna. Zásadní postavou je ovšem Smrťák s kosou, kterého sehrál originálním způsobem Petr Vančura. Nejen, že jde o intelektuálně založeného zmatkáře, který raději než se svým nástrojem leží v knížkách. On je dokonce hodný a má dobré srdce!

Nejvíc pobaví Jezinka Chantal Poullain. Její hlášky jsou naprosto odzbrojující, nacvičování tanečních kreací pod její taktovkou bezchybné. Trochu neduživě jsou naopak napsány postavy Radegasta a Velese v podání Pavla Nového a Martina Stránského. Příprava na oslavu bohů by snesla nějakou drobnou zápletku. Zákeřného boha rozepří a hádek Černoboga brilantně ztvárnil Jiří Dvořák. Sestavě Bohů velí mírumilovný Bolek Polívka jako Svarožic. Je to starý dobrák, který potřebuje svůj klid, ale jeho naštvaný sestup (spíš sešup) z koruny prastarého dubu, kde má svůj trůn, dokáže pobavit.

Z filmu Největší dar. (Foto: Bontonfilm)

Představitelé lidí si také nevedou špatně. Vyloženě pohádkový typ je mladý ostravský herec Radek Melša, který má velké charisma. Dívenku zachráněnou Vesnou ztvárnila půvabně Veronika Valíčková. Její smích je neodbytný a přirozený, herecký výkon se řadí k těm, které v dětském měřítku patří k těm nenásilným. Z dalších rolí zaujme důrazná a hlasově podmanivá babička Drahomíry Hofmanové i jiné figurky valašské vesničky.

Z filmu Největší dar. (Foto: Bontonfilm)

Kořením příběhu je čarokrásná hudba Davida Stypky. Ta se zrcadlí nejen v titulní písni, ale i v řadě citlivých motivů a průzračných melodií. Stypkova hudba dává pohádce působivé kouzlo a povznáší ji z regionálního teritoria. Dílčím způsobem využívá folklorní melodické postupy, ale svým celkovým vyzněním je naprosto autentická a nezaměnitelně „stypkovská“. Báječně dokresluje dějové peripetie a je jí přesně tolik, kolik bylo zapotřebí, aby všechno hladce fungovalo.

Jaké poselství přináší pohádka Nejvyšší dar? Je velmi prosté, ale je třeba si položit otázku, co vlastně potřebujeme, abychom byli šťastní. Pro někoho to může být smích, pro jiného bezpečí, pro třetího láska. Je vlastně jedno, který z darů si na své cestě zvolíme. Jde o to, abychom ho používali, protože jinak život ztrácí svůj smysl.

Z filmu Největší dar. (Foto: Bontonfilm)

Během filmu možná zamáčknete slzu. V závěrečné scéně se objeví i David Stypka. Právě jeho text k ústřední písni Zázraky je přímo esencí lidskosti a současně zábleskem jakéhosi nedefinovaného vyššího principu. Stypkova hudba a texty jsou nádherné a mimoděk připomínají, jak nesmyslné je tvrdit, že každý je nahraditelný. Některé lidi nelze nahradit.

Útěchou je, že smrtí tento příběh zdaleka nekončí. Svíce sice zhasne, ale její světlo se šíří dál z generace na generaci. I to je největší dar.