Tak trochu jiný Louskáček: Nová baletní inscenace NDM je jako úhledně zabalený vánoční dárek

Youri Vámos je znám svým osobitým přístupem ke klasickým baletním dílům. Nevnímá je jako strnulé muzejní útvary, ale naopak jako živou inspiraci lákající k propojení s dalšími elementy, které mohou nabídnout zajímavý kontext i hlubší význam. V případě Louskáčka – Vánoční koledy, alespoň dle mého názoru, vyšlo spojení dvou vánočních evergreenů naprosto dokonale. Původní snová pohádka bez komplikovanější dějové linky získala s postavou nenapravitelného (ale nakonec přece jen napraveného) skrblíka a misantropa Scrooge silnou hlavní postavu, která zároveň vytvořila prostor pro rozehrání řady komických, dojemných i poučných situací. Na diváky navíc z jeviště dýchla hřejivá i tajemná atmosféra zasněženého Londýna 19. století, která zarámovala známé variace i velká pas de deux a překvapivě dobře splynula s geniální hudbou Petra Iljiče Čajkovského (nastudování se ujal dirigent Adam Sedlický).

Uprostřed Rei Masatomi jako Ďábel. (Foto: S. Gherciu)

Už po prvním zdvihnutí opony se před námi rozpohybuje živý obraz, barevná mozaika z postaviček, které v předvánočním spěchu a shonu prožívají své drobné příběhy –  někdo shání krocana k večeři, jiní prodávají oříšky nebo obdivují nové jízdní kolo. Jevištěm se proženou děti i strážnici, a jednotlivé postavy se postupně představí v krátkých, ale technicky poměrně náročných variacích. Sváteční idylu narušuje pouze nevrlý Scrooge, který svou majestátní výškou a výrazným vzhledem jasně dominuje scéně. Radost z Vánoc se ho netýká, zato si však potrpí na vymáhání dluhů a připomínání pohledávek. Když nakonec vyhodí z práce i svého účetního Boba Cratchita a nechá ho tak na Vánoce bez prostředků, mají už na něj všichni vztek. Cratchitova dcera Klárka si mezitím zamiluje loutku Louskáčka a když poprosí Scrooge, aby jí ho daroval, ten loutku ve vzteku rozbije. Tím už překročil všechnu mez a začínají se nad ním stahovat mračna.

Z inscenace Louskáček – Vánoční koleda. (Foto: Sergei Gherciu)

Když večer uloží své milované peníze do trezoru a ulehne do postele, místo klidného spánku ho čeká divoký sen, který mu změní život. Se svými pomocníky si pro něj nejdříve přijde rozmařilý Ďábel a chystá se vzít ho s sebou do pekla. Naštěstí pro Scrooge zasáhne Víla Vánoc a lichvář má možnost se polepšit. Nešťastné Klárce opraví rozbitou loutku a od té chvíle se děj prolne do vánočního snu, jak jej známe z původního libreta Louskáčka. Uvidíme elegantní pas de deux Klárky a Prince-Louskáčka, tanec vloček, národní tance, i nově přidaný výstup Scrooge s dětmi, které si zatančili žáci Baletního studia při Národním divadle moravskoslezském. Jak příběh pokračuje již nebudu prozrazovat, snad jen, že ze snové krajiny se opět vrátíme na londýnské předměstí.

Shino Sakurado a Takafumi Tamagawa. (Foto: S. Gherciu)

U všech členů premiérového obsazení bylo znát velké nasazení jak v taneční, tak i herecké rovině, která je ve Vámosových baletech nepostradatelná. Pomyslný kloubouk dolů patří Lukasi Zuschlagovi, který coby Scrooge až na pár výjimek nesešel z jeviště, dokázal se probrat celým repertoárem emocí – od zloby a vzteku přes strach až ke komickým a veselým scénkám – a k tomu prokázal své velmi dobré taneční dovednosti.

Technickou jistotu v sólovém i partnerském tanci potřebovala Shino Sakurado jako Klárka a Takafumi Tamagawa v roli Prince. Oba své party zvládli výborně, ačkoli premiérová nervozita byla v náročných variacích, zvláště v piruetách, přece jen znát. Roli do sebe zahleděného Ďábla si patřičně užil Rei Masatomi a křehkou vílu Vánoc s přehledem zatančila Laura Moreno Gasulla.

Laura Moreno Gassula jako Víla Vánoc. (Foto: Sergei Gherciu)

Tady je nutno zmínit, že choreografie, ve které Youri Vámos sice vychází z klasické baletní techniky, ale používá nevšední, velmi rychlé a do hudby precizně vsazené kombinace (jako i civilnější pohyby), je pro tanečníky velkou výzvou. Klade vysoké nároky nejen na techniku, ale i na hudebnost a schopnost sladit se a vzájemně na sebe reagovat. Ostravští taneční se s tímto úkolem poprali velmi dobře a i v kratších, ale choreograficky výživných pasážích (např. tanec strážníků, tanec vloček, „květinový“ valčík nebo tance národů) statečně udržovali synchron a koncentraci.

Z inscenace Louskáček – Vánoční koleda. (Foto: Sergei Gherciu)

Baletu však kromě tanečních výkonů vévodila také krásná scénografie Daniela Dvořáka. Staroanglické domy, Scroogeovo sídlo i zasněžená krajina s ozdobeným stromem byly zpracovány s jednoduchou elegancí, a bez zbytečné přeplácanosti nebo kýče dokonale navozovaly magickou vánoční atmosféru. Kouzlo na jevišti doplnily kostýmy Romana Šolce, které vycházely z dobového oblečení (převážně v prvním jednání), jindy zase odrážely svět fantazie a dalekých krajin. Ačkoli se na nich promítla celá paleta barev, ve střihu převažovala jednoduchost, čistota a důraz na detail.

Inscenace Louskáček – Vánoční koleda tedy působí jako krásný vánoční dárek – velký tak akorát, aby potěšil malé i větší diváky, zabalený v oku lahodícím vizuálním i hudebním obalu a skrývající velkou porci kvalitního tance v osobitém autorově stylu, notnou dávku humoru a romantiky i malou kapku hororu. A ostravští diváci se z něj na premiéře náležitě radovali.