Festival Hudební současnost dětem: Z pohádky do pohádky s citlivou hudbou ostravských skladatelů

Pavel Hanousek letos odešel na zasloužený odpočinek ve svých 88 letech. Pocházel z Brna a v Ostravě získal po studiích zaměstnání jako učitel. Jeho hodiny hudební výchovy (na základní škole) byly natolik oblíbené, že do nich docházeli i posluchači Pedagogické fakulty. Dětské pěvecké sbory, které pan Hanousek vedl se svou ženou Evou, získaly mnohá ocenění. V šedesátých letech patřil tento všestranný hudebník k prvním pedagogům, kteří pracovali s Orffovou metodou výuky hudby, během „normalizace“ jeho jméno nesmělo být uváděno v programech. Miniopera Šípková Růženka měla premiéru v roce 1987 ve Vítkově. Dílo je psáno na libreto básnířky Jaroslavy Eichackerové a později ho skladatel přeinstrumentoval do nynější verze „poslední ruky“.

Barbora Čechová a Daniel Poledňák. (Foto: Milan Bátor)

Provedení v Ostravě se ujal komorní orchestr složený z předních ostravských interpretů pod taktovkou dirigentky Emy Mikeškové. Šípkovou Růženku ztělesnila půvabná Barbora Čechová, starostlivého krále Adam Grygar a mladého prince Daniel Poledňák. Význačnou úlohu zde sehrál výborně sezpívaný dívčí sbor, jehož součástí byly i sudičky. Sbor byl sestaven ze studentek Janáčkovy konzervatoře a připravil jej výborně Tomáš Stanček. Hanouskova hudba vypráví známý pohádkový příběh pomocí tradičních výrazových prostředků. Dobře ví, proč se pohádky po tisíciletí předávají z generace na generaci ve své původní podobě. Hudební doprovod se významně podílel na výstižném a poetickém příběhu. Hudba doprovázela děj líbeznou i dramaticky ostřejší charakteristikou. Pěkně své role ztvárnili všichni tři sólisté, orchestr zahrál s lehkostí a bezvadnou souhrou.

Houslistka Daniela Grygarová. (Foto: Milan Bátor)

Druhým bodem programu bylo Tříflétnové Pelemele pro králíka Fialu Edvarda Schiffauera. Vyprávění ze života malého králíka Schiffauer podmaloval pohádkovou hudbou, která se střídala s recitací Davida Zbořila. Flétnové party obstaraly Kristýna Farag, Petra Olajcová a Markéta Soldánová. Dámy jsou to zkušené a v klasickém hudebním světě perfektně etablované. Jejich provedení bylo znamenité, velké uznání ovšem náleží také Emě Mikeškové, která v této rozverné pohádkové taškařici hrála na bicí nástroje.

David Zbořil. (Foto: Milan Bátor)

Hudba Edvarda Schiffauera je nádherná. Vypráví králíkovy peripetie neoklasickou hudební řečí a má tolik humorných a invenčních nápadů, až z toho uši přecházejí. Škoda jen, že tuto pohádku nedoprovázela také nějaká choreografie, pantomima nebo jakákoli akce se zapojením dětí. Byť se jednalo o drobný literárně-hudební útvar, byla tato inscenace místy poněkud statická.

Poslední pohádkou sobotního odpoledne byl Medvídek Pú Edvarda Schiffauera. Opět v šarmantním hudebním doprovodu tří flétnistek Kristýny Farag, Petry Olajcové a Markéty Soldánové s Emou Mikeškovou na bicí nástroje a dětmi z dětského sboru Operního studia Národního divadla moravskoslezského pod vedením sbormistryně Lenky Živocké.

Ze Schiffauerovy pohádky Medvídek Pů. (Foto: Milan Bátor)

A byla to nejpohádkovější tečka ze všech teček. Plná pohybu, víření, skákání, zpívání, jásání, zlobení se. Nechyběly živelná interakce a souznění všech protagonistů s hudbou a příběhem. Vše se dělo s radostí a pohodou, ale také se zodpovědností a pochopením svých rolí. Pohádka byla přijata obecenstvem stejně jako předchozí dvě s hlasitou podporou a porozuměním.

Skladatel Edvard Schiffauer. (Foto: Milan Bátor)

Na závěr ještě jeden z nejmilejších českých skladatelů Schiffauer „postiskal“ děti a rázně zavelel: „… a ještě jednou a všichni!“ A opakovala se hlavní píseň, kterou si děti ze sborového studia znovu spontánně a s velkou chutí zazpívali.

Rád bych zaznamenal ještě jeden velmi emotivní moment. To když dozněla první pohádka večera od Pavla Hanouska a jeho syn Petr přišel osobně poděkovat své mamince Evě, která byla přítomna v publiku. Taková harmonie rodinných a vůbec lidských vztahů je moc pěkná věc. Kdyby jí jen bylo více, nejen v pohádkách a dobrých rodinách.