Režisér ostravské inscenace Hoří, má panenko Tomáš Svoboda: Přijďte se podívat, bude to velká legrace

Jak vznikl nápad převést na jeviště Divadla Jiřího Myrona slavný Formanův film Hoří, má panenko? Přišla k vám nabídka na tento titul z divadla, nebo to bylo naopak?

Byl to můj nápad, který vzešel z diskuse s vedením divadla ohledně toho, že bych měl nastudovat pro prostor Divadla Jiřího Myrona nějaký známější titul, který by mohl zaplnit jak hlediště divadla, tak i obrovské jeviště. Že to bude zrovna film Hoří, má panenko, pramení mimo jiné z toho, že jsem jak divadelní, tak i filmový režisér, kterého zajímá převádění látek z filmu na jeviště a naopak. Interiér Divadla Jiřího Myrona je pro tento titul jako stvořen.

Je fakt, že sál tohoto divadla tak trochu připomíná klasický kulturák. Ze zveřejněných fotografií je patrné, že scénograf ve svém návrhu protáhl obložení sálu až na jeviště, aby tento dojem ještě zvýraznil…

Je to přesně tak. Volba titulu ale kromě toho není náhodná i s ohledem na dobu, ve které žijeme a díky které získal ten titul novou aktuálnosti. V tom filmu přece vidíme staré uniformované lidi, kteří mají pocit, že vládnou mladým „civilistům“, i když to tak vlastně vůbec není. Vidím v tom určitou souvislost s dneškem, kdy vlastně opět vládnou lidé ve věku šedesát plus, kdy vládnou i lidé v uniformách a mladí lidé na to dost pasivním a rezignovaným způsobem koukají.

A tak máme interpretovat i vaši inscenaci? Přiznám se, že já si ten film pro sebe interpretuji trochu jinak.

Tahle metafora se samozřejmě nachází i v tom filmu, i když ji herci nehraji tak výrazně. Ale těch podobností s dneškem je tam více – rozkradená tombola může být klidně metaforou rozkradené státní kasy. Všechna tahle témata ční nad samotným dějem toho filmu.

Pro mě je film Hoří má panenko silný hlavně tím, jak karikuje některé lidské typy a dělá si z nich srandu. Tuto karikaturu ve vaší inscenaci neuvidíme?

Ale jo, samozřejmě že ano. Jenže na tom všem je děsuplné to, že jsou ve filmu hasiči vykresleni jako úplně normální lidé. V naší inscenaci jsme ty hasiče posadili do vyšší úrovně nad prostor, ve kterém se zpívá, tančí a hraje, a pohybují se tak v jakémsi velínu, který tomu všemu dává metaforickou podobu. Na scéně budou samozřejmě všechny ty známé figurky a scény, které lidi z filmu znají. Ale tahle metafora gerontokracie versus mladá liberální společnost je v inscenaci prostě přítomná.

Ze zkoušky inscenace Hoří, má panenko. (Foto: Martin Kusyn)

Všiml jste si, že jste dopsal některé postavy, které ve filmu nejsou. Přibyly tam tedy i některé dějové pasáže?

Ano, připsal jsem třeba moderátory, kteří nás budou plesem provázet. Hrát je budou Jiří Sedláček a Izabela Vydrová. V inscenaci jsme použili i některé scény, které byly v původním filmovém scénáři, ale byly vystřižené. A je tam ještě jedna zajímavost vycházející ze skutečné situace, která provázala vznik scénáře. Při jeho psaní se autoři dostali do slepé uličky a nevěděli, kudy kam, nevěděli, jak se scénářem pohnout. Pak přišli do nějaké hospody, kde zrovna probíhal ples, a najednou si tam uvědomili, že se jim scény toho filmu odehrávají přímo před očima. Můžu tedy prozradit, že jsme do naší inscenace připsali postavu režiséra Miloše Formana, který bude do děje vstupovat, takže je tam zobrazena i situace, kterou popisuji.

Inscenace bude zajímavá i v tom, že herci v ní vystupují pod svými občanskými jmény. Takže Jiří Sedláček hraje Jiřího Sedláčka, Tomáš Jirman hraje Tomáše Jirmana a tak dále. Proč?

Tohle trochu vyhází ze stylu práce Miloše Formana, kde ty postavy vlastně taky hrály sami sebe. Forman hodně pracoval s neherci, a právě tento film je touto metodou pověstný. Takže já na tento způsob práce navazuji a chci po hercích, aby nekopírovali postavy z filmu, ale aby hráli sami sebe. Aby se chovali autenticky, jako by byli na místě těch hasičů.

Ze zkoušky inscenace Hoří, má panenko. (Foto: Martin Kusyn)

Formanův film zobrazuje fenomén českých plesů, které pořádají různé zájmové organizace, jako jsou hasiči, zahrádkáři, myslivci a podobně. Ta tradice v Česku i po mnoha desetiletích stále přetrvává, i když je otázka, zda pořadatelé tyhle plesy organizují s podobou nešikovností, jak je zobrazeno ve filmu. Co myslíte?

Ale ano, ony ty plesy pořádají i dnes s neskutečně pekelnou nešikovností. Stačí se podívat třeba už jen na grafickou podobu pozvánek na některé tyto plesy. Když vidíte na plakátu jakési postavy plamínku a plamínky anebo dva hasičské přístroje, jak spolu tančí, tak to je skutečně estetické peklo.

To je pravda, ale asi nemá smysl se jim proto vysmívat, však oni to určitě dělají s tím nejlepším úmyslem a nejlépe, jak umí…

My se samozřejmě nesmějeme jim, ale smějeme se s nimi. Je to prostě mikrosvět a každý mikrosvět má své zákonitosti a svá vlastní interní pravidla. A tyhle plesy taková pravidla prostě mají.

Tombola v inscenaci Hoří, má panenko. (Foto: Martin Kusyn)

Mne na těchto vesnických plesech nepřestává udivovat hudba, která se tam hraje. Navštívil jsem takových plesů během svého života několik a musím přiznat, že jsem tam většinou dost trpěl, co se týče hudebního výběru.  Ale nejen výběru, ale často dost otřesné interpretace. Můžeme u hudbě k vaší inscenace čekat něco podobného?

Jestli můžete čekat otřesnou hudbu?… (smích)… No, myslím, že ano. Máme tam dechovku, které říkáme Myroňanka a která hraje všechno. Nevím, jestli to mám vykecat, ale ta dechovka si poradí i s hitem Kapitána Dema Zlatíčka nebo třeba z Cohenovou Hallelujah, což je docela šílený. Takže ano, děláme si srandu i z tohoto fenoménu.

Co byste na závěr čtenářům řekl předtím, než se vypraví do divadla?

Že můžou zažít vesnickej ples se vším všudy. Že budeme točit pivo, které třeba i můžou dostat i někteří diváci, že tam bude spousta písniček zahraných tak, jak je ještě neslyšeli, že zažijí autentický nával radosti a smutku a možná i katarze. A hlavně to bude velká legrace.