Šéfka muzikálu NDM Gabriela Petráková: V příští sezoně uvedeme Chicago i Olivera

Na konci října jste uvedli premiéru nového nastudování crazy muzikálu Producenti, která měla obrovský úspěch. Na to, že se na muzikálech v Ostravě tleská vestoje, jsme si už zvykli, ale že by se zvedlo najednou celé hlediště jako na povel hned po zaznění posledního tónu, to jsem snad ještě nezažil. Čím to je, že tahle taškařice publikum doslova zvedá ze sedadel?

Základ úspěchu spočívá především v tom, že Producenti jsou výborně napsaný muzikál, který podle mě dokáže oslovit každého, kdo má smysl pro humor. A to zejména pro takový typ humoru, který balancuje na tenké hraně toho, co je ještě korektní a co už korektní není. S neobyčejnou lehkostí řeší poměrně širokou tematiku od holocaustu až po gender a opírá se do toho s velmi svébytným humorem. Dělá si legraci ze všeho a dokáže lidi přimět, aby se od srdce zasmáli i tomu, čemu by se jinak nezasmáli. A to hlavně díky určité roztomilosti, se kterou ty postavy jednají, a díky inteligentnímu a srozumitelnému humoru, který rozhodně u nás nikoho nepohoršuje ani neuráží. Muzikál se na všechny ty věci dívá s velkým nadhledem, takže se jim můžeme svobodně zasmát. Pro mne je humor výrazem lidské svobody.

Na vyznění inscenace se bezesporu kromě kvalitní předlohy výrazně podepsala i interpretace všech lidí, kteří se na muzikálu podílejí, je to tak?

Určitě, protože kdyby to herci neutáhli tak, jak se stalo na obou premiérách, nemohlo by to fungovat. Na inscenaci se sešla parta lidí, která na sebe velmi slyšela. Zkoušení je bavilo, přestože to nebylo vůbec jednoduché a docela jsme si všichni mákli. Nejsou tam žádné velké plochy, celé dění je rozkouskováno do různých gagů a počítá se s absolutní přítomnosti herců na jevišti, takže každá vteřina na jevišti musí být nějakým způsobem vyplněna. Přípravy inscenace nám zabraly neskutečně hodně času, ale ten čas byl naplněn velmi pohodovým zkoušením, které jsme si opravdu užívali. Profesně i lidsky.

Děkovačka po druhé premiéře Producentů. Foto: M. Popelář)

Druhou muzikálovou premiérou sezony bude Jonáš a tingl tangl, který má premiéru v prosinci v Divadle 12. Tentokrát půjde o komorní záležitost, v představení budou účinkovat pouze dva umělci. Můžeme v tomto případě čekat remake stejnojmenného semaforského představení s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem?

Rozhodně nepůjde o kopii, protože kopírovat Suchého a Šlitra, to ani nejde. V našem představení budou hrát Tomáš Savka a Jakub Žídek, inscenaci bude režírovat náš ředitel Jiří Nekvasil, a to s velkou úctou a respektem k původnímu dílu. Určitě to bude stoprocentní retro, ale bude ušité na míru dvěma hlavním představitelům.

Jasně, původní představení pražského Semaforu bylo hodně založeno na charismatu Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra a asi nemá smysl pokoušet se o jejich napodobování. Asi nemáte strach, že to nedopadne dobře, jinak byste tento titul nenasazovali…

My máme tak trošku strach z každé věci, kterou děláme, protože každá nová inscenace je vždy sázkou do loterie. Oba protagonisté chystané inscenace ale podle mě mají velké charisma, jsou to osobití umělci, kteří mají co říct. Takže myslím, že když geniální předlohu Suchého a Šlitra přefiltrují přes svou osobnost, bude to určitě velmi příjemná záležitost.

Třetí premiérou sezony bude muzikálový thriller s názvem Sweeney Todd: Ďábelský lazebník z Fleet Street. O co půjde?

