Nový objev ostravské scény Joa Ferfecki pluje na debutovém EP Fragilities na vlnách noirové křehkosti
22.11.2022 05:00 Gabriela Stašová Hudba Recenze
Křehkost může být víceznačná, vícerozměrná. Každý z nás jistě někdy dostal zásilku přelepenou velkým nápisem Fragile, ale možná by takovým varováním měli být označeni i někteří lidé. Přesně o tom je EP Fragilities nového ostravského objevu, zpěvačky, která si říká Joa Ferfecki a o které téměř nikdo nic neví. Jako blesk z čistého nebe na nahrávce, která vyšla jen elektronicky, zpívá o křehkosti, zranitelnosti a útrapách mladého života. Možná lehce pateticky, ale s citem, který je pro dospívajícího svým způsobem charakteristický.
Joa Ferfecki na jednom z mála dostupných snímků.
Foto: archiv umělkyně
Hned úvodní půlminutové Intro se nese v duchu onoho varování. Mladá dívka je příliš křehká pro tento svět, což umocňuje i kontrolní zvuk jakési stopky, která nás možná má upozornit na špatné zacházení s onou křehkostí. Zároveň se již zde vyskytuje motiv lásky, díky které je možné stát se silnější. „I feel that I´m too fragile for this world / And I don´t know what to do / So I´m looking to hide in your arms.“ Již intro naznačuje, že hudebně se EP ponese ve znamení syrového minimalismu, s příměsí noirové nálady.
Následující první píseň Lost In Your Eyes začíná komorními tóny kytary a kláves, do kterých se velmi nápaditě vkrade zpěv, na němž je však – především ve vyšších polohách a glissandech – poznat, že neprošel profesionálním vedením. V rámci nedbalé elegance, která se pro tuto hudbu velice hodí, je zpěv takřka dokonalý, avšak při bližší analýze je zřejmé, že trocha vokální proškolenosti by celkovému výsledku neuškodila.
Co se týká textů, určitě je skvělé, že takto mladá dívka vsadila na angličtinu a také její výslovnost v jednotlivých písních je vskutku dobrá. Nachází se zde však občasná klišé, což však přísluší jak tématu EP, tak věku hudebnice. Ta si veškerou lyriku vytvořila sama, stejně tak hudební stránka je jejím počinem. Na nahrávání a produkci pak spolupracovala s hudebníkem Arturem Országem, který se prezentuje pod pseudonymem Scarceboy//Artur.
Téma, které je však nadčasové a má přesah nad milostná trápení, se objevuje ve skladbě Perfect Body Pretty Face, kde hudebnice polemizuje nad smyslem dokonalosti a skvěle vypadající reality, která je však jen zdánlivá. Text je napsaný velmi jednoduše a srozumitelně, bez košatých příkras, a tak může působit lehce oploštěle. Nese však i hlubší poselství, o kterém je řeč výše:
„Just wipe your tears / And hide your fears / We have perfect bodies in photoshop -/And in real life just empty souls / The sun shines on people heads / Most of them are smiling / Teens are crying in the beds/- And are thinking about dying“ Možná, že právě tato linka je ve skutečnosti nejkřehčí a má největší smysl.
Také hudební podklad je velmi strohý a jemný, což právě v kombinaci s vokálním projevem a texty vzbuzuje v posluchači tak trochu dojem, že krabice s nápisem Fragile má uvnitř rozbité sklo. Kromě intimní hudební aranže a střídmosti i v melodice lze zmínit také práci s atmosférou, kterou umocňují instrumentální pomlky, ve kterých se objevuje pouze hlas.
Hudebně košatější jsou až dvě poslední skladby – Fragile Heart a Healing. V první z nich se opět setkáváme s lamentováním nad neštěstím neopětované lásky, avšak se skvostnou noirovou atmosférou, kterou umocňuje brumendo v pozadí a impresionisticky zkreslená kytara. Jako jediná také tato skladba obsahuje na jejím konci kýženou gradaci, což dodává pocit, že se skladby nenesou všechny ve stejném lineárním duchu.
„I wanted to dissapear / I want my heart to be healed,“ uzavírá Joa Ferfecki hudební elaborát o křehkosti a citlivý posluchač si určitě všimne, že zmíněná krabice s nápisem Fragile se ještě zcela nerozsypala, avšak při zatřepání v ní chrastí. Takový dojem lze vycítit i z EP jakožto z celku.
Joa Ferfecki je objevem, který zčistajasna začal zpívat o věcech, které jsou sice všední, avšak s hudebním nábojem, který na ostravské scéně chybí. Noirová křehkost raného mládí je vyvážena přemýšlivostí nad životními epizodami, kterými si projde každý, a také skutečností, že takto mladé děvče si dělá kompletní hudbu samo. I s menšími nedostatky, kterými jsou vokální nepřesnosti (jež však lehce přebíjí emocionální projev, přičemž není úplně jasné, zda nejsou dokonce někdy neučesaným záměrem) a občasná lyrická klišé, lze směle tvrdit, že s trochou snahy tu máme pro další roky novou tvář na regionální klubové scéně.
Pokud se Joa Ferfecki chytí správného směru a její krabice s křehkým obsahem se nerozprskne pod tlakem okolí, určitě bude zajímavé sledovat její vývoj dál. V době, kdy i křehké slečny chtějí vypadat drsně a neohroženě, je totiž prezentace přirozenosti velmi vzácná, o to více v Ostravě. Křehkost ale ještě nevymřela.
Joa Ferfecki: Fragilities. 5 skladeb, celkový čas 13:27. Vydáno ve vlastní produkci, 2022.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.