Svatopluk Otisk a Petr Veselý ve Výstavní síni Sokolská 26: Píšící malíři, nebo malující básníci?

Seamus Heaney (1939-2013). Toť jedno z básnických jmen, které mělo velkou úctu u Otiska i Veselého, přičemž druhý z malířů irského básníka a nositele Nobelovy ceny za literaturu také cituje v katalogovém listu ke společné výstavě Proměněná blízkost v ostravské Výstavní síní Sokolská 26.

Z výstavy S. Otiska a P. Veselého. (Foto: I. Mottýl)

V básni Přístavní nakladač, ve které se Heaney upřímně děsil z nepřátelství protestantů a katolíků, irský poeta poznamenal: „Jediný kolárek jaký snese, usmívá se na půllitru piva.“ A také Otisk s Veselým jsou podobně jako Heaney věrnými humanisty, pacifisty a zkrátka dobrými lidmi, kteří nesnášejí války a neublíží ani mouše. A mouchy snad dokonce chrání před výrobci mucholapek.

Oba také rádi chodili na pivo. Svatopluk Otisk třeba do Vagónu. To byla dřevěná bouda na dvoře ostravské restaurace Spolek (Na Společenstvu) v Nádražní ulici číslo 13. A teď na Sokolské číslo 26 visí Otiskův obraz s názvem: Stůl na Vagóně s přáteli. To byl neuvěřitelně prokouřený a zároveň nezvykle důvěrný prostor, ve kterém se potkávali umělci, máničky, veksláci i havíři. A Otisk atmosféru vyhlášené knajpy „otisk“ do obrazu.

Stůl na Vagóně s přáteli. (Foto: I. Mottýl)

Cigaretovým dýmem zavalený Vagón jiskří novými nápady, které za chvíli opět splynou s pivní pěnou. Hospodské myšlenky se rozplývají jak sněhové vločky. Jsou sice originální a neopakovatelné, ale také neudržitelné v paměti.

Že se obraz jmenuje Stůl na Vagóně s přáteli, to ovšem návštěvník Výstavní síně Sokolská 26 zjistí až v katalogovém listu, který galerie vydala. Přímo v síni nenajde žádné popisky, a tak může jen odhadovat, jaké by obrazy mohly dostat jména. A dokonce ani netuší, co namaloval Svatopluk Otisk a co Petr Veselý.

Jak už bylo řečeno, ti dva se potkali v Brně na sklonku šedesátek. A dokud je smrt nerozdělila, tak tvořili v jakési symbióze a u mnohých nyní v Ostravě uvedených obrazů si je opravdu těžké tipnout, kdo je autorem. Lepší je tedy na autorství rezignovat a poddat se názvu expozice: Proměněná blízkost. A to je i záměr Petra Veselého, aby se svým předčasně zesnulým druhem splynul na výstavě v jednu duši. A galerista Milan Weber konceptu rozhodně nebránil.

Obrazy Místo a Dveře. (Foto: I. Mottýl)

K dokonalému splynutí dochází například v obrazech Místo a Dveře do Vagónu. Ten první je od Veselého, druhý stvořil Otisk, ale vlastně je to stejný štětec. „I zdánlivě nesouvisející motivy nečekaně spojuje až archetypální vyznění. Právě k těmto paralelám chce výstava poukázat,“ poznamenal si před výstavou Petr Veselý. Její název přitom vychází z básně, kterou napsal bezprostředně po Otiskově smrti v roce 2017.

PETR VESELÝ

*

Ještě objetí
už bezmála starce
V seprané košili
proměněná blízkost    

Z výstavy na Sokolské. (Foto: I. Mottýl)

Je to tak trochu výtvarný rébus, aby host na Sokolské 26 nějak odlišil oba autory. A potřebuje k tomu i docela dost času, takže se na výstavě zdrží déle, než bývá v galerii obvyklé. „Výstava svoji prolnutou formou vybízí k hledání nových kontextů v dílech i mezi díly,“ napsal do katalogového listu malíř Daniel Balabán.

A mimochodem, nejedno z vystavených děl v sobě skrývá balabánovskou intimitu a autor tohoto textu by za tvůrce hned několika vystavených děl klidně označil i Daniela Balabána (1957). Však jde také o jednu generaci, navíc formovanou stejnou literaturou. Třeba právě odeonským titulem Přezimování pod širým nebem, který představuje výše citovaného irského nobelistu.

Z výstavy na Sokolské. (Foto: I. Mottýl)

A docela živě vidím, jak Otisk sedí u piva v Ostravě Na Spolku, pozoruje žíznivé havíře a zároveň si čte, co napsal Seamus Heaney: „Tam v rohu, zahleděný do sklenice. Čepice trčí jak rameno jeřábu; / oplátované čelo, čelist jako palice. / Řeč utažená do svěráku rtů.“ Pak objedná další půllitr, vytáhne sešit a napíše vlastní skvělou báseň.

SVATOPLUK OTISK

*

Při kosení nekonečně
zazáří broušená kosa ocelovou modří
Vrata do chlíva se starou zelenou
Opřené desky
během roku se mění počasím
Bojím se s nimi pohnout
Najednou
jako by tady byly
poprvé  

Otisk a Veselý. Bytostní básníci, byť je veřejnost poznala především jako výtvarné umělce. Ta tvůrčí dvojkolejnost, když je malíř i poetou, mě vždy fascinovala a tomuto typu tvůrců jsem jako galerista záměrně uspořádal řadu výstav v Červeném kostele anebo Rubrumu (namátkou Vít Ondráček, Pavel Petr, Pavel Preisner, Petr Pazdera Payne, Michal Singer). Podle mě totiž jedno vždycky oslabuje druhé, takže si nejsem nikdy jist, zda mám tu čest potkat se hlavně s malířem, anebo je to především básník.

A podobně nyní přemítám i na malířsko-básnické výstavě ve Výstavní síni Sokolská 26. Psali by ještě lepší verše, kdyby se nevěnovali malířství? A posunuli by k vyšším metám své výtvarné dílo, kdyby se nerozptylovali poezií? Netuším, přičemž odpověď asi nikdy neznali ani Otisk s Veselým. V každém případě je to zajímavý fenomén, který mě nepřestává zajímat. Píšící malíři a malující básníci.

Malují vlastně štětcem i perem, protože třeba následující verše Petra Veselého z knihy Kovadlina (Větrné mlýny 2021) jsou nádherným obrazem: „Kde jsme to sedávali / Už nevím / poprvé asi U Lva v osmdesátém třetím / nad vodou / Nad mořem přehradní vody / v úžasu jsem upíjel / z propasti příštího.“

Propast příštího. (Foto: I. Mottýl)

A přesně tento obraz s motivem „propasti příštího“ nacházím i ve Výstavní síni Sokolská 26. Jen netuším, kdo ho namaloval. Veselý, anebo Otisk? A není to nakonec jedno?

*

Svatopluk Otisk, Petr Veselý: Proměněná blízkost. Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava. Výstava je k vidění do 2. prosince 2022.