Jde o muzikál legendárního broadwayského skladatele a textaře Stephena Sondheima. Ten je mimo jiné autorem textu k West Side Story, kterou v Ostravě také uvádíme, ale v tomto případě jde komplet o jeho muzikál, který bude uveden v České republice poprvé na velké scéně. Co se týče námětu, je to taková hororová komedie, která se odehrává ve viktoriánském Londýně. Je to vlastně příběh o tom, jak se touha po zasloužené pomstě vymkne z rukou a promění se ve vášeň k zabíjení. Tento muzikál není z dílny velkých romantických děl, ale je postavený hodně na slovu, na černém humoru a nečekaných situacích. A samozřejmě na vynikající hudbě. Bude to režijní debut Juraje Čiernika na velké scéně Divadla Jiřího Myrona.

Juraj Čiernik je také autorem pohádky, která bude čtvrtou premiérou sezony. Můžeme na ni už teď pozvat diváky? Na co se můžou těšit?

Půjde o pohádku O zajíčkovi Zapomníčkovi, což bude druhá část původního ostravského cyklu Tajemství bludných balvanů. Hlavní postavou pohádky je zajíček, který je strašně hodný a který se snaží každému splnit všechno, co mu vidí na očích. A tak naslibuje hory doly, přičemž v průběhu času zjistí, že měl být někde úplně jinde, než je, a z toho vzniká celá řada velmi vtipných situací, se kterými se každý z nás určitě někdy setkal. Juraj Čiernik je velmi empatický člověk, který se dokáže na svět podívat dětskou optikou, což je poměrně těžká disciplína. Jeho dřívější představení Pohádka o bídném havíři měla velký úspěch a věřím, že dětem a jejich rodičům udělá radost i připravovaná novinka. Do hlavní role zajíčka obsadíme Pavla Lišku a myslím, že jeho osobnost a jeho způsob hraní budou s hlavní postavou velmi krásně rezonovat. Moc se na to těšíme.

Gabriela Petráková. (Foto: Kateřina Maceczková)

Už docela dlouhou dobu jste neuvedli žádnou klasickou operetu. Opereta při tom tvořila ještě před deseti lety hlavní dramaturgickou náplň souboru. A návštěvníkům divadla asi neuniklo, že soubor operety a muzikálu ze svého názvu slovo opereta nedávno vypustil, a to docela nenápadně, bez jakékoliv publicity nebo vysvětlování. Proč?

Ono se to vlastně vysvětluje samo naším současným repertoárem. Aktuálně nemáme na repertoáru ani jednu operetu, což má zejména důvody ekonomicko-provozní, protože dát v dnešní době dohromady kvalitně inscenovanou operetu je daleko nákladnější a složitější, než dát dohromady muzikál. Za situace, kdy není reálné vyprodukovat každoročně jeden kvalitní operetní titul, nám přišlo nefér nadále prezentovat tento žánr v názvu souboru, který by měl reflektovat to, že se zabýváme prioritně muzikálem. To samozřejmě neznamená, že v budoucnu už nebudeme dělat operetu, ale pokud se tak stane, tak to bude nejspíš ve spolupráci s operním souborem.

A chybí vůbec divákům operety? Stěžují si na to, že nejsou na repertoáru?

Stává se to málokdy, ale je pravda, že mě občas někdo osloví na ulici, jde hlavně o zástupce starší generace, a ptá se, proč už nedáváme operetu, že by na ni určitě rádi přišli. Mám na to skutečně jedinou odpověď: rádi bychom operetu inscenovali, ale chceme to dělat jen v dobré kvalitě. Což znamená dobré obsazení a dobré podmínky. Rozhodně to není tak, že už nikdy žádnou operetu uvádět nebudeme, ale pokud se to stane, tak jen výjimečně a se vším servisem, který si tento druh hudebního divadla žádá.

G. Petráková během zkoušky muzikálu Kočky. (Foto: Marek David)

V Ostravě už diváci za posledních několik let viděli řadu muzikálů, které patří bez diskuse k absolutní světové špičce. Ať už jde mistrovská díla Andrewa Lloyda Webbera, jako jsou Evita, Jesus Christ Superstar a Sunset Boulevard, nebo třeba o Levayovu Rebeccu či Bernsteinovu West Side Story. Máte v rukávě pro příští sezonu nějakou další podobnou pecku? Co třeba Bídníky nebo Miss Saigon?

Ano, i na tyhle konkrétní muzikály, které jsou produkčně a logisticky velmi náročné, určitě myslíme, rádi bychom je v Ostravě uvedli, ale ještě je na ně chvíli čas, není to zatím otázka ani příští, ani té další sezony. Nicméně v příští sezoně uvedeme jeden titul, který je notoricky známý a který patří do kategorie tzv. muzikálových špeků, a to muzikál Chicago. Datum premiéry ještě ladíme, ale bude to na začátku roku 2024. Je to poměrně náročná záležitost, protože jde o komplexní dílo, které klade velké nároky na herce. Režie musí jít ruku v ruce s choreografií, na vedlejší role a company jsou zde kladeny stejně velké nároky jako na představitele rolí hlavních.

To je skvělé. Film Chicago viděl snad každý, takže by mohlo jít o další ostravský divadelní hit. Můžeme čtenářům prozradit i další tituly sezony 2023/2024?

Ano, další novinkou příští sezony bude klasický muzikál Oliver!, který bude režírovat Lumír Olšovský. Tento muzikál, který je inspirován známým Dickensovým románem Oliver Twist, vznikne ve spolupráci s Operním studiem NDM. Třetím titulem příští sezony bude česká premiéra muzikálu Kinky Boots, pro který aktuálně vymýšlíme český název. Jde o dílo, které zábavnou formou řeší problematiku lidské snášenlivosti, genderu a otázky přijetí jiné sexuální orientace. A pro Divadlo 12 v příští sezoně ještě chystáme úplně nový autorský muzikál Marka Davida, Tomáše Novotného a Zdeňka Krále, který se jmenuje Interview. Účinkovat budou Tomáš Savka a Patricia Janečková, premiéra bude příští rok v prosinci.

Nasazování tolika novinek bohužel znamená, že se s některými tituly budeme muset rozloučit. A to přesto, že bývají často vyprodané a je o ně stále zájem. Už bylo rozhodnuto, který muzikál čeká nejbližší derniéra? Na který by se lidé měli co nejdříve vypravit, dokud se hraje?

Upřímně řečeno, dávat některé věci k ledu je pro nás vždy velký problém. Na začátku této sezony jsme se museli rozloučit s Edith a Marlene, což bylo opravdu moc těžké, bohužel už ale nebylo možné hrát tuto inscenaci v takových časových odstupech, aby mohla držet nějakým způsobem dohromady. To je vždy ten nejzásadnější problém. Řada titulů by se mohla hrát skutečně velmi dlouho a pořád by na ně chodili diváci, ale v Divadle Jiřího Myrona hrají kromě našeho souboru i činoherní a baletní soubor a prostoru pro zkoušení a hraní je pro nás prostě málo. Já jsem ráda, že se v únoru budeme moci vrátit ke Květinám pro paní Harrisovou, které jsme na začátku této sezony ještě nemohli z provozních důvodů nasadit. Zrovna tohle je titul, který se nedá zahrát po delší pauze bez náročného zkušebního provozu.

Je jasné, že celý současný repertoár nebude možné hrát i v sezóně 2023 až 2024. Ale rozhodnutí, který konkrétní titul se dočká derniéry, necháváme na začátek příštího roku. V opačném případě bychom nemohli realizovat nové premiéry. Když jsem do souboru nastupovala, bylo zvykem nastudovat čtyři tituly za sezonu a každý z nich se dočkal přibližně dvaceti repríz. Dnes naše muzikály mají šanci na 60 až 100 repríz. Proto také na velké scéně realizujeme jen dvě premiéry ročně a ke konci každé sezony se s některým titulem musíme rozloučit. Prostor pro muzikál v rámci čtyřsouborového divadla ve dvou budovách je průměrně 12 až 13 představení za měsíc. Taková je realita a té se musí vše podřídit. Ale to rozhodně není stěžování. Skutečnost, že každý náš titul spatří více a více diváků, je pro nás potvrzením, že cesta, kterou jsme se vydali, je správná. I tak se snažíme dodržet naši základní koncepci tří pilířů. Tedy uvádět současné světově úspěšné tituly, to nejlepší z klasického muzikálu a také dát prostor pro původní tvorbu psanou speciálně pro nás.