Šéf festivalu Musica Pura Jan Rokyta: Snažím se zajistit, aby hráli všichni ostatní. Proto se do role interpreta nehrnu

Musica Pura má před sebou už 8. ročník. Během let se dramaturgie festivalu vyvíjela. Musica Pura začínala jako přehlídka špičkových folklorních umělců z různých koutů Evropy. Nezapomenu třeba na několikaleté hostování cimbálového jazzového čaroděje Mariuse Predy. Nevzpomínáte na tu dobu trochu s nostalgií v srdci?

Začnu asi trochu překvapivě: v minulém roce jsme bilancovali vývoj Musica Pura a dospěli k závěru, že si festival během sedmi let nevytvořil takovou posluchačskou základnu, aby festivalovému týmu dávalo smysl do něj dále vkládat čas, energii a vlastní finanční prostředky. K nedostatečnému zájmu návštěvníků musím připočíst i fakt, že financování kultury z veřejnoprávních zdrojů bude v budoucnu stále náročnější a že se kulturní akce budou muset podstatně více opírat o výnos z prodaných vstupenek. To jsou pro nás dostatečně pádné důvody k tomu, abychom zvážili setrvání na festivalové kulturní scéně Moravskoslezského kraje.

Máme si to vyložit tak, že tento ročník je vlastně poslední?

V našem snažení přinášet zdejšímu publiku artovou dramaturgii evropského formátu si dáme minimálně nějaký čas pauzu.

To je smutné. Nakolik se na tom podepsalo i období covidu? Zanechalo nějaké šrámy i na festivalu?

Covidové období postihlo Musicu Puru zřejmě podobně jako celou řadu jiných festivalů. V roce 2020 festival neproběhl, minulý rok opět ano. Ta doba nezanechala na festivalu šrámy, spíše nás přiměla přemýšlet o významu a dopadu uplynulých ročníků a o zajištění i obecné udržitelnosti naší dramaturgické vize v podmínkách Moravskoslezského kraje.

Uvažujete do budoucna opět zvětšit teritoriální a žánrové rozpětí?

Neuvažujeme. Dramaturgických nápadů na evropské úrovni v podání špičkových interpretů lidové hudby v různých podobách sice máme na mnoho ročníků dopředu, ale jejich realizace by musela nutně znamenat zásadní organizační profesionalizaci, personální růst festivalu včetně totálního oddání se festivalové věci.  To se ale zásadně neslučuje s plány festivalového týmu. Zúžení dramaturgie v postcovidových ročnících na českou a slovenskou scénu osobně nevnímám jako krok zpět, nýbrž jako reálný odhad toho, co je pro nás v současné době organizačně realizovatelné. Nedává nám už smysl přinášet do Moravskoslezského kraje finančně náročné programy s cizokrajnými interprety. Ty už tady, především v ročnících 2015 až 2019, byly. Znovu musím zopakovat, že i přes velkorysou propagaci nebyla ve zmíněných ročnících návštěvnost zdaleka taková, jak bychom očekávali. To se netýká jen Mariuse Predy, ale i světoznámého souboru Barokksolistene, legendárního transylvánského souboru Ethnos či koncertů Budapest Gipsy Kings a Bucharest Gipsy Stars. Upřímně bych si přál, aby se na moravskoslezské kulturní scéně objevil organizační talent, který by byl schopen zdejší publikum přesvědčit o skutečné úrovni a významu těchto dramaturgických počinů. Obávám se, že si na něj budeme muset nějakou dobu počkat.

Musica Pura se letos odehraje v Ostravě a Bohumíně. Proč právě tato dvě města a kde konkrétně se festival uskuteční?

V Bohumíně máme skvělé zázemí v krásném koncertním prostoru Pod Zeleným dubem, které je dáno úzkou spoluprací se zdejším kulturním spolkem Oderberg a jeho hybatelem Martinem Kachlem. Ostrava je od počátku festivalu naše domovská scéna a koncert zde proběhne v kompletně rekonstruovaných prostorách Domu kultury Poklad, kde od letošního března působím pracovně jako hudební dramaturg a producent.

Letos je na programu celkem 11 folklorních kolektivů se sólisty a hosty. Co vás vedlo při sestavování dramaturgické koncepce?

Labutí ročník festivalu Musica Pura má být ve znamení stimulace činnosti ostravských cimbálových muzik a muzik z blízkého okolí Moravskoslezské metropole.

První koncert má název Bohumínské folklorní notování. Jaká bude jeho náplň a proč bychom ho neměli vynechat?

V Bohumíně se představí místní Hudecká muzika ZUŠ Bohumín, cimbálová muzika Ondřejnica ze Staré Vsi nad Ondřejnicí a cimbálová muzika Jagár z Havířova. Program doplní rezidenční těleso festivalu Ensemble FLAIR, které doprovodí tři vzácné hosty: mezinárodně uznávanou hráčku na Panovu flétnu Liselotte Rokyta, skvělého violoncellistu, ostravského kulturního barda a letošního osmdesátníka Jana Hališku a taneční pár ostravského souboru Hlubina.

Domácí folklorní barvy představí Ostravské setkání u cimbálu. Na koho se můžeme těšit?

V Ostravě dostanou slovo kapely a jejich sólisté, kteří jsou spojeni s moravskoslezskou metropolí: Cimbálové muziky Lipka, Tolar, Fogáš, Šmykňa, Friš a Salichovci (Cimbálová muzika Slezského souboru Heleny Salichové). Předskokanem koncertu bude krátké vystoupení Dětského folklorního souboru Holúbek, pro který je od tohoto roku Dům kultury Poklad domovskou scénou.

Je ostravská folklorní scéna něčím specifická a jedinečná?

Je jedinečná a specifická svou rozmanitostí, pestrostí, velkým regionálním rozkročením a troufnu si tvrdit, že i velmi dobrou hudební a taneční průpravou zdejších folklorních těles.

Sám jste považován za znamenitého cimbalistu. Představíte se také v roli interpreta?

V rámci festivalu se snažím především zajistit, aby hráli všichni ostatní. Proto se do role interpreta nehrnu: organizování a hraní v jeden večer není dobrá kombinace, to mohu z praxe potvrdit. Ale v Bohumíně se s Ensemble FLAIR rád ujmu doprovodu naší kmenové zpěvačky Kláry Blažkové a dalších hudebně velmi zajímavých hostů.

V souboru Ensemble Flair jste mne zaujal i jako skvělý skladatel. Jak se vaší kapele daří, chystáte něco nového?

Ensemble FLAIR se velkou měrou podílel na dvojalbu moravských a slezských balad Do dřeva zakletá a profilového CD Pěvecké skupiny BLAženky Valašské zrcadélko. Obě alba vyšla letos u našeho dvorního vydavatelství Indies Happy Trails a osobně na nich mám značný autorský podíl. Profilovým koncertem v německých Brémách z uplynulého července máme za sebou i první velkou zahraniční premiéru (pokud nepočítám Slovensko a Maďarsko), 15. července jsme si po čase opět zahráli náš oblíbený koncertní pořad Písňové studánky Leoše Janáčka s operní zpěvačkou Martinou Jankovou a klavíristou Ivem Kahánkem, na přelomu září a října jsme doprovázeli špičkové sólisty na Panovu flétnu, 13. listopadu účinkovali na festivalu Janáček Brno, no prostě, rozhodně se nenudíme (úsměv). A mám-li trochu poodhalit, co Ensemble FLAIR čeká, zřejmě nás nemine spolupráce s vynikajícím muzikantem a skladatelem Janem Lstibůrkem a se skvělou hráčkou na barokní traverso Janou Semerádovou a jejím souborem Collegium Marianum. Těšíme se!

To zní velmi slibně. Vzpomínám si, že jste velkým znalcem a odborníkem na víno. Věnujete se stále tomuto lahodnou moku jako uznávaný someliér?

V tomto oboru se věnuji především edukativní činnosti pro vzdělávací společnost Prague Wine Academy, občas jsem členem prestižní degustační komise soutěže vín Prague Wine Trophy a jednou za rok mám tu čest moderovat galadegustaci a slavnostní předávání cen Prague Wine Week. Stále častěji také zajišťuji tematické degustace s odborným výkladem pro firmy i soukromníky.

Součástí festivalu je také speciální workshop zaměřený na slovenské lidové tance. Kde se do něj může zapojit?

Taneční workshop je určen především tanečníkům ostravských folklorních souborů, ale zapojit se do něj samozřejmě mohou i jiní odvážlivci. Uznávaný slovenský tanečník Stanislav Marišler (choreograf Slovenského ľudového uměleckého kolektívu a pedagog lidového tance na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě) je tou nejlepší zárukou, že se tanečníci ostravských souborů něco nového naučí a že se přitom zároveň i pobaví. O půlnoci pak popřejeme všem Kateřinám a tím symbolicky zakončíme období slavení a radovánek.

Někdy mám pocit, že folklor poslouchá hlavně starší generace. Čím podle vás festival oslovuje právě mladé publikum?

Nejsem si úplně jistý, že náš festival za těch sedm let mladé publikum opravdu zásadně oslovil. Myslím si ale, že se nám podařilo nastínit způsoby, jak by se toho dalo do budoucna dosáhnout: ať už to byla příprava mládežnického orchestru Ostrava Cimbalom Youth Orchestra, dívčího sboru Zpěváček nebo snaha iniciovat v roce 2020 workshopy, které se nakonec kvůli nepříznivé covidové situaci bohužel neuskutečnily. Skutečně záslužnou práci však dělají především vedoucí folklorních souborů a učitelé základních uměleckých škol. Skládám jim poklonu!

Jak by znělo vaše pozvání pro čtenáře Ostravanu na nečekaně poslední ročník festivalu Musica Pura?

Rád bych do Bohumína i do ostravského Pokladu pozval všechny příznivce, kteří se chtějí potěšit lidovou písní v různých podobách a napříč folklorními regiony. Přál bych si ze srdce, aby tento ročník festivalu Musica Pura byl důstojným završením naší téměř osmileté činnosti, aby zde zanechal potěšená srdce věrných posluchačů a aby do třetice byl impulsem pro mladou generaci k dalšímu vytrvání ve smysluplné činnosti na poli folklorním